Quake II (1997) @ Enhanced (2023) / Steam Deck / 15 hodin / #dohranoNojo, Quake.
K jedničce mám hodně vřelý vztah, trojka naopak nebyla nikdy nic pro mě (už jsem říkal, že
nemám rád arény?) a
čtyřku jsem dohrál jen s největším sebezapřením. No ale co dvojka? Dvojka... má pro mě takový zvláštní význam. Totiž tehdy, kdy vyšla, už jsem pracoval v mém prvním zaměstnání a byla to jedna z her, které jsme tam pařili po lokální síti (spolu s Carmageddonem a Duke Nukem 3D). Spíš než single kampaň si mnohem víc pamatuju právě multiplayer a moje kempování (nikdy mi to moc nešlo, ale chtěl jsem prostě být u toho). Navíc tehdy jsem si doma užíval první Unreal na 3Dfx (zakoupené z druhé ruky za polovinu první výplaty) a to samozřejmě zastínilo úplně všechno.
Teď při hraní enhanced verze mi došlo, že Quake II jsem nejen že nikdy nedohrál, ale snad jsem se ani nedostal z první unity. Ten backtracking byl na mě prostě moc nudný a koncem devadesátek vycházelo tolik skvělých her... Nicméně teď jsem tenhle rest napravil v maximální možné míře. Extrémně povedený port na všechny moderní platformy byla radost hrát, protože do něj přibyl kompas! Tuhle věc kdyby měla hra od začátku, tak jsem mohl mít dohráno už před čtvrtstoletím :-D Je tu i pár dalších vychytávek, třeba vylepšená inteligence nepřátel (resp. backportovaná z DLC, kde byla vylepšená už tehdy), pár nových monster taktéž z DLC a nebo i z prvního Quake (potkat ve zrezlých chodbách Shamblera bylo opravdu na infarkt), lehoulince poupravené některé levely (to jsem si musel přečíst, protože bych to samozřejmě nepoznal), zbraňové kolečko a tak podobně. Prostě drobnosti, které ohromně potěší.
Na mou oblíbenou prostřední obtížnost to sice bylo místy dost tuhé, ale stejně jako v případě Doom Eternal mi pomohlo se nakonec zdravě nasrat a prostě všechno rozsekat na hadry :-) Solidně šlapající hudba od Sonic Mayhem mě v tom zdatně podporovala. Reznor to sice není, ale ony by se ty jeho ambientní plochy k přece jen akčnějšímu druhému Quakovi stejně moc nehodily. Dvojka prostě není jednička, vlastně by se to ani nemuselo jmenovat Quake a nic by se nestalo... Ale to všichni dávno víme. Jo a trvalo mi to tak dlouho proto, že jsem všude všechno prolézal a kromě secretů jsem se snažil objevovat i tajné levely. Pár mi jich určitě uteklo, ale i tak to na konci už bylo hodně dlouhé. Btw. finální boss mě opravdu překvapil svou druhou fází. Svině jedna mrňavá, jak já nesnáším vícefázové bossy! :-D Víceméně náhodou objevená galerie tvůrců nostalgicky potěšila. Kde jen je dneska Carmackovi konec...
Nicméně pokud se nepletu, tak tímhle mám splněný letitý cíl zahrát si (a pokud možno je i dohrát)
všechny hry od id Software. Ještě si to musím ověřit, ale pokud ano, tak mám rozhodně co slavit. Stihnul jsem to!
