SOLEI: zeptam se blbe: a vadi to tobe nebo moulovi?

(pokud on je proste druhej gandhi, mohla by ses s tim ztotoznit, ocenovat to, mluvit s nim o tom, atd... nedelat z nej moulu. Pokud se bude citit plne prijatej ve svem gandhiovstvi, muzou se pak otevrit dalsi moznosti noveho jednani (pokud mu to vadi, jsou i deti kterym to proste nevadi))

(ale podotykam ze s tim nemam zadnou zkusenost, jen tak uvazuju)

WITCHIE: jeste to trochu zeslozitim. muj vyvoj
0. vubec nevim co s ditetem (mainstreamovych metod se hrozim, sama jsem weirdo, neznam nic o detech, OMG)
1. oho, narazila jsem na proponenty mych hodnot ve vychove (svoboda, partnerstvi atd),tak to delam a jsem stastna, funguje to
2. sledovanim dalsich deti zjistuju, jake mam obrovske stesti, ze syn je nam velice podobny. ma podobnou osobnost, jsou pro nej dulezity podobne veci
3. uvedomuju si, ze jsem ty alternativni smery cetla jednostranne, skrze mou optiku (mysleni, racionalita atd). Ale ze skutecna alternativa neni od "drezury ditete" prejit k "kritickemu mysleni s ditetem". Skutecna alternativa je pochopit svoje dite. Existuji deti, jejich osobnost PRAHNE po tom, zapojit se do dospelackych pravidel, do konvenci, do toho JAK SE CO DELA. Ony fakt miluji, kdyz jim nekdo jasne a prehledne naviguje, kdyz jim nekdo sdeli kde koho maji zdravit, jak se komu omluvit, co je v jake situaci adekvatni. Sportovni dite miluje rozvijet sport. Dite typu Strazce poradku miluje rozvijet to, jak se veci maji spravne delat. Jak se prichysta stul. Jak se odrikava basnicka. Ony skutecne ze sebe maji dobry pocit z toho, jak moc se priblizuji normě. Neni to natlak rodicu ani patologie, ale proste pro strazce poradku byt cool = delat to, co se ma, jak se ma. Jednickarky.

4. Proc je vubec potrebna nejaka alternativa. Pokud matka je "slusny clovek" a dcera je "slusny clovek", tak si proste jedou tu slusnost, dcera je spokojena, ze ji matka uvadi do toho sveta slusnych lidi a je to super. Neni problem. Potize nastavaji, pokud matka je "slusny clovek", ale dcera je fotbalistka, zasnena vila, ... nebo cokoliv jineho. Pokud je pro matku idealizovany obraz dcery dulezitejsi nez dcera (takhle nevychovane dite ja NECHCI!!!!) je to blby. Prijmout dite, jaky je, usnadnuje ohromne zivot.

5. Zaroven ale podobnej bias muze byt i u tech "alternativnich" rodicu. Rodina pankacu/lesan/aktivistu/neceho a narodi se jim Strazce poradku, kterej jednoho dne bude ucetni nebo pravnik. Ale v detstvi trpi, protoze je mu odpirano vedeni a zesmesnovany jeho snahy byt konformni. Stydi se za svou rodinu a rodina za nej.
Nebo treba kdyz se knihomol nebo pravdolaskar narodi do rodiny drsnaku, sportovcu. "On tam stoji, proc ho proste nemajzne zpatky! Ach jo!!"

Cili ted jsem ve fazi, davat si pozor, jaky biasy mam pro zmenu ja (napr. proti tem "trapnym" spolecenskym konvencim atd). Zjistovat, jake je moje dite doopravdy. Napriklad s tim rozhodovanim o sobe - mam za to, ze moje dite prece nesnasi cisteni zubu. Vcera vecer mne ale dostal hlaskou Musime ty zuby vycistit znovu, protoze jsem prece snedl ty tri preclicky jeste. Snad jsem pochopitelna.

Problem s timto je, jak je to vagni, neuchopitelne. Bezna mama typu Strazce poradku, kdyz ji nefunguji jeji normalni metody, hleda zase jina pravidla, tak mi reknete Co mam delat kdyz dite nereaguje na trest?? Chce nejaky jiny postupy, ktere se proste delaji a pak to je spravne a funguje to, tak jak to ma byt.

No nic, jen takovej vylev :)

WITCHIE: ano, tak se to da taky rict. nesnasi nemoct o sobe rozhodovat, nemit vladu nad sebou, nedava kdyz ho situace nekam tlaci. Uz od mimina. Cili pomaham mu hledat cesty, jak si zachovat nejakou miru kontroly nad situaci, v cem muze rozhodovat, atd. Nevim zda je to citliva faze, spis takova osobnost :)

Mne prijde, ze se tady zamenuje pomahani diteti postupne chapat svet a souvislosti v nem, tak, aby se v nem samo orientovalo a umelo se v nem pohybovat pomoci vlastniho usudku a porozumeni situacim, a cviceni opicek - jak tu zaznelo "jak ma vypozorovat co je spravne?" - takze cilem je dite naucit ze mu nekdo zvenku urcuje, co je spravne, a jeho zivotnim ukolem je tato urceni respektovat a aplikovat (abw se vwhlo trestu)? Tak toto pojeti opravdu neni cilem smeru, o ktere v tomto klubu jde. Pokud je cilem rodice, aby dite sekalo dobrotu bez ohledu na to, cemu rozumi ci nerozumi a co citi, aby bylo vnimano okolim jako "slusne vychovane" protoze umi opakovat fraze, kterym nerozumi, tak v tehle smerech opravdu mnoho inspirace nenajde.

YMLADRIS: Když mě teda v těchhle situacích vždycky přišlo, jak už tu taky někdo psal, že o to "nechci se oblíkat" vůbec nešlo, že to byl zástupný problém, který M. použila, protože byl zrovna po ruce a dostatečně jednocuchý. Přišlo mi, že skutečnou potřebou byla právě ta negace - čehokoli a jakkoli. Že si tím potřebovala uvolnit nějaký vnitřní přetlak nebo co. Protože ona v těch chvílích fakt negovala cokoliv, i to že venku prší nebo dotazy a nabídky na pomoc. Tvoje strategie by vedla k tomu, že by začala řvát "Ne, já nechci být velji jako táta! Já nebudu mít dítě!", i kdyby jinak tu hru milovala sebevíc. Prostě jako nejlepší cesta se ukázalo nechat ji ten přetlak uvolnit v bezpečném náručí.

pokud se dite iracionalne sekne, tak
1) pomaham videt co se deje - ted ses iracionalne seknul - chces jit za anetkou, ale vuuubec ani trochu se ti nechce se oblikat? zpravidla dobre odhadnu co mu vadi (v cem na nej situace tlaci, napr ze ted je nutne se oblikat..)
2) komentuju, ze zaroven chtit a nechtit je tezky, ze to znam, je to otrava bojovat sam se sebou. nestavim ho do role iracionalniho idiota. Vsichni jsme iracionalni, nekdy.
3) a protoze moje dite ma oblibenou hru "co budu delat az budu velkej jako tata", tak rozjedu pribeh.. predstav si ze jsi velkej, mas krasneho syna, nosis ho a hrajete si spolu (...jo!!!...) ale jemu nejde se oblict!! mas nejakej napad co by mu pomohlo?? Syn vetsinou vygeneruje nejakej napad - ze by pomohlo obejmout, nebo 8x pohladit, nebo rict heslo a to heslo je mami 3218! [ a kdyz to pak zkusime zda to pomuze i jemu, pomuze ]
4) proste dodat mu nejak vice "moci" na tou situaci

Nez mi zas nekdo napise ze to je cele strasne abstraktni, prosim vezmete v uvahu ze se vam to tady snazim ve zkratce popsat, abyste chapali princip. S ditetem mluvim na jeho urovni (4 roky)

A je to vlastne zase priklad co delat se situaci kdy neco chceme ale nechce se nam konat. Snazim se ho ucit, ze je dobry lepe pochopit sam sebe a zkouset hledat reseni v sobe. Spis nez ze matka naridi a tim se to preklene. Matka jednou nebude a co pak. Je to samo beh na dlouhou trat (roky). Plus nase dite je premyslive, pro jine deti muze byt uplne jina cesta (treba to oblikani nejak osladit tim co ma dite rado, treba spolecne zpivat pisnicku, protoze dite je treba silny extrovert a kdykoliv kyvne na milou interakci s dospelym... ) To proste zalezi na osobnosti ditete.

Me by zajimalo, co ma to, ze to dite placnu, tomu diteti do budoucna a do zivota dat? Ze je ok "bit", kdyz nekdo dela neco, co nechci?

LUCKYSWEETY: Ja bych rekla, ze dite v tu chvili proste potrebuje vyeskalovat konflikt a pak uvolnit napeti vztekem a placem. Neprisla jsem na nic, co by tomu zabranilo. Kdyz zvladnu prvni situaci, najde si za chvilku jinou zaminku. Takze spis chci, aby to probehlo rychle. Zkousim potvrdit pocity bez ohledu na tema ve smyslu "je ti tezko/mas vztek/chce se ti plakat?". Casto to zabere, dite se vztekne nebo rovnou rozplace a necha pochovat.

SAAYURI: tak napriklad kdyz je dite nuceny zdravit nebo se omlouvat, kdyz samo nechce/nevidi duvod (v tomhle veku ty souvislosti ani chapat nemuze) tak mu vnucujes pro nej naprosto abstraktbi chovani.

LUCKYSWEETY: Tak tohle ma ten muj presne taky, ale o rok driv. U nas se to hodne projevuje u jidla - chci banan, tady mas banan - nechci ten banan - ok, nenutim - ale ja ho chci! - a takhle ve spirale nekdy az do "pekla". Tak jsem si myslela, ze mu kolisa cukr, ptz jakmile si treba toho bananu kousnul/dal si prvni lzicku polivky atd., tak to skoro hned ustalo. Od te doby hlidam, aby fakt pravidelne neco jedl a zlepsilo se to. Obcas se stane, ze to ma i jindy ne u jidla, ale to je treba pretazenej/blbe vzbuzenej atd.
S tim odvadenim pozornosti, to jsem taky nejdriv delala. Ale bylo mi to neprijemne. Takze kdyz se to stane ted, cekam. Kdyz vidim, ze vnima, tak na nej hodne jednoduse mluvim, kdyz ne, tak nedelam nic/nabizim naruc. Mam pocit, ze si tim tak nejak musi projit, ze si ten zmatek musi odzit. A mam pocit, ze to uklidneni neprichazi az zas tak pozdeji, nez kdyz jsem tu pozornost prevadela.