WITCHIE: Já jsem strašně ráda, že tohle konečně někdo napsal na plnou hubu. Říkám si to docela často, ale nechce se mi vyvolávat hádky, takže si vždycky radši sedím na rukách. Ale teď už pohár trpělivosti přetekl.

Přesně na tohle dojel klub Výchova bez tělěsných trestů, který je skoro mrtvý, v Kontaktním rodičovství se to vpodstatě smrsklo na řešení šátků a občas barefoot bot. Takže vznikl další klub, který měl sloužit k výměně zkušeností a vzájemné inspiraci rodičů, kteří chtějí vychovávat "jinak" a hleďme, zase jsme se místo toho dostali do bludného kruhu dokazování, čí pravda je lepší, a obhajování svých postojů. To už mě fakt nebaví, já nechci nikoho "evangelizovat", přesvědčovat o své pravdě ani se před nikým obhajovat. Z toho už jsem vyrostla, tohle je věc, ke které si člověk prostě musí najít cestu sám, pokud má zájem. Naopak bych uvítala prostor, kde bych mohla sdílet svoje zkušenosti s ostatními, aniž bych musela pořád dokola číst, že mi to funguje, protože mi příroda nadělila hodné dítě a že moje problémy jsou důkazem, že ten přístup nefunguje.
Já si totiž navíc myslím, že vůbec celý ten koncept "tohle funguje" je mimo. Co to vlastně znamená, když to rodiče o výchově říkají? Že dosáhli toho, o co jim šlo. A to je ten důvod, proč "to" někomu funguje a někomu ne - protože každý má jiné cíle a jiná očekávání, každému jde o něco jiného. Respektující, kontaktní, líné a já nevím jaká ještě všechna "alternativní" rodičovství nejsou v metodách a postupech, ale v přístupu a nastavení rodiny. Zrovna na Aldortové je to vidět hodně extrémně. Já si dost často říkám, když čtu stesky některých těch "tradičních" matek, které si pořád stěžují, jak to s mají s dětmi náročné, jak zlobí a nic na ně nefunguje, že bych ty děti velmi ráda viděla v reálu vedle toho svého údajně "hodného". Dost si myslím, že by mezi nimi zas až takový rozdíl nebyl, že prostě jen ty situace a chování svého dítěte vnímám jinak než ony, protože mám jiná východiska.

Mimochodem, zatímco tohle píšu, moje "hodné" dítě tady tvoří umělecké dílo z rozpatlané malinové buchty, rozcupovaných papírových kapesníčků a kelímku od mléka. A vypadá u toho velmi soustředěně a zaujatě. Někdo by asi řekl, že zlobí. A já sedím, píšu příspěvek, po očku pozoruju, jak se vytrvale snaží obalit kelímek růžovým malinovým kapesníčkem, a koutkem úst se usmívám.

YMLADRIS: k tomu cituju "a jedina odpoved je "ono je to takove obdobi", tak jsem rada za to, ze jsem takovy cteci resic, kterej furt kouma a resi" - naprostej souhlas, rozum mi fakt stoji nad lidma co treba deti mucej metodama a la Estevill a spol a pak vykladaj jak nejaky obdobi vzdoru a nenesitelnosti je nevyhnutelny a sneslo se uplne z ciryho nebe. At si to klidne delaj, ale at si s tim proboha zustanou v tech svych klubech a nechodej lidem co tohle nedelaj vykladat jak jejich metody nefungujou. Ono totiz nejde si jen vybrat co se cloveku hodi do kramu a myslet si ze to bude fungovat. Kdyz v diteti silou a moci zlomim uplne zakladni duveru ve me v to ze naplnim jeho naprosto bazalni zivocisny potreby, tak se pak nemuzu divit, ze na me pozdejc taky reaguje silou a moci tam, kde si mysli, ze mu to bude fungovat. Normalni jak se do lesa vola tak se z lesa ozyva, akorat ze spousta rodicu proste vychazi z toho, ze "to si prece dite nemuze dovolit", "dite prece musi poslouchat", apod - no, ve finale musi, ale neznamena to, ze to bude v pohode pro obe strany - prootze dite proste prirozene reaguje tak, jak se clovek chova k nemu.
Ted o vikendu jsem mela strasidelnou prilezitost videt neco takovyho na vlastni oci - byli jsme na nasvteve u znamych. Holka 6 let, kluk 2 roky. Holka poslusna az vystrasena. Honili se po byte a kriceli, otec po nich vzdy rval at prestanou, prestali na par vterin a zas znova, na po x-ty je vyhnal do pokoje, vratili se tedy uz potichu. Pozdeji kluk zacal trochu provokovat, vyhoazovat knihy z knihovny apod. Otec opet krik ze se to nedela, ze je osklivej (??!). Kluk sel k mame a zacal ji tahat pryc, ona zustala sedet, chtela ho obejmout, kluk se zacal branit ze nechce a zas ji tahal pryc. Kluk zacal rikat "si oskliva", otec ho zacal prekrikovat "a ty ses snad hodnej??", pak mu zacal vyhrozovat ze ho vytaha za ucho (??! netusla jsem ze to jeste dneska nekdo dela), a nakonec se fakt zved, vytahal ho za ucho a odnes ho do pokojicku do postele. V prubehu konverzace z nej vypadlo ze je kluk panovacny, diktatorsky, ze porad urcuje prikazy co kdo ma delat apod. Ze by mu doslo, ze to ma od koho prebirat, ze to nespadlo z ciryho nebe? Ani omylem. Asi ze holka je bojacnejsi tak si mysli, ze kluk taky musi byt. Taky z nej pak vylezlo, ze se ho snazi odnaucit odpolednimu spani. Bylo kolem 16h. Takze kluk byl proste unavenej. Misto aby se zeptal "ty jsi unavenej?", tak na nej rve ze je osklivej apod. Tyhle lidi pak pochopitelne reknou akorat "on je takovej a makovej" nebo ma ted takovy obdobi, se proste musi prezit" a dal aplikujou vychovu bojem a tim si to co rikaj potrvzujo protoze to reprdukuje zas ty samy schmata.

WITCHIE: no, leda by "alternativní a kontaktní" diskutující byli důslední a prokázali velkou dávku sebeovládání a na posty "těch druhých" prostě nereagovali. Stejně jako teď nikdo nemusí reagovat na Ufo, který píše zas to samý, co už tolikrát jinde.

KEIKIN: neřekl bych, že jde o "aktivní rodiče", ale aby nebyly děti stranou, aby byly vtáhnuté do toho, co rodiče dělají. Takže když sedím např u nyxu, tak můžu mít prcka na kolenou a on se mnou buší do klávesnice. Nebo když vařím a mám ho v šátku. Taky sice nicmoc nedělá (jen kouká kolem), ale je součástí a imho je to tak správně.

Naopak z přehnaně aktivní výchovy je mi trochu nevolno. Teď jsme byli (poprvé) u babičky na svátky a ta když ho vzala, tak mu hned cpala nějakou hračku. Jakmile jí odložil, tak hned další. Pak hned za pár minut s ním naběhla k piánu a tam když doblbnul tak zas hned hračku a tohle a tamto a furt něco ukazovat. Když držel v ruce hračku, tak naběhl děda a začal mu cpát knížku pod nos. Prcek jen kulil oči a kroutil hlavou kolem sebe a byl trochu v rozpacích.

Já kolikrát s ním jenom sedím a koukáme na sebe. Nebo on žužlá kousadlo a kouká na mě a já koukám na něj. Prostě takto zrovna cítím a tak to dělám. Však on mě dobře pozná - občas jsem ukecanej až běda a občas jen mlčím a kontempluju (např ráno u přebalování). Snad bude taky takový :D

WITCHIE: imho stačí ten veřejný klub důsledně moderovat... což není jednoduchá práce, ale jde to

STAROJDA: uprimne, jsem trochu nekde jinde. Stravila jsem uz dost casu resenim lidi, vztahu, sebezpytovanim, a tak nejak uz vim jak se chovat ke svymu okoli, jak nastavit hranice lidem ktery me nerespektujou apod. Nepotrebuju se k tomu cvicit v klubu na nyxu o tematu, ktery s tim nesouvisi jen okrajove (coz pripoustim ze ano, protoze ty lidi co zminujes casto muzou ci chtej zasahovat do vychovy).

Nejde o klepani po zadech, uz jsem to psala: jde o sdileni informaci a inspiraci. Co nasli/vykoumali jini bych treba ja koumala jeste nejakou chvili = usetreni casu a energie & drivejsi vyreseni urciteho problemu. Ten balast okolo tohle jen komplikuje/zahlusuje.

WITCHIE: je to výborná praxe na tchýně a rodinu obecně. Internet a nyx můžeš kdykoliv vypnout, smazat, odhlásit se a tak, ale rodinu nevypneš! Takže když si tady procvičíme rétoriku proti konvenčním vychovatelům, tak o to lépe budeme moci diskutovat se vými blízkými.

Když už mluvíš o plýtvání času a energie, tak za to se dá považovat i diskuze mezi námi alternativci :). To si právě jen klepáme po zádech, jak jsme dobří a semtam si jen něco doladíme v našem osobním přístupu.

STAROJDA: jenomze se na to uplne zbytecne plytva cas a energie. K cemu? Odpurce se stejne nenecha presvedcit, takze clovek nicemu neposlouzi, a na co se obhajovat, k cemu to ma byt? Mne je uprimne srdecne jedno, co si kdo o mym pristupu mysli; co me zajima je sdilet, inspirovat se a inspirovat druhe, at uz v obecne rovine nebo pri reseni konkretnich situaci, ovsem na zaklade spolecneho vychodiska ze respektujici pristup funguje, muze ci ma fungovat. To ostatni povazuju za ztratu casu, resp. na to tu uz je x klubu, jak jsem uz rekla. Kvuli tomu nepotrebuju chodit do dalsiho.

Jako by tu klubu o "normalni" vychove nebylo uz xx :)) nechapu, co zastance toho konvencniho proudu "dite si ma zvykat na samotu" a "nevim jak jinak vysvetlit diteti ze to nema delat nez ho placnout" a "mam taky narok na svuj zivot a dite me nebude omezovat" vede k tomu chodit do dalsich a dalsich klubu ktere se zcela zrejme snazi probirat pristupy ktere jim nesednou, a donekonecna tam opakovat jak tyhle "alternativni" pristupy jsou nevhodne a nemuzou fungovat atd atp. Tak do tech klubu nelezte a chodte tam kde vam vsichni potvrzuji jak to delate spravne ne ( a vubec, kdyz jste tak presvedceni o tom ze to delate spravne, tak proc o tom potrebujete debatovat, co tu vlastne hledate za inspiraci?)? Opacne to funguje taky, bez vyjimky vzdy kdyz v tech konvencncih klubech o materstvi a vychove nekdo zmini jako reseni na nadneseny problem respektujici pristup tak ho ostatni diskutujicic vystipou jako smesneho hlupaka co nic nevi protoze bud nema zkusenosti nebo ma moc hodne dite.
Byla bych fakt rada, kdyby existoval aspon jeden klub, kde by naopak meli jiste zazemi ti, co jsou z tech ostatnich klubu takto vystipavani, misto toho, aby zastanci konvencnich pristupu k vychove zamorili dalsi klub a diskuze se i v nem opet redukovala na "ne to nemuze fungovat, je to nesmysl, neni to potreba, moc badate, nasi se s nama taky neparali, blabla".
Jediny reseni jak nevycerpavat lidi co chteji s detmi zit s respektujicim pristupem temito zbytecnymi debatami je asi zprivatnit klub/zalozit privatni, jinak to asi mozny neni, ostatnim je to proste prilis trnem v oku aby prestali mlejt porad tu svoji stejnou pisnicku.