Odin Sphere Leifthrasir (2016) / PS5+Portal / 37 hodin / #dohranoTL;DR Moje sedmá platina. Juch.
Vanillaware - to jsou epické fantasy příběhy, ručně malovaná grafika, nádherná hudba... a hlavně George Kamitani. Tenhle pán založil Vanillaware poté, co v roce 1997 jeho první obdobně koncipovaná hra
Princess Crown na Saturnu eufemisticky řečeno
neměla úspěch (vyšla jen v Japonsku a i tam to byl totální propadák).
Odin Sphere je duchovní nástupce
Princess Crown, původní verze se zjevila v roce 2007 na PS2, způsobila nemalé pozdvižení a získala hromadu cen za různé věci (design, příběh, hudba, nejlepší RPG atd.). Já ji tehdy ovšem nehrál, jako první věc od Vanillaware jsem před pár lety potkal až
Muramasa: The Demon Blade, což je ale ovšem víceméně to samé. Kamitani totiž dělá pořád dokola jednu a tu samou hru - což mi nijak nevadí a naopak to oceňuju. Protože jedině opakování je cesta k dokonalosti :-)
Když jsem nedávno na PSN kupoval v akci
Dragon's Crown Pro, tedy zatím poslední zářez do Vanillaware portfolia, všimnul jsem si přitom, že v PS Plus Extra je zrovna k dispozici
Odin Sphere Leifthrasir. To je HD remake, který deset let po původní verzi vyšel na PS3, PS4 a Vitu. Nebylo co řešit - pustil jsem se do hraní a už předem jsem věděl, že nebudu litovat. Tohle totiž opravdu není jen remaster, ale opravdu remake. Co jsem se tak díval na srovnávací videa, tak by mě původní
Odin Sphere asi moc nebavilo. Hodně strategie, hodně plánování kouzel a výroby lektvarů, hodně zvláštní soubojový systém...
Leifthrasir je oproti tomu neuvěřitelně akční a dynamický, na obrazovce chvílemi není přes bojový chaos nic vidět, ale lektvary si můžete míchat klidně uprostřed něj - ovšem zároveň je tu víc klidnějších pasáží ke zkoumání a hledání zbraňových upgradů, což já moc rád. A pořád je to to krásně malované a ozvučené fantasy RPG s košatým příběhem, na jaké jsme od Vanillaware zvyklí.
Příběh je opravdu rozsáhlý a komplikovaný. Vlastně postupně čtete pět pohádkových knih (to je prvek z
Princess Crown), přičemž v každé z nich hrajete za jinou hlavní postavu a vždycky se s ní prokoušete šesti lokacemi až "finálnímu" bossovi. Následně se vám odemkne další kniha, s ní další postava a s tou zase procházíte těch samých šest lokací. Každá postava má jinou zbraň, jiné schopnosti a jiný životní problém. Jde ale hlavně to, že se příběhy všech pěti knih navzájem prolínají (hra na to má dokonce
samostatný graf), párkrát dokonce bojujete proti té hlavní postavě, za kterou jste v některé z předchozích knih sami hráli. Dohromady tyhle střípky tvoří něco, co se před vámi začne skládat až v poslední, šesté knize. Ta se ale objeví až po dohrání všech samostatných příběhů oněch pěti postav a rozprostře před vámi další pokračování příběhu, o kterém jste do té doby neměli ani tušení. A samozřejmě - ani to ještě není konec :-)
Mimchodem, ty konce: konců je pochopitelně několik. Úplně poslední bossfight je vlastně série pěti po sobě jdoucích obřích bossfightů, u kterých si můžete vybrat, se kterou z pěti odehraných postav každý z nich absolvujete. Pozornější a zkušenější už jistě tuší, že na základě vaší volby kombinace postavy a bosse se odemkne jeden ze dvou možných konců. Ale jen ti nejpozornější během hraní zjistí (studováním desítek nalezených kousků textů dávných proroctví), že existuje ještě konec třetí, takzvaný
true ending. Za jeho získání je samozřejmě trofej a pokud ho chcete dosáhnout, budete muset finální pětifight hrát minimálně čtyřikrát s různými kombinacemi postav... Inu, Japonci! Btw všechny texty jsou v angličtině, ale dabing výrazně doporučuju původní, tedy japonský. Ta atmosféra za to stojí. A japonská výslovnost jmen hlavních postav jakbysmet. Gwendolyn, Cornelius, Velvet - to prostě musíte slyšet!
Další tofeje jsou za snědení všech jídel v putovnní restauraci, kterou si můžete přivolat na odpočinkových místech mezi souboji. Jenže těch jidel je šedesát, musíte k ním nejdřív najít recepty a pak ještě ingredience, přičemž některé se dají jen koupit a jsou ukrutně drahé... Takže musíte grindit. To ale musíte stejně, protože další trofej je za vylevelování jakékoli z postav na max. A další jsou za získání všech zbraňových upgradů, tentokrát ale pro každou z postav. No, nenudil jsem se :-) Třešničkou na dortu je pak nová lokace, která se na mapě odemkne po dohrání hry. V téhle lokaci musíte postupně porazit všech třicet (!) bossů, se kterými jste se během hraní hry setkali. To by nebylo nic tak hrozného, akorát že to musíte udělat v jednom zátahu. Protože když z lokace odejdete (třeba nakoupit suroviny pro lektvary), tak pak musíte celý tenhle multifight jet znovu od začátku! Jenom tahle trofej samotná mi zabrala tři hodiny...
Protože jsem už starý muž, hrál jsem to celé na easy, ale ani tak to místy nebylo nic jednoduchého. Nicméně jsem si to strašně užil a už se moc těším na
Dragon's Crown Pro. U něj ale HLTB ukazuje na
completionist 75 hodin a to upřímně řečeno nevím, jestli budu ochoten dát. Uvidíme, dám tomu šanci.