ZMYJKA: ehm, dovoluji si naznačit hrubý nesouhlas, totiž hrupky jsou něco krásného právě tehdy, když jsou neúmyslné, možá ještě víc, ale minimálně stejně jako když jsou úmyslné... kdo si nedokáže vychutnat například dětské hrupky, je barbar, a stejně člověk z toho dětského věku nikdy zcela nevyroste, takže proč to nebrat jako hru? hra na chytrého čtenáře! --- myslíš, že takovou hru lze vyhrát remcáním o pravidlech a úmyslech? :) toť ovšem jen můj zcela neskromný demagogický názor

ZMYJKA: moc pěkný poněvadž chybný, např. Dnes ulehnuvše si na postel krásně trhá uši: -x----x-- !!!! celé čtyři nepřízvučné slabyky za sebou je vskutku odvážný zločin :) nebo to čteš {dnes U-leh-NUV-še / DNES U-leh-NUV-še}?

FIN: výjimečně si dovoluji souhlasit s F.I.N.item: vojáci jsou barbaři a mají rádi jednoduchá pravidla, takže tvoje parodie (ZMYJKA) mi vyznívá moc ablativisticky :P

NECECH: Já to myslel jinak, tohle je už moc prvoplánová freudovina... ;)

TOMASZ: to zavání freudovskou interpretací: trnož – stěžejní noha stolu / dlouhý předmět cylindrového tvaru, lenoch – pohovka / člověk pohodář

NECECH: Souhlas, ta otázka je těžištěm, o čemž i trnož i lenoch už vědí své... ;)

NECECH: Mám radost.

NATASHA: moc pěkné ....

RICARDERON: Za mě taky Znojemnská.

NATASHA: Ne! Znojemská právě že taky ne! V první chvíli jsem si řekl: tak jo, má to říz, dokonce to referuje k nějaké realitě. Třeba v obou kostelech jsou moc příjemní a světu otevření duchovní, to klidně může být. A taky ten mezilidský vztah je tam zhuštěn do jaderné věty, která působí v první chvíli jak pecka. Ale ve skutečnosti je obojí velmi banální, přesně jak podotýká můj přítel TOMASZ. Básnička k zasmání, ano, jako regionální poezie není špatná, dejme tomu jako výzdoba letáčků pro oba zmíněné kostely. Ale není to hotové dílo, spíš fragment, první nástřel.

RICARDERON: Znojemská jo.

umírající duše hroznů kálející na dno života, to je správný patos, tak to mám rád, ale obávám se, že básník chtěl napsat tragické nikoli komické verše...

NECECH: Smíchals dvě různé věci:

Ohledně toho textu jsem nenapadal srozumitelnost, ale banálnost. I když je něco "svatá pravda", je-li to řečeno po sté, ztrácí to na zajímavosti. A i když připustím, že ty děti byly těžištěm sdělení, utopil je v hrozné záplavě klišé kolem. I v tom malém kousku.

Ohledně srozumitelnosti obecně: Exaltovaní poetové hustící nesrozumitelné metafory mohou leckoho opravdově nasrat. ;) Ale uvaž, jestli ty metafory náhodou nejsou nesrozumitelné pouze pro racio, zatímco perfektně čitelné pro fantazii (při vypnutém raciu). Možná se někteří "nesrozumitelní", nebo "moderní" v tomto ohledu, poetové pouštějí jenom na tenký led hledání správných (poučených, osvícených) čtenářů. V tom je kus dobrodružství poezie, i když lze schytat občas pár přes tlamu. ;)

Mám to momentálně nějak po těch strofách, čort znajet proč, tož

NATASHA: první a poslední
JANEQ: třetí