k te socializaci mi prisel zajimavy moment z rozhovoru s Vieweghovou (mela obe holky doma na prvnim stupni, pak sly na gympl), ze starsi dcera na gymplu funguje jako mediator. Ze je z rodiny natolik navykla ze v pripade konfliktu se hleda pochopeni, reseni, ze tedka neustale pomaha ucitelce pochopit ostatni deti a najit vyhovujici moznosti. (Vyberova skola kde je detem naslouchano.) Protoze, dle Vieweghove, ma nachozeny, ze je to naprosto normalni. Kdyz mi neco vadi, tak to rict. Kdyz mam napad, tak to rict. Kdyz jsou rozporuplne potreby, tak zamyslet, co s tim. Kdyz nechapu, tak se ozvat. Neresit "stud". Atd.

K cemuz bych rada taky dospela (u syna). Muze to samozrejme byt osobnosti te dcery, ale ctu to znovu a znovu v americkych homeschool blozich - ze ty decka jak se pohybuji svobodne tak umi pak ve vztazich lepe plavat.

Filosoficka poznamka: moje rodina jsme typy takove, ze jsme tim spokojenejsi, cim vice jsme v souladu sami se sebou ("delame si co chceme, co citime"). Moc let a spoustu psychedelik a kde ceho mi trvalo nez jsem nasla tu slavnou bezpodminecnou lasku k sobe. Mne osobne skoly zasunuly do fungovani stylu "nejdriv prace pak zabava", "nejdriv spln zadani pak bude prestavka", coz je proste strasne vycerpavajici styl zivota. Chci zit co nejvic jinak, vnitrne motivovane (delat z lasky co ted citim pro sebe, rodinu a svet jako dobry). Cili ze skol mam strach. Byla jsem samozrejme jednickarka.

Nekdo zase muze mit hlavni zasek ze byl divnej. A vidi cestu v tom, zajistit detem aby v zadnem pripade nebyly divne. Napriklad jim neda neobvykle jmeno nebo je neochudi o normalitu skoly. To si kazdy musi urcit za sebe, jakou osobnost asi ma to jeho dite a skrz co (konformita, non konformita) pujde ke spokojenosti. Kazdy dite je jiny.

u me byl zasadni prechod na vysokou. Zjistila jsem, ze na informatice je tuna nejruznejsich typu lidi, kazdy si dela co chce, a nikdo neresi ostatni lidi, ve smyslu nejakeho vysmechu, pomerovani se, vytvareni nenavistnych particek atd. Nasledne v zamestnanich nebo zajmovych uskupenich atd jsem taky nikdy nezazila ze by se lidi navzajem posmivali atd. Protoze proc. Pouze na vojne (znaji muzi) a ve skole (znaji vsichni). Proste tam, odkud nelze odejit, a tak urcita cast ucastniku frustraci z toho, ze musi nekde byt a delat neco co nechce, resi demenci vuci ostatnim.

Jasny, kazdy ma jine zkusenosti. Pokud dite ma naslapnuto na to, ze cely zivot bude pracovat na miste, ktere si nevybralo, se spolupracovniky, kteri jsou frustrovani, tak asi cim driv se na to adaptuje, tim lip. To je myslim nehrozi... ... cili, co to je, ten kolektiv? Jako pracovni kolektiv? Hudebni sbor? Rybari? Parta co jezdi na technoparty? Lidi co chodi hrat deskovky? Nebo co je to v zivote ten kolektiv kde je treba obstat.

TAPINA: Jenže to jsme zase u té otázky, co to znamená "bezproblémově fungovat v kolektivu" a v jakém kolektivu. A můžeme začit celou dizkusi od začátku.

SANCHA: Jenže pořád větší je pravděpodobnost, že bude spokojený někdo, kdo zvládá bezproblémově fungovat v kolektivu, než někdo, kdo to nezvládá.

PALEONTOLOG: Tak treba to mi pripada jako dobrej duvod ten starej system zmenit. Spousta dospelejch ma problemy se sebevedomim, at uz se to projevuje jakkoliv. Psychicky a psychiatricky problemy jsou bezna vec, antidepresiva zobe pulka nyxu (ta mistni elita naroda!).
Takze to neni tak, ze vsichni jsme prosli systemem a jsme v pohode...

Ech ech. Tak škola (čtvrtá třída) a školka (poslední!) byly takové utrpení, že oba před spaním obrečeli, že začínají prázdniny.
Ale já je vlastně chápu, při pomyšlení, kolikrát budu muset v následujících dvou měsících vyslovit "ne, nepůjdete k počítači", je mi do breku taky. :-D

SARGO: Ano! V naší školce to funguje tak, že v šatně je jeden slušně vychovaný hoch s jedním rodičem, přijde druhý slušně vychovaný hoch s druhým rodičem, to ještě celkem funguje, pak přikráčí důstojným krokem ze třídy třetí slušně vychovaný hoch bez rodiče a začne tornádo tří předpubertálních opičích samců :D Načež obvykle odejdou rodiče, opičáci se zase změní v lidi a jdou si kooperativním způsobem hrát.

INUSHKA: Vždycky jsou víc vidět ti hluční :-D Nebo možná to někde tak vypadá obecněji, co já vím. Co jsme prošli my, tak v pohodě. Jo, v houfu mají děti sklony se víc rozjet a jenom mezi sebou když jsou, tak to občas nabere nečekaných obrátek (co teď slyším z vedlejšího pokoje, to bych to musela jít postříkat hadicí nebo si vzít špunty do uší - samí slušní a zdvořilí hoši se sympatickými a vzdělanými rodiči aka čtvrtá cenová - ale musí se nechat, že když o něco jde, nebo se něco stane, chovají se k sobě mnohem líp, než jsme to v jejich věku uměli my). Ale jestli tě to utěší, máš je ještě hrozně malinké a až trochu povyrostou, přestaneš to vnímat tak přecitlivěle a trochu se to zcivilní... ony mají potvory mrňavé více tváří :-) Jasně, chce to vybírat, neuspěchat a nemávat nad negativy rukou, ale vážně to obecně není tak zlé.
A zase by se dalo říct - lepší, když se naučí s průměrným prostředím vycházet ve věku, kdy mají rodiče ještě skutečný vliv a jsou hlavním arbitrem, než když budou do civilizace vypuštěné v pozdějším věku. Obrazně řečeno, efekt vesničana ve městě je neúprosný a prostý venkovský balík nebývá vítězem :-))

PALEONTOLOG: Za co myslíš? Asi za to, že mi zničily postavu, ne?

SARGO: OK, v tom případě je Malvína i z lesní školky otrkaná až dost :-D

ANNAWA: Tak předchozí společné zážitky budou problém vždycky, když dítě nastoupí do už zajetého kolektivu, jestli předtím bylo doma nebo v jiném kolektivu, to je vcelku jedno.

Já svoje děti nijak neizoluju, do světa je vypouštím, když mám pocit, že jsou na to zralé. Malvína chodí do lesní školky, Jorika snad od září bude chodit na dvě dopoledne do místní soukromé školičky. Ale z toho, co okolo sebe vidím ve státních šolkách a školách, mě trochu jímá hrůza. Možná jsem naivní, ale nepovažuju za žádoucí výsledek té na všechny strany skloňované socializace dítě, které se umí posmívat druhým, se smíchem vykřikovat sprosťárny, odstrkovat mladší a prosazovat se podle zákona silnějšího. A rozeznat, že si z nich někdo dělá legraci, to dokážu se svým "Cimrmanovským" stylem humoru své děti naučit i doma ;-)

My se (samozřejmě z legrace a v dobrém) všelijak pošťuchujeme a pošklebujeme si navzájem i doma, takže zrovna tohle nepovažuju za kdovíjaký negativní školkový rys. Je to jedna z normálních komunikačních specialit, mezi přáteli se to dělá běžně, ne? U některých rodičů vidím, že u nich pomalu neexistuje promluvit na dítě jinak než vlídným slovem a připadá mi to děsně nepřirozené.

TAPINA: podle mě ve prospěch domácí školy mluví v tomto směru jiný způsob výuky, více zážitkový, když to mám říct zjednodušeně. Možná jim toho hlavou neproteče tolik, ale má větší šanci to v ní zůstat.