Bacha bacha! Immortality NENÍ náhodná klikačka a pokud to chcete hrát, tak doporučuju si o tom dopředu VŮBEC NIC nezjišťovat. Beze zvuku se to ovšem dohrát ani pochopit nedá, protože zvuk je nedílnou součástí každého dobrého filmu, stejně jako obraz. A podobně jako u Twin Peaks platí, že tahle hra není vůbec tím, čím se na první pohled zdá být. Na objevení jejího poselství je určitě potřeba 10+ hodin. Já v tom nechal 20+, protože jsem místy nemohl uvěřit vlastním očím tomu, co mi hra nakonec nabídla, a trochu jsem se v tom nakonec zapomněl. Byl to fascinující a nakonec vlastně úplně NEHERNÍ zážitek, viz: [DEEFHA @ Dohrál jsem ...... (PC,XBOX,PS,NS games) HALL of Game na nástěnce!!!]

Ono ne nadarmo to v Edge dostalo 10/10 a takových her bylo za celou dobu existence magazínu jen asi dvacet. Kromě toho - na Manon Gage bych se vydržel dívat mnohem déle, než mrzkých pár desítek hodin... .-)

Immortality / PC / 4 hodiny / #dohrano
Uz dlouho jsem nemel takto rozporuplny pocit. Immortality mi prijde, jako vyborne zpracovany pribeh a film, ale zaroven naprosto zoufala, nudna, preukecana hra bez jedineho dobreho, nerkuli originalniho napadu. Sul do otevrenejch ran, totalni nezajem, nulova zpetna vazba. Hra mne absolutne nedokazala jakkoli zaujmout a bylo pro mne utrpenim ji "vysedet" do konce. Poustel jsem si ji na druhem monitoru a nahodne klikal na veci tak dlouho, az jsem se dockal vysneneho konce. Nic nedava absolutne zadny smysl, hra odmita sdelit, o cem je a vubec jsem nepochopil, co mel ten konec znamenat. A je mi to uprimne jedno. A to neresim technicke bugy, ktere u takto jednoduche hry jsou spise ostudne, nez roztomile (nereagujici ovladani na klavesnici, nahodne pousteni klipu ve zpomalenem rezimu bez moznosti preruseni, nemluve o nemoznosti hru opustit pomoci standardniho tlacitka ESC, takze nezbyvalo nez mackat AltF4). Takovyhle hry bych uplne normalne zakazal a autory obvinil z pokrivovani vkusu mladeze. FUJ!

Na strane druhe ale musim hru seriozne vyzdvihnout za odvahu jit s necim takovym nestandardnim na trh. Velmi se mi libi experimenty at uz od amateru nebo profesionalu. Zanrove je titul snadno zaraditelny, jako Full Motion Video (byl bych tuze rad videl demake na MegaCD! Krasne by se tam vyjimal) - ale jeho produkcni hodnoty jsou tisickrat vyse, nez ten nejlepsi FMV titul z devadesatek. V tech natocenejch sekvencich je videt, ze do toho autori dali srdicko, ze se fakt snazili a ze je to bavilo delat. Jsem opravdu rad, ze jsem jim mohl prispet penezi na jejich budouci tvorbu, tohle si zaslouzi podporu. Vubec bych po nich nechtel, aby tyto filmy nejak vice gamifikovali - naopak budu drzet hubu a fandit, s cim prijdou priste. Je to jasne videt, ze tohle je presne to, co si chteli vyzkouset, s jakymi motivy a technologiemi si chteli pohrat - a povedlo se jim to. Paradoxne mi Immortality pripomnelo moje vlastni starsi textovky psane v HTML, ktere byly sice totalne staticke, stejne jako Immortality, ale darilo se mi tam ruznymi zpusoby zakodovat skryte zpravy a hadanky, ktere hrac musel odhalit a tim se posunout dal. Citim v tom jakesi autorske souzneni a za to davam jednoznacne palec nahoru.

A ze jsem u toho trpel jako hrac / divak je proste muj problem, neposlouchejte mne. Ale bylo to fakt strasny!

Necrobarista/Steamdeck/7 hodin/ #dohrano
Sice spíš lehce interaktivní manga, než opravdická hra, zato však skvěle napsaná a doplněná perfektní hudbou. Je to pomalý, lyrický a zamyšlený. Nejvíc jsem si užil druhou půlku, po tmě, v ušáku, se sklenkou rumu.

Zavzpomínal jsem si především na Ghost in the shell - kdo by neměl rád tachikomy?

The Room Three (2015/2018) / Steam Deck / 9,5 hodiny / #dohrano

Další díl puzzle-solving room-escape série je za mnou a tentokrát to teda byl docela nářez. Oproti jedničce a dvojce se totiž trojka odehrává na opuštěném ostrově v několika samostatných budovách, mezi kterými přecházíte pomocí centrálního "hubu". To celou věc docela komplikuje, protože některé puzzly (resp. jejich části a indicie) jsou rozprostřené různě po místnostech, běžně jich musíte řešit několik najednou a udržet to všechno v hlavě je docela záhul. Poprvé v rámci série jsem si musel dělat poznámky a nákresy, což se mi nakonec hodně vyplatilo.

Je tu totiž nová mechanika: pomocí speciálního okuláru můžete nejen zobrazovat alternativní realitu (jako u předchozích dílů), ale tentokrát i vstupovat dovnitř do některých objektů. Typicky se u nějakého puzzle konečně propracujete k nějakému zámku, ke kterému už dokonce máte klíč, ale ten nesedí. Klíč se nijak upravit nedá, takže musíte pomocí okuláru vstoupit dovnitř zámku a tam přeskládat stavítka tak, aby do nich klíč zapadnul. Vynikající nápad, ale tahle další vnořená dimenze dost přidává na složitosti, takže se poznámky opravdu hodí.

Hra má navíc poprvé v sérii několik zakončení, což vám po dosažení toho prvního sama drze přizná a doslova vás pobízí k tomu, abyste hráli dál. Pokud na to přistoupíte, ocitnete se znovu v tom samém prostředí, ve kterém jste předtím skončili, a všechno je v tom stavu, v jakém jste to tam nechali. A co teď? Hra už v téhle fázi nenabízí vůbec žádné hinty, což je dost vychytralé. Než mi došlo, že teď už je potřeba hrát spíš adventurním stylem (nacházení předmětů a jejich používání na různých místech), uběhlo prakticky tolik času, jako mi trvalo první dohrání.

Pro dosažení všech konců není potřeba hrát celou hru znova, ani to už vlastně nejde. Jen je potřeba někde něco najít, sebrat nebo udělat a pak znovu vyřešit finální puzzle, které naštěstí není nijak složité. A pak znovu a nakonec ještě jednou. Takhle to asi zní hrozně, ale je to vlastně zábavnější než celý první průchod. Během něj totiž narazíte na spoustu míst a věcí, se kterými by se zjevně dalo nebo mělo něco udělat, ale ono to nejde. Až teprve při replayi a hledání dalších konců máte tolik informací, že vám to konečně dojde. Žádná hádanka nasmí zůstat nevyřešena!

Právě díky téhle fázi se mi hra nakonec zalíbila natolik, že ji v tuhle chvíli hodnotím jako zatím nejlepší z celé série. Sice už je pryč ten fajn pocit ze "skutečných" 3D mechanismů, které by mohly fungovat i v reálném světě, a daleko víc převáží surreálnost metafyzična, okultismu a i troška toho nezbytného Lovecrafta... Ale právě tohle já mám vlastně hrozně rád :-)

The Elder Scrolls V: Skyrim / >40h / PC / #dohrano
Strašně mě lákalo Avowed, ale nechtěl jsem se do toho pouštět s tak velkým balrogem velkých RPG nedohraných. Baldurs Gate, Dragon Age Origins, Outer Worlds, Fallout 4, KOTOR, Witcher 1, Kingdom Come, Starfield, vlastně z pravěku ještě asi Schwarze Auge :D

Řekl jsem si, že abych mohl začít novou, musím si něco odškrtnout. Tak jsem dojel Skyrim. Reálně je tam asi víc než 120h, nevím jak to ta hra počítá. Ta hra má pořád co nabídnout. Boj není tak promakaný jako v KC, ale prostě hrát jako dragonborn mě uspokojovalo víc než být obyčejný Jindřich. A ty lokace jsou low-poly, ale aspoň je 1070 zvládá ve 4K a ten fantasy setting vypadá krásně.

DAVESADE: port mi prisel slusnej, ale neznam original. Grafika je asi hodne osekana, protoze mi to prislo jak hra z PS3. Ale bezi to slusne a hraje se to dobre. Spadlo mi to jen jednou (coz bylo po predchozim Hellboyovi znacne zlepseni), ale samozrejme v cutscene po dlouhym boss fightu, pred kterym jsem to jeste chvili nemel ulozeny, takze trochu otravny. Ale to byl jedinej problem, ktery si vybavuji.

ERRTU: Já to hrál na Steam Deck, takže tohle nedokážu potvrdit :) kazdopadne Blood oficiálně na Steam Deck nejede. Chtělo to drobet fidlení jak s chodem, tak s ovládáním aby se to dobře jako. Ale nakonec jsem byl fakt spokojenej.

JUNGLER: pocitove mam dojem ze blood fresh ma daleko jemnejsi a plynulejsi mireni mysi...

JUNGLER: Fixed.

TOOMIX: FS má oba datadisky a vylepšenej mouse look a je i na Steamu.