mimochodem alici koubovou znate?
Svou knihu o performativní filosofii jste nazvala Myslet z druhého místa. V čem takové myšlení spočívá?Vychází především z pozornosti vůči zkušenostem, které nelze myslet přímo, ale které jsou přítomné v myšlení skrze své působení. Filosofie nemůže některé skutečnosti myslet jako svůj předmět, nemá je před očima, ačkoli tyto skutečnosti myšlením hýbou a mění ho.
Mně se to téma otevřelo v rámci dlouhodobého kontaktu s uměním, především s divadlem a spontánním tancem. Obdobně na mě ale působilo i mnohaměsíční těsné a šťastné sepětí s mými novorozenými dětmi, zážitky tiché dlouhé osamocené chůze, specifické propojení v setkávání s pomalu umírající kamarádkou, trvalá bolest po úraze a operacích nebo prožívání úzkosti v silně normativizované společnosti.
Jak se v takovém myšlení proměňuje vnímání vlastní subjektivity?Úplně zásadně oproti představě subjektivity, kterou by měla charakterizovat soběstačnost vlastního uvažování, autonomie či průzračnost vlastní identity. Myšlení performativity, jako mnoho dalších směrů 20. století, odhaluje takovou představu jako dost ničivou iluzi. K našemu životu totiž patří i to, že sami sobě nerozumíme, máme různé slepé skvrny, děláme věci, které se do nás vepsaly dřív, než jsme si stačili všimnout, zažíváme fascinace a nevíme čím, jsme tělesně i emočně připoutáni k okolí bez možnosti to změnit, naše hranice jsou porézní a my zranitelní.
Jak může performativní hledisko přispět k nalezení nových východisek v dnešní situaci antropocénu?Antropocén je geologická epocha, ve které je zemský ekosystém určován primárně lidskou činností. Zjednodušeně řečeno se nám před očima zhmotňují důsledky přesvědčení, podle kterého máme jako autonomní, soběstačné a svobodné bytosti právo přisvojit si, ovládat a bezhraničně využívat přírodní zdroje. Klimatický rozvrat nám dává fyzicky zakusit, že tenhle sebevýklad nás může stát život.
Johan Rockström, spoluautor koncepce devíti planetárních mezí, identifikuje, obdobně jako Winnicott na úrovni psychologie, jakýsi herní prostor pro lidské aktivity a jeho hranice. Pokud překročíme tyto planetární prahy, nestaneme se coby lidstvo svobodnějšími, autonomnějšími a šťastnějšími, nýbrž jen rychleji zanikneme.
Jen sám za sebe žít nelze, říká filosofka Alice Koubová - Novinky.czhttps://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/jen-sam-za-sebe-zit-nelze-rika-filosofka-alice-koubova-40396009