BUBLINKY: A jak bys to na mem miste formulovala konstruktivne?

TOMASZ: Dobre rady typu "radeji mlc" ze vseho, co mi tak pises, mam nejradsi. Ty ses proste neuveritelna autorita, clovece! Neco jako polobuh, ktery se cas od casu snizuje k tomu, aby se nade mnou slitoval a vyvedl me z omylu, ve kterych ziju.

Ano, pokladam te i nadale za celkem nadaneho autora a predevsim kritika. Jenom se mi vubec nelibi tvuj teoreticky postoj tykajici se ceskeho jazyka a problematiky forma vs obsah. Snazil jsem se s tebou o tom vazne i zertovne diskutovat. Ovsem bez uspokojiveho vysledku.

Jinak vyzyvam vsechny pritomne, aby me kritiky - pokud se jim vazne nelibi - v dostatecnem poctu minuskovali. Pokud se sem nehodi, budu je davat do jineho klubu, mozna dokonce zalozim specialni klub pro literarni kritiku, bude-li to nutne.

V tuto chvili mam ovsem spis pocit, ze mistni autori moji kritiku celkem dobre akceptuji (viz BUBLINKY).

NECECH: Ano, kritika vždy vypovídá nejen o kritizovaném, ale hodně, a někdy i hlavně o kritikovi. A nenávistná kritika moje, či Fina, jak neváháš pokaždé připomenout, snad abychom nezapomněli, vypovídá samozřejmě o naší zpupné prasečí aroganci. (I když je to celkem nedávno, co jsi mě nazval dobrým kritikem i autorem -- zde: [ NECECH @ Poesie bez pranic a tkanic ] --, a je zábavné pozorovat, jak se názory prudce mění a posouvají subjektivním směrem, bylo-li dotčeno něčí křehoučké ego...) Když se však zamyslím nad Tvými posledními kritikami, ve kterých sis začal libovat, zvlášť nad některými Freudovskými momenty v nich, doporučil bych raději mlčet. Tam je Tvé zlato! :)

BUBLINKY: Mně se to hodně líbí celé! Uvidím, jestli ten pocit vydrží vícero přečtení, ale teď po ránu ;) to nějak sedlo. Přijde mi to vyvážené mezi obrazy a plynulost jazyka. :)

FIONOR: Děkuji.

NECECH: Aha, tak to se mi ulevilo...Jistě, není v ničích silách zalíbit se všem. Hmm, nedokáži objektivně posoudit svou tvorbu, proto nejsem schopna odpovědět na otázku.

BUBLINKY: (1) Bavi me jedovata kritika stejne jako treba Fina a Tomasze. (2) Neco malo se mi prece jen libi. Kdyz se musim prokopat horou srotu, abych nasel kousek zlata, tak si ho cenim vic, nez kdyby mi ho nekdo prezentoval na stribrnem taci. (3) Od tebe specialne jsem zatim necetl zadnou basen, ktera by se mi libila. Kde schovavas ty dobre?

NECECH: Já zase nějak nechápu, proč sem chodíš, když se Ti od nás téměř nic nelíbí? ;) Jinak k reakci, děkuji za názor. ;)

BUBLINKY: nechapu uplne, co dela lyricky subjekt v byte stare pani se psem, ale otazka "Jakou odvahu má kost v živé tkáni?" je uplne absurdni a cele mi to kazi

Dveře jsou podepřené
tišinkou noci

přesto je slyšet
dech staré paní
a zadní noha psíka
která již zapomněla

Jakou odvahu má kost
v živé tkáni?

v takových chvílích
myslím na tišinku
stojatou vodu v těle

modlím se

nikoli za zemřelé

NATASHA: Svetu, do kterych nemuzu, je spousta. Nevadi mi to a ani tam nechci. Mam rad ten svet, ve kterem ziju, a zcela mi staci v tuto chvili.

Ve tvem textu Tajemstvi vidim docela vyrazny kontrast mezi svetem povinnosti, ktery JE (uz zitra), a svetem Tajemstvi, ktery prevazne NENI. Svet povinnost je nudny, svet Tajemstvi je blaznivy a pripomina mi Alice in Wonderland. Svet Tajemstvi licis jako ten zajimavejsi a svym zpusobem opravdovejsi z obou svetu. Prinejmensim lyricky subjekt vice proziva Tajemstvi, nez obycejny svet. No a "bílé otvírání kůže" vidim jako metaforu pro (prvni) pohlavni styk, ktery zjevne patri do sveta Tajemstvi.

Ja se s timto postojem neztotoznuji. Z meho hlediska ve svete Tajemstvi zijou predevsim ruzne druhy blaznu. Fetaci, schizofrenici, manicky despresivni jedinci. Me vic zajima svet povinnosti, se svymi tvrdymi kazdodennimi ritualy, fyzikalnimi a mravnimi zakony. O nem a jenom o nem pisu sva haiku.

NECECH: A co když je svět, do kterého nemůžeš? Vadilo by Ti to? Chtěl bys tam?

Tajemství


Když není tajemství, není nic.
Kameny zkřehnou, květy opadají,
z map vyhřeznou bílá
místa nudy. Když se vše vysloví,
přijde králík
se slechy všednosti
a chlupy pýchy;
panáčkuje na jídelním stole,
sprostě nadává
dřevěným pinčům i šperkovnici.

Když není tajemství, není chvění
o poslední cíp. Čekání není
a poklekání,
není bílé otvírání kůže,
není hřích. Stmívání. A oslepení.
Je zítra,
cesta do práce,
nákupní seznam.

Tak to konecne priznejte, ze bud mate nerealne ambice, anebo taky pisete jen pro radost. Zejmena ty, Tomasi. ;-)

TAYLES: i bez... :D

TAYLES: asi se tě radši budu bát.

TAYLES: toto hrozné souvětí... opatrný váhavý nádech... sis někde přečetla nebo... kucky kucky kucky ještě opatrnější nádech jsi je skutečně stvořila sama...? jedna noha na útěku

KAM SE CHTEJI DOPRACOVAT TI Z VAS, KTERI NEPISI JEN PRO RADOST? Vazne me to zajima!