Vyznání -

smím se dotknout,
smím snad na chvilku pohlédnout,
smím spočinout v objetí samotné Lásky.

V nekonečném tichu,
v záři, která samotnému slunci se podobá,
v teploučku a měkkoučku nejjemnějších vláken látky,
tak se ponořit do věčnosti Lásky.

Strach již není,
není pochybností,
není myšlenky,
není samoty,
není utrpení.
Jediné co zůstává je dokonalé naplnění Tvé lásky,
která svou silou se snad ani unést nedá.

Ó Bože,
slzy stékají po tváři,
Tvá láska nemá žádné hranice,
žádná omezení.

Děkuji,
Milovaný,
za každý dotek,
za každý pohled,
za každé obejmutí,
všechny modlitby jsou směřovány v lásce k Tobě

- Nejvyšší Dokonalosti –

Princezna

Jsi samotnou září hřejivých paprsků za letního dne,
padající třpytivou krásou sněhových vloček.
Princezna, jenž je samotnou temnotou těžkých oblak před bouří,
tak i ukrutným mrazem co pálí ve tvářích.
Omamnou vůní bílých lilií, při které opojně zavírajíc oči,
palčivým bodnutím nevinně umírající včely .

Jsi projevem lásky, kdy malá dítka s úžasem pohlíží matkám do tváří,
projevem nenávisti a strachu, na bojištích prosáklé krví.
Samotnou esencí extáze, kdy dech se tají,
mučivou bolestí co v křeč se mění.

Ty , která si dnem i nocí,
na začátku všeho a u konce ničeho.
Tisíce podob vskutku nabýváš
a přeci v tichu žádnou nemíváš.

Milenka, ve věčném objetí svého prince,
spanilá a líbezná však mocnou čarodějkou zůstává….

A tak pozornost, která je mi Tvým princem dávána,
mohu, díky Tobě, překrásná princezno,
s neskonalým obdivem a pokorou,
v sobě Tvoji krásu a moc uchovat.

soumrak prohořívá nocí
pomocí ultrafialových paprsků
rentgenové záření odhalilo pravou tvář
a v poznání sám sebe nenacházím

v příbalovém letáku nezmiňují případy
kdy se člověk odpoutá
a prozře skrze symboliku deštivých dní
absence bahnitého nánosu zubní pasty

čekáš na prázdno a přitom sníš o plnosti
ukrutné duševní znásilnění
cukrárenská náplň plytkých citových výstřiků

život je hračka přitažená příliš těsně u krku
nezbývá než vytrvat a poddat se
za cenu smrti
za cenu svěžího dechu

R.I.P. pro ty, kteří zemřeli tvou vinou
pro svět fantazie

Samá rychle, rychle
kde je
však zabavíš se
neboj
skvěle.

Ptáci





Zbaveni tíže,
zbaveni okovu,
letí si tiše,
letí si k domovu.

Neznaje závrať,
neznaje příkoří,
plachtí si naznak,
plachtí si k pohoří.





Nemaje obavy,
nemaje strachu,
letí si poklidně,
děkují vzduchu.

Hledící na svět,
tam dole pod nimi,
svobodný, volný let,
s křídly mocnými.





Pod nimi špína, žal a bolest,
zrada, vražda a lest.
Proto ve vzduchu si letí sami,
nechtějí nic míti s námi.

Zbaveni hříchu,
zbaveni soudu,
nemaje pýchu,
naznaje loudu.

RICARDERON: Prave ze nechtela! Tak jak to chape Tomasz je spravne. :)

VINDAL_DRAMO: Celkově mi to moc nesedne, přiznám se. Vnímám to jako poněkud přepjatý a "náhodný". Přepjatým myslím, že užíváš příliš silná slova na efekt, zatímco obsah textu je proti nim poněkud chabý. Náhodným myslím toto: V básních některých autorů (jmenovitě Petr Kabeš) čtu jakoby nahodilé slovní obraty a spojení v jakoby nahodile rozsekaném textu jakoby nedávajícím místy vůbec smysl, ale přitom mě mrazí, protože tam ten smysl cítím, to propojení těch zdánlivě navršených slov, toho rozsekání; zjišťuju, že tam nic není jen tak a jde to dál, než se mi podaří domyslet. V básních jiných autorů ale cítím, že by tohle buď chtěli taky, a neuspěli, nebo dokonce tak těžce nepochopili, že podlehli dojmu, že jim to nahodilé navršení a rozsekání sežereme i s chlupama. A jako ten druhý případ na mě působíš bohužel i Ty. A pak taky ta vostře lidová mluva jako ze života, vole, mě nějak nepřesvědčila o své autentičnosti.

Ale na druhou stranu tam občas prosvitne něco nadějného. Nejvíc v té poslední: "až na konečnou atomových hodin", "jsem fundamentalista velkého Teď / ty můj světe / až odsud půjdeš / netrap se a třískni dveřma".

VINDAL_DRAMO: A tady: ZBUDE, se píše.

Potud můj názor na Tvoje texty, nalož s ním jak chceš.

Ke Tvé reakci na Konzuma. Ať už si o něm myslíš, co chceš, chvilinku před Tebou se tu zrovna objevil jeden krátkej a moc zajímavej text. Když už jsi neměl tolik soudnosti, abys sám vybral přiměřený vzorek své tvorby (pokud toto byl dle Tvé úvahy přiměřený vzorek, pak jsi obyčejný grafoman) a dávkoval nám ho postupně podle reakce, a místo toho jsi ten křehkej textík úplně zasypal a zasral do země, potom jsi měl být připravený i na ostré jednoslovné odeslání tamtéž od kohokoliv a měl jsi si pomyslet o dotyčném cokoliv, ale pokud možno držet pec. To, cos předvedl, bylo poněkud dětinské a snížil ses tím zcela do nejnižší pavlačové kategorie zdejších diskutérů.