UNREALONE: na PC se to zlepsilo fakt vyrazne, vubec se toho neboj, ale je treba mit kartu schopnou DLSS a FG. na konzolich je to porad hell.

Quake II (1997) @ Enhanced (2023) / Steam Deck / 15 hodin / #dohrano

Nojo, Quake. K jedničce mám hodně vřelý vztah, trojka naopak nebyla nikdy nic pro mě (už jsem říkal, že nemám rád arény?) a čtyřku jsem dohrál jen s největším sebezapřením. No ale co dvojka? Dvojka... má pro mě takový zvláštní význam. Totiž tehdy, kdy vyšla, už jsem pracoval v mém prvním zaměstnání a byla to jedna z her, které jsme tam pařili po lokální síti (spolu s Carmageddonem a Duke Nukem 3D). Spíš než single kampaň si mnohem víc pamatuju právě multiplayer a moje kempování (nikdy mi to moc nešlo, ale chtěl jsem prostě být u toho). Navíc tehdy jsem si doma užíval první Unreal na 3Dfx (zakoupené z druhé ruky za polovinu první výplaty) a to samozřejmě zastínilo úplně všechno.

Teď při hraní enhanced verze mi došlo, že Quake II jsem nejen že nikdy nedohrál, ale snad jsem se ani nedostal z první unity. Ten backtracking byl na mě prostě moc nudný a koncem devadesátek vycházelo tolik skvělých her... Nicméně teď jsem tenhle rest napravil v maximální možné míře. Extrémně povedený port na všechny moderní platformy byla radost hrát, protože do něj přibyl kompas! Tuhle věc kdyby měla hra od začátku, tak jsem mohl mít dohráno už před čtvrtstoletím :-D Je tu i pár dalších vychytávek, třeba vylepšená inteligence nepřátel (resp. backportovaná z DLC, kde byla vylepšená už tehdy), pár nových monster taktéž z DLC a nebo i z prvního Quake (potkat ve zrezlých chodbách Shamblera bylo opravdu na infarkt), lehoulince poupravené některé levely (to jsem si musel přečíst, protože bych to samozřejmě nepoznal), zbraňové kolečko a tak podobně. Prostě drobnosti, které ohromně potěší.

Na mou oblíbenou prostřední obtížnost to sice bylo místy dost tuhé, ale stejně jako v případě Doom Eternal mi pomohlo se nakonec zdravě nasrat a prostě všechno rozsekat na hadry :-) Solidně šlapající hudba od Sonic Mayhem mě v tom zdatně podporovala. Reznor to sice není, ale ony by se ty jeho ambientní plochy k přece jen akčnějšímu druhému Quakovi stejně moc nehodily. Dvojka prostě není jednička, vlastně by se to ani nemuselo jmenovat Quake a nic by se nestalo... Ale to všichni dávno víme. Jo a trvalo mi to tak dlouho proto, že jsem všude všechno prolézal a kromě secretů jsem se snažil objevovat i tajné levely. Pár mi jich určitě uteklo, ale i tak to na konci už bylo hodně dlouhé. Btw. finální boss mě opravdu překvapil svou druhou fází. Svině jedna mrňavá, jak já nesnáším vícefázové bossy! :-D Víceméně náhodou objevená galerie tvůrců nostalgicky potěšila. Kde jen je dneska Carmackovi konec...

Nicméně pokud se nepletu, tak tímhle mám splněný letitý cíl zahrát si (a pokud možno je i dohrát) všechny hry od id Software. Ještě si to musím ověřit, ale pokud ano, tak mám rozhodně co slavit. Stihnul jsem to!

Bud Spencer & Terence Hill - Slaps and Beans / 4h / xbox / #dohrano
Svým způsobem retro hra - přes třicet let starý gameplay v kombinaci s padesát let starými bečkovými filmy. Kdo očekává přesně tohle, tak toho trochu dostane. Ale ve srovnání s třeba novými Battletoads to byla celkem slabota.
Bez faktoru nostalgie to asi nemá cenu hrát. Kupoval jsem to ve slevě a nelituju, možná si to někdy dám jako co-op, ale i ten humor mi připadal jako slabší odvar toho, co znám z filmů.

GEE: za 2 ecka je to preto, asi, lebo nedavno vyslo pokracovanie Purgatory

S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat (2010)/ nevimJakDlouho / #dohrano

Werewolf: The Apocalypse — Heart of the Forest/Steamdeck/3 hodiny/ #dohrano
Sympatická Polská textovka, co se zakládá na atmosféře, moc pěkným vizuálním stylu a dává poměrně široký možnosti, jak problémy vyřešit. To, že se celej příběh odehrává přímo v Polsku všemu dodává autenticitu. Za dvě éčka super.

TOOMIX: v říjnu vyjde na PC remaster a obě hry budou v jedné

Lego Harry Potter se již brzy vrátí ve formě remasteru | Zing
https://zing.cz/article/lego-harry-potter-se-vrati-ve-forme-remasteru-pro-aktualni-konzole

LEGO® Harry Potter™ Collection on Steam
https://store.steampowered.com/app/2950340/LEGO_Harry_Potter_Collection/

PSY_CHAOTIC: eště jsem teď rozjel Titan Fall 2 (single) a baví moc

Call of Duty®: Modern Warfare® 3 (2011)/7,5h/#dohrano
Chtěl jsem si zase zahrát nějakej epickej akčnák, tak jsem dal šanci sérii Call of Duty. Je ale fakt těžký odfiltrovat díly, kde neni SP jen taková parodie a spíš prodlouženej tutorial a ještě těžší je vyznat se v jednotlivých názvech. Nějaký číslování tady nehraje roli a klidně stejnej název zopakujeme deset let poté. Vzal jsem teda zhruba nejstarší, co jsem měl odvahu zkusit a hurá na to. Graficky už to docela skřípe, v některejch mapách je těžší se vyznat a vůbec tam vidět nepřátele. Ale jinak je to zase klasická přehnaná akce, to jsem tak nějak čekal a byl docela spokojenej. Jen co mě zase klasicky naštvalo je volba obtížnosti. Zkusil jsem to rozehrát na hard, že přinejhoršim snad obtížnost snížim, když bude zle. Většinou to bylo akorát, ale občas se našly místa, kde to bylo přehnaný a nemohl jsem přes to projít. V jednom takovym jsem to vzdal, protože byla jasná volba, bud to projdu a hru dokončim anebo na to kašlu. Takže snížena obtížnost na normal a najednou mi to přišlo až trapně jednoduchý, až teda na ty kritický úseky. A docela mě překvapilo, že už nešlo obtížnost zase zvednout. Finále bylo klasicky přepálený, ale to jsem tak nějak čekal :) Ve výsledku fajn akce, ale teda za 7 a půl hodiny konec??! Za plnou cenu mi to přijde docela výsměch. Proto se moc neženu ani do některejch novějších dílů, kde za 70 euro dostanu ještě menší porci SP??

Murder by Numbers/Steamdeck/30 hodin/ #dohrano
Vizuální novela s Picrossem! Po cestě z práce s hlavou jako balón ideální záležitost. Čtyři detektivní případy pěkně odsejpají, picross části mají dobře zpracovanej systém nápovědy i pro nováčky.

Odin Sphere Leifthrasir (2016) / PS5+Portal / 37 hodin / #dohrano

TL;DR Moje sedmá platina. Juch.

Vanillaware - to jsou epické fantasy příběhy, ručně malovaná grafika, nádherná hudba... a hlavně George Kamitani. Tenhle pán založil Vanillaware poté, co v roce 1997 jeho první obdobně koncipovaná hra Princess Crown na Saturnu eufemisticky řečeno neměla úspěch (vyšla jen v Japonsku a i tam to byl totální propadák). Odin Sphere je duchovní nástupce Princess Crown, původní verze se zjevila v roce 2007 na PS2, způsobila nemalé pozdvižení a získala hromadu cen za různé věci (design, příběh, hudba, nejlepší RPG atd.). Já ji tehdy ovšem nehrál, jako první věc od Vanillaware jsem před pár lety potkal až Muramasa: The Demon Blade, což je ale ovšem víceméně to samé. Kamitani totiž dělá pořád dokola jednu a tu samou hru - což mi nijak nevadí a naopak to oceňuju. Protože jedině opakování je cesta k dokonalosti :-)

Když jsem nedávno na PSN kupoval v akci Dragon's Crown Pro, tedy zatím poslední zářez do Vanillaware portfolia, všimnul jsem si přitom, že v PS Plus Extra je zrovna k dispozici Odin Sphere Leifthrasir. To je HD remake, který deset let po původní verzi vyšel na PS3, PS4 a Vitu. Nebylo co řešit - pustil jsem se do hraní a už předem jsem věděl, že nebudu litovat. Tohle totiž opravdu není jen remaster, ale opravdu remake. Co jsem se tak díval na srovnávací videa, tak by mě původní Odin Sphere asi moc nebavilo. Hodně strategie, hodně plánování kouzel a výroby lektvarů, hodně zvláštní soubojový systém... Leifthrasir je oproti tomu neuvěřitelně akční a dynamický, na obrazovce chvílemi není přes bojový chaos nic vidět, ale lektvary si můžete míchat klidně uprostřed něj - ovšem zároveň je tu víc klidnějších pasáží ke zkoumání a hledání zbraňových upgradů, což já moc rád. A pořád je to to krásně malované a ozvučené fantasy RPG s košatým příběhem, na jaké jsme od Vanillaware zvyklí.

Příběh je opravdu rozsáhlý a komplikovaný. Vlastně postupně čtete pět pohádkových knih (to je prvek z Princess Crown), přičemž v každé z nich hrajete za jinou hlavní postavu a vždycky se s ní prokoušete šesti lokacemi až "finálnímu" bossovi. Následně se vám odemkne další kniha, s ní další postava a s tou zase procházíte těch samých šest lokací. Každá postava má jinou zbraň, jiné schopnosti a jiný životní problém. Jde ale hlavně to, že se příběhy všech pěti knih navzájem prolínají (hra na to má dokonce samostatný graf), párkrát dokonce bojujete proti té hlavní postavě, za kterou jste v některé z předchozích knih sami hráli. Dohromady tyhle střípky tvoří něco, co se před vámi začne skládat až v poslední, šesté knize. Ta se ale objeví až po dohrání všech samostatných příběhů oněch pěti postav a rozprostře před vámi další pokračování příběhu, o kterém jste do té doby neměli ani tušení. A samozřejmě - ani to ještě není konec :-)

Mimchodem, ty konce: konců je pochopitelně několik. Úplně poslední bossfight je vlastně série pěti po sobě jdoucích obřích bossfightů, u kterých si můžete vybrat, se kterou z pěti odehraných postav každý z nich absolvujete. Pozornější a zkušenější už jistě tuší, že na základě vaší volby kombinace postavy a bosse se odemkne jeden ze dvou možných konců. Ale jen ti nejpozornější během hraní zjistí (studováním desítek nalezených kousků textů dávných proroctví), že existuje ještě konec třetí, takzvaný true ending. Za jeho získání je samozřejmě trofej a pokud ho chcete dosáhnout, budete muset finální pětifight hrát minimálně čtyřikrát s různými kombinacemi postav... Inu, Japonci! Btw všechny texty jsou v angličtině, ale dabing výrazně doporučuju původní, tedy japonský. Ta atmosféra za to stojí. A japonská výslovnost jmen hlavních postav jakbysmet. Gwendolyn, Cornelius, Velvet - to prostě musíte slyšet!

Další tofeje jsou za snědení všech jídel v putovnní restauraci, kterou si můžete přivolat na odpočinkových místech mezi souboji. Jenže těch jidel je šedesát, musíte k ním nejdřív najít recepty a pak ještě ingredience, přičemž některé se dají jen koupit a jsou ukrutně drahé... Takže musíte grindit. To ale musíte stejně, protože další trofej je za vylevelování jakékoli z postav na max. A další jsou za získání všech zbraňových upgradů, tentokrát ale pro každou z postav. No, nenudil jsem se :-) Třešničkou na dortu je pak nová lokace, která se na mapě odemkne po dohrání hry. V téhle lokaci musíte postupně porazit všech třicet (!) bossů, se kterými jste se během hraní hry setkali. To by nebylo nic tak hrozného, akorát že to musíte udělat v jednom zátahu. Protože když z lokace odejdete (třeba nakoupit suroviny pro lektvary), tak pak musíte celý tenhle multifight jet znovu od začátku! Jenom tahle trofej samotná mi zabrala tři hodiny...

Protože jsem už starý muž, hrál jsem to celé na easy, ale ani tak to místy nebylo nic jednoduchého. Nicméně jsem si to strašně užil a už se moc těším na Dragon's Crown Pro. U něj ale HLTB ukazuje na completionist 75 hodin a to upřímně řečeno nevím, jestli budu ochoten dát. Uvidíme, dám tomu šanci.

Star Wars Jedi: Survivor/PS5/34 hodin/ #dohrano
Tohle je jedna z mála soulsovek, kterou jsem ochoten kvůli settingu hrát. Naštěstí i druhý díl je k hráči spíš vstřícný, míst na meditaci je dost a tak se člověk moc nevrací. Prvních 80% jsem si moc užil - explorace Kobohu je výborná a neustále se otevírají nový oblasti, který se vyplatí zkoumat. Předposlední (příběhový) boss mi ale dal zabrat natolik, že jsem po dvou dnech snažení snížil obtížnost a s otráveným výrazem to dojel.