The Room Three (2015/2018) / Steam Deck / 9,5 hodiny / #dohranoDalší díl puzzle-solving room-escape série je za mnou a tentokrát to teda byl docela nářez. Oproti
jedničce a
dvojce se totiž trojka odehrává na opuštěném ostrově v několika samostatných budovách, mezi kterými přecházíte pomocí centrálního "hubu". To celou věc docela komplikuje, protože některé puzzly (resp. jejich části a indicie) jsou rozprostřené různě po místnostech, běžně jich musíte řešit několik najednou a udržet to všechno v hlavě je docela záhul. Poprvé v rámci série jsem si musel dělat poznámky a nákresy, což se mi nakonec hodně vyplatilo.
Je tu totiž nová mechanika: pomocí speciálního okuláru můžete nejen zobrazovat alternativní realitu (jako u předchozích dílů), ale tentokrát i vstupovat dovnitř do některých objektů. Typicky se u nějakého puzzle konečně propracujete k nějakému zámku, ke kterému už dokonce máte klíč, ale ten nesedí. Klíč se nijak upravit nedá, takže musíte pomocí okuláru vstoupit dovnitř zámku a tam přeskládat stavítka tak, aby do nich klíč zapadnul. Vynikající nápad, ale tahle další vnořená dimenze dost přidává na složitosti, takže se poznámky opravdu hodí.
Hra má navíc poprvé v sérii několik zakončení, což vám po dosažení toho prvního sama drze přizná a doslova vás pobízí k tomu, abyste hráli dál. Pokud na to přistoupíte, ocitnete se znovu v tom samém prostředí, ve kterém jste předtím skončili, a všechno je v tom stavu, v jakém jste to tam nechali. A co teď? Hra už v téhle fázi nenabízí vůbec žádné hinty, což je dost vychytralé. Než mi došlo, že teď už je potřeba hrát spíš adventurním stylem (nacházení předmětů a jejich používání na různých místech), uběhlo prakticky tolik času, jako mi trvalo první dohrání.
Pro dosažení všech konců není potřeba hrát celou hru znova, ani to už vlastně nejde. Jen je potřeba
někde něco najít, sebrat nebo udělat a pak znovu vyřešit finální puzzle, které naštěstí není nijak složité. A pak znovu a nakonec ještě jednou. Takhle to asi zní hrozně, ale je to vlastně zábavnější než celý první průchod. Během něj totiž narazíte na spoustu míst a věcí, se kterými by se zjevně dalo nebo mělo něco udělat, ale ono to nejde. Až teprve při replayi a hledání dalších konců máte tolik informací, že vám to konečně dojde. Žádná hádanka nasmí zůstat nevyřešena!
Právě díky téhle fázi se mi hra nakonec zalíbila natolik, že ji v tuhle chvíli hodnotím jako zatím nejlepší z celé série. Sice už je pryč ten fajn pocit ze "skutečných" 3D mechanismů, které by mohly fungovat i v reálném světě, a daleko víc převáží surreálnost metafyzična, okultismu a i troška toho nezbytného Lovecrafta... Ale právě tohle já mám vlastně hrozně rád :-)

