NATASHA: Mně tam nějak asociačně nenaskočili chlupatí norkové ale chlupaté Norky a hned to získalo jiný odstín :)

KONTRAPHUNKA: Přemýšlíš dobře, ale nestrhlo mě to.

WHISPERMOONLITE: Hmmm, tady jsi to pro mě udržel. A bavila jsem se. Ale ke konci se nějak vytrácí energie, zdá se mi. Norkové působí proti šťavnatému štrůdlu a oběšenému zraku tak nějak...normálně.

RICARDERON: jelikož jsme v klubu "autorské poezie" asi by se hodilo k tomuto příspěvku dodat, že jakkoliv vypadá sympaticky a čtivě, přeci jen je tato linie civilně racionální poetiky všedního dne za posledních 50 - 70 let dosti vyčvachtaná a že jen těžko se v ní dnes najde něco, co ji učiní autorsky nápaditou a pro čtenáře objevnou. - pro mě jisté novum oproti Květňákům, jim předcházejícím Kolářovcům a později následujícím kdejakém Sýsovi a normalizačním veršotepci, nebo P. Hruškovi a nezaujatým naslouchačům věčnosti v každodennosti představují alespoň ty domácí potřeby, které tehdy patrně nebyly k mání. - ale i přesto, za hranicemi tohoto autorského klubu je také používá kde kdo. :) - na druhou stranu, pokud jsi chtěl předvést, že umíš (stejně jako oni) vytvořit obraz a jeho dění, což jsou jistě poetické vlastnosti, potom bez ironie říkám, že se to povedlo.

NIRA: tady bych souhlasil, že hranice mezi autorskou poezií a terapií může být až neviditelně tenká. - jsou názory, které se na báseň pokoušejí aplikovat objektivizující měřítka, aniž by mohly jasně udat, co poetické je a co není. - nakonec se každý čtenář zvlášť bude držet svého citu. - sbírku básní jako je tato bych nedal, ale v kontextu toho, co čtu, se mi tenhle příspěvek nerozpouští. - je zde nějaký dotyk a jazyk je nezastřeně neambiciózní, i když výraznou vlastní tvář neukazuje. - čistý rytmus a obraz, zhmotňovaný hlas již jsou poetické vlastnosti. - a viděno z druhé strany, nevidím zde rušivou hru na poezii, vychytávání podvědomě utkvělých poetických dikcí a poloh...

Kratochvíle

Černobyl nebyl, zato já jsem a hned pětkrát!
Manický štrůdl mi vnucuje jablka, neoloupaná, obubákovaná …
Miluju lipovou alej a její kilometrové copy
Záření jim leze z důlku, plutonium vykukuje z očí

Až se mi zrak oběsil ve vrbách při nočním lovu na myšlenky
Kam letopočet, tam vítr posílá časovaný plášť
vaří z větví ulámaných bouří, dubové listí voní čerstvým mariášem
nad řekou, slalomové branky hecují chlupaté norky

JEZINKA: vynechala bych poslední dva řádky které skřípou a myslím trochu rozmělňujou pointu, u druhé a třetí strofy ještě popracovala s rytmem a byl by z toho fajn písňovej text - hlavně ta první strofa pěkně sedí. Nic světoborného, to asi víš, ale to se od písňovejch textů málokdy očekává.