• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    RICARDERON: Ještě konkrétněji - obsah máš v poho, formu mizernou. Zatím co to první se nenaučíš, to druhé docela snadno.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    CICHLASOMA: Můj vkus není samozřejmě tak světaširý, aby pojal za krásné úplně cokoli, ale není ani tak úzký, jak naznačuješ. Jsou věci, které mě prostě neosloví, nenajdu v nich nic, a tudíž se k nim ani nemohu vyjadřovat. Ale to bych potom patrně mlčel. Pak jsou věci dobré; a věci špatné, o které se zhádáme. A nakonec věci, které by mohly být dobré, kdyby se dál někam vyvíjely, a pak se zpravidla objeví nějaký dobrák, který ten vývoj zarazí všehonemírnou univerzální chválou typu "snažíš se, a proto je to krásné". Subjektivně, jako Tvůj názor, je to validní a budiž Ti přáno, ale autorovi, který sem napíše text a explicitně požádá o reflexi, to může imho dost ublížit.

    Tvé příklady z vývoje umění jsou samozřejmě v pořádku, může to být the shape of jazz to come, ale dovol mi podotknout, že je obvykle lépe, když v takových experimentech, kde se nejedná přímo o koncert pro 12 různě naladěných rádií, nebo 4 minuty a 33 vteřin ticha pro klavír, může autor aspoň trochu zužitkovat i nějakou vlastní rozvinutou schopnost a talent, místo toho, aby experimentem pouze maskoval svou neobratnost a nezkušenost. Vyhnout se práci na sobě, a doufat, že budu talent jako John Cage, by byla hloupá loterie. A i když Ornette Coleman nakonec patrně opravdu ovlivnil to, jak se jazz dnes vyvíjí, přinejmenším inspiroval mnoho jazzmanů, proslýchá se, že mu naštvaní posluchači jednou ten plastový saxofon rozšlapali.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    GOLDBERRY: Zkoušej to dál a víc, to je asi nejlepší rada. Je to teď skutečně někde na půl cesty. Pěkné obrazy, které ovšem ani v jednom případě nesepnou tu klenbu do lomeného oblouku. Jsou to takové sloupy.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    TOMASZ: Já samozřejmě nemám ambici brát někomu jeho vkus a preference, ale fakt je, když budem mluvit úplně obecně, že ve 20. století hodně autorů ty struny třeba trhalo, jejich zvuk kombinovalo s randálem z ulice, dlouhými pausami apod., čtenáře našli a "poesie" je už většinou zvykem lecčemu takovému taky říkat. Pro mě je nevyzpytatelná otevřenost všem způsobům smyslu na dnešních textech v krátkejch řádcích asi to nejlepší. Jistě -- i jakkoli pocuchanej celek musí zahrát na nějakou strunu, ale jestli Ti dobře rozumím, zdá se mi, že Ty prostě uznáváš jen jeden z mnoha typů strun, který moderní poesie vzala za svý.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    GOLDBERRY, CICHLASOMA: Ještě doplním... Někteří lidé oplívající velkou fantazií mají sklon babrat se v tom po svém a nalézat, co chtějí. To mi ovšem přijde poněkud akademické. Jistě, je nutné napnout strunu, ale pak je třeba na ní i zahrát. Až tam, podle mě, dochází k básni.
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    GOLDBERRY: Mě to celkově baví. Je to na jedný rovině jaksi dosti "urputný" ("zaťatý"), a v tom hnaný na hranici únosnosti, napětí, jestli se to nerozsype či to nepřestane bejt poesie, je dobrý. Tahle báseň si víc, než je dnes obvyklé, zadá s něčím, co někdo bůže brát jako klišé, ale podle mě tohle ustojí. To "dřív // ještě // ..." se mi zatím zdá únosnou míru urputnosti překračovat, myslím, že bez té "strofy" "ještě" by to bylo lepší.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    CICHLASOMA: Děkuju.


    Dovolím si sem tedy dát ještě jednu. Budu ráda, když mi k ní něco řeknete, a unesu, když mě odešlete do nějakého méně ambiciózního klubu.





    Už ne matčin
    ale ještě ani
    v mužské tváři
    ještě měkké oči

    na zápěstí náramek od kohosi
    dřív

    ještě

    patami vyrývá důlek
    do Boží podlahy


    Uprostřed toho všeho
    zaťatá pěst
    žene krev do horké hlavy
    a chladné prsty zatím
    svírají prázdnou oblohu
    CICHLASOMA
    CICHLASOMA --- ---
    GOLDBERRY: Mně to celkově přijde krásný. Druhej verš je buď krapet těžkopádnej, nebo je to ironickej odskok do dospělý perspektivy, ale pak je to na hranici stíhatelnosti. V tom "dojídání snů" (který je samo o sobě bezesporu skvělý) toho náhle přijde hodně najednou, až mi přišlo, jestli to není křečovitý či moc konstruovaný/zašmodrchaný, ale teď mi to přijde dobrý, asi. Až z případných více básní pohromadě by se vidělo, jak tu spolu nostalgie (plus podobný věci) a racionalita vyjdou.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    TOMASZ: Děkuju za přečtení a názor.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    GOLDBERRY: Jsou tam zárodky obrazů, které by se mohly pěkně rozvinout. To ovšem neuděláš. Místo toho, jako bys na hromadu snesla pouhé náznaky všeho, co by z toho mohlo být, a nerozhodně je bereš do ruky a zase odkládáš. Proto celek (aspoň pro mne) nefunguje; zaťuká, ale nevejde.
    GOLDBERRY
    GOLDBERRY --- ---
    Za kritiku budu ráda. Děkuju.




    Někdy bych chtěla měřit metr
    a na ohledávání světa mít
    červenou lopatičku a zelený kyblík
    na vzorky smůly

    Jenže pak by v 7:20 zatáhli zatemnění
    a musela bych
    dojídat své sny
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    FAERTIS: Dýňových dní! Moc pěkné :)
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Podzim
    ...
    Přišel čas dýní
    a dýňových pyré
    polívek z dýně
    i dýňových dní
    a dýňových koláčů
    tfuj.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---

    Nezříkej se zříkání
    protože v něm se ti
    otvírají otočné dveře
    zavírání

    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    NATASHA:
    TOMASZ:

    Děkuji, jste dobří. Slabiny textů vnímáte stejně jako já. Míním tím interpunkci, šroubovanost, profánnost (ta mi nedocházela), velká slova. I když orla takto nevnímám. Je pro mě symbolem role muže ve vztahu se ženou, protože má přehled, přilétá ze skalnatých hor.

    Zkusím se v textech ponořit více do skutečnosti a uvidím, co z toho vyleze. Jednou z toho ten Nanao třeba bude:)

    Díky a krásný den
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ITCHYHEAD: Ve Tvém případě jsou ty uměliny hlavně ty již zmíněné archaizující koncovky (kouzliti), inverze (kdo myslí si) a odkazování se k "silným slovům" (orel, věčný zdroj). Dál jsi nerozhodný zda dodržet, či odvrhnout interpunkci a ne zcela konzistentní ve formě.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ITCHYHEAD: Poezie, to je extrém a protiklad. Začíná tam, kde končí osvědčené rutinní postupy. Podaří-li se Ti minimalistickými prostředky jednoduše zachytit něco subtilního a normálně nezachytitelného, a přenést to následně i na čtenáře, může tak vzniknout veliká věc.

    Naopak text, který je pouze rozčleněn jako báseň, ale v podstatě zůstává profánní, a je jen uměle ozvláštněn, třeba archaizujícími koncovkami, se může stát leda literárním ekvivalentem sádrového trpaslíka.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    ITCHYHEAD: Dokážu se vmyslet do základního pocitu, že básní se má sdělit cosi velikého. Že se to má sdělovat slavnostně, má to znít jako z knihy a má to být trochu tajnosnubné, protože přece je to poezie :)
    Je to docela obvyklé východisko u autorů, kteří začínají, ale vede k mnoha potížím.
    Třeba už jen ta snaha o velkolepou slavnostnost končí častěji jako taková legrační zašmodrchanost.
    Hovořit jazykem mýtu taky nejde jen tak, bez hluboké znalosti.

    Opěvování dívek a žen je obecně populární téma, nic proti němu. Stejně tak starost o svět. Jsou to přirozené věci, je to stále aktuální.
    Ale proč nezkusit jít blíž ke skutečnosti? Tolik to všechno nešroubovat...
    ITCHYHEAD
    ITCHYHEAD --- ---
    TOMASZ: jsem otevřený připomínkám, ovšem z tvého komentáře není jasné jestli ano a proč. pravidla na nástěnce jsem respektoval. ale je pravdou, že teď jsem si přečetl celý úvod v záhlaví a ano, jedná se o emotivní poezii. kdyžtak samozřejmě smažu.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ITCHYHEAD: Asi sis spletl klub...
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam