• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: zas na druhou stranu... nacpat tohle do fialové harlekýnky, bude to trhák - čtenářky hned získají nový ušlechtilejší rozměr poezie a celá edice se o stupeň povznese. a jackie collinsová praskne závistí.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    PANTAGRUEL: Hmm, dlouhý...

    A přitom by stačilo říct, že šukali a vona řvala jak svině, protože ho měl moc velkýho. Ale ne moc šikovnýho. A pak taky vedení měl trošku delší, než mu došlo, k čemu má jazyk. Ale aspoň, že mu to došlo, to se každýmu nepodaří. ;)
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    JEZINKA: Nejak mi tomu neco chybi, stava, tempo, netesim se na konec zhruba odprostredka. Zaber mi do toho trochu...
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    .


    mlha z polí
    dostala se lidem do očí
    ruce stromů se napínají po nebi
    obrazem napříč škrtá se vlak
    na nástupištích lidé s mlhou v očích
    a zpomalenými pohyby
    kdo vyhlásil den národního smutku?
    řeka se zastavila a jen se leskne
    cestující spí
    a cíl cesty zapomenut
    se rozplynul
    v mlze

    .
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Případné další diskuse o oblíbené poezii prosím raději sem: [ Těžký život básníkův ]
    BRIDGET
    BRIDGET --- ---
    holan mi stále uniká,
    ale nechám se vtáhnout do poezie Otakara Březiny
    AAHHWISEGUY
    AAHHWISEGUY --- ---
    ZUZU: ja se nedavno zamiloval do adama borzice
    ZUZU
    ZUZU --- ---
    miluju jakuba demla, jiřího ortena, vladimíra holana. píše někdo dnes takovéhe texty? pošta.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KONTRAPHUNKA: Hmmm. Humor?
    Po pravdě mě spíš uvedl do rozpaků.
    KONTRAPHUNKA
    KONTRAPHUNKA --- ---
    Vinohrady/Vršovice

    svou lásku k ulicím
    měním za lásku k horám
    dvacet pět let
    slavím na Nuselských schodách

    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: Ono se to samo spíš tak nějak zřetězilo...
    BUBLINKY: Souhlasím s NATASHOU; závěr by nemusel být tak doslovný... u mne možná tři řádky mínus, možná i čtyři.
    BUBLINKY: A děkuji!
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    ;) Teprve po odeslání jsem si všimla té duplicity, které ale nenavazuje na poslední Natashin příspěvek.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    NATASHA: Asi máš pravdu, asi máš pravdu. Moc díky za postřeh!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Cykly, hmm, na to nejsem u Tebe zvyklá, divím se. Ale proč ne, proč vlastně ne.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    FIN: A tak to mě mrzí, že myslím něco jinýho...:)
    FIN
    FIN --- ---
    RICARDERON: and I quote: "Radši mi tak neřikej... Možná, víš... Tenkrát to bylo nejhezčí. Asi proto, že to nebylo tak ňák moc sexuální... ale bylo to tak oduševnělý... byla sem toho plná..."
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    A pak ji potkáš

    Vypadá skvěle
    i když je dvacet let mrtvá
    a je to úplně jiný svět

    Potkáš ji v tramvaji
    veze nákup jak jinak
    ale hned tě pozná

    Hlásí se k tobě
    jako by to bylo včera
    jako by se vůbec nic nestalo

    Nevidí rozpaky
    Ty jí vadívaly

    Je toho tolik co chce říct
    jenže už musí vystupovat

    A ty vidíš že bys měl
    ale ty ne
    Jen trochu zamáváš
    protože si nejsi jistý
    jestli bdíš


    NATASHA
    NATASHA --- ---
    BUBLINKY: Všímám si, že se Ti v poslední době do básní otiskuje pláč...

    Líbí se mi, jak ten text vykružuješ, plasticky, živě, ale trochu mě mrzí, že je to hodně "vysvětlené", ten Markétin osud; myslím, že by nemuselo - a dosáhla bys srozumitelnosti jejího příběhu stejně.
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR: Sedím a čtu s otevřenou pusu. Smekám, kolego!!!
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    poslouchám tvůj dech

    18:04

    poslouchám tvůj dech

    jdu v jeho stopách
    odvalovaným šerem
    šátrajícíma rukama

    pod každou vrstvou
    kterou svléknu
    obnažím další otisky
    jako po převržených trilobitech
    nebo alespoň vím
    jak jejich nalezení
    způsobit


    21:27

    poslouchám tvůj dech

    sedím ti v tříslech
    vonících thajskou kuchyní
    přivíráš oči
    a rozčiluješ se
    nad mým uhýbáním

    ještě ne
    říkáš přitom
    ještě není čas na rybu s břichem
    plným snů
    v rýžovém papíře

    ale ucho je zvědavé a touží


    23:03

    poslouchám tvůj dech

    zkřehlá
    pokrčená slova
    těsně před začátkem parku

    za tvými zády
    dotýkám se bodu
    bolesti
    hranice
    z obou stran jinak měřené


    02:29

    poslouchám tvůj dech

    sedíš mi v slabinách
    a já tě
    dlouhými prsty rozděluji:
    ňadra liškám
    stehna krkavcům

    vím kudy vést řez
    a vzrušená
    že mluvíš jinak

    sním o všech dravcích
    které umím namalovat
    nebo sám
    předvést
    v kostýmu se zjančenou krví


    3:15

    poslouchám tvůj dech

    zrcátkem k ústům
    každou chvíli se přesvědčuji

    otázky
    dvě minulé otázky jak voda v uchu
    k nevytřepání
    ani když je převalím
    z boku na bok

    jaké to asi je...?


    15:06

    poslouchám tvůj dech

    říkáš mi
    mysli víc na sebe

    ale
    ono nelze na sebe myslet víc než
    právě k tobě
    když přibližuji sen
    rozparkem
    zažloutlého dne

    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Brno, Kavárna Švanda, pondělí, kolem šesté

    Jediné volné místo je u zrcadla
    nervozně vyndavám Zpěv drozda
    nedívám se na sebe
    bojím se
    ale mlha z cigaret a Zpěv
    mě schová

    Pivo a káva
    pivo a
    pivo


    Za sebou slyším Markétu
    skoro tak bláznivou jako v jedné písni
    jen nezametá
    protože si upravuje nazrzlé vlasy
    a co chvíli usrkává ferneta
    na střídačku se zvětralým pivem

    potáhne z cigarety a řekne:

    "Slečno, jen si nemyslete, nekoukám na vás, ale na sebe.
    Víte, zmokla sem. A to sem si dávala natáčky.
    K čertu s nima. K čertu se všim. Musim na poštu."

    Podívám se do zrcadla
    na Markétu
    chápavě se pousměji
    ale stojí to úsilí
    neplakat

    nad tolik okatou opuštěností
    některých lidí

    Markéty.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam