TORUVIEL: Já jsem rozhodnutá, že půjde-li to jen trochu, tak Malvína do klasické základky nepůjde, tím méně do té naší místní velkotovárny na děti, ta by ji totálně semlela, do půl roku by ztratila o učení zájem. Do nějaké (alternativní) školy ale půjde určitě, na domácí vzdělávání se s ní necítím a myslím si, že ani jí by nevyhovovalo. Ona není "badatelský" typ, je zaměřená spíš pohybově, nevydrží hodiny sedět v knihách nebo nad nějakým tvořivým projektem a do hloubky zkoumat nějaké téma. Když ji něco zajímá, ptá se, ale odpověď musí být stručná a jednoduchá, jinak ztratí zájem. Vidím teď strašně ten kontrast s Jorikou. Ta má 20 měsíců a období "sama" - všechno chce zkoušet sama, pořád něco zkoumá, vydrží docela dlouho u knížky, automaticky napodobuje, co děláme my, po příchodu domů se začne sama zouvat a svlékat a uklízí si věci na místo, když vylije vodu, jde a utře to... Tohle Malvína vlastně nikdy neměla, odmalinka naopak chtěla, abych za ni dělala i věci, které bez problému zvládala, a byla (a je) schopná se kvůli tomu i vztekat (je jí 4 a půl a já ji musím zouvat, oblékat a podobně). U knížek nikdy nevydržela, číst jí začalo být možné až někdy před půl rokem, do té doby prakticky nevnímala, blbla u toho, obracela nám stránky... Vidím na ní, že potřebuje vedení, nabízené aktivity, trochu strukturu a kolektiv dalších dětí. Unschooling by pro ni nebyl a pro mě by zas nebylo vytváření těch aktivit.
Teď nám ohromě vyhovuje ta lesní školka, která tohle všechno nabízí nenásilnou formou a ještě navíc s možností fyzického vybití, které Malvína potřebuje jako sůl. Hodně se tam posunula, naučila se spoustu věcí, začala konečně pořádně kreslit, recitovat říkanky, zpívat... Brala bych pro ni nějakou lesní školu :-) Ještě máme dva roky čas, tak uvidíme, jaká bude v Brně nabídka a co nakonec vybereme.