Taky sem nedávno narazil na zajímavou věc v souvislosti s aktuálním tématem přechylování jmen. Že čeština neni jediná, kde se přechyluje, je jasný (a mimochodem v polštině se přechyluje vo dost míň a taky to nemělo na ty slavný tradiční hodnoty asi moc vliv, když tam furt vládne železnou rukou PiS ruku v ruce s klérem), ale řada jazyků má dvojí způsob přechylování, podle toho, jestli je ženská svobodná, nebo vdaná. Takže třeba v tý polštině záleží, jestli jméno končí na samohlásku, nebo souhlásku, takže ženská může bejt jak Nowak, tak Nowakowa, ale taky Nowakówna, to za svobodna, nebo třeba Zaręba - Zarębowa - Zarębianka, má to taky třeba litevština, ale pobavila mě dolnožucká srbština, protože tam maj pro vdaný taky příponu -owa, ale pro svobodný příponou -ojc/-jejc, takže z toho pak vychází třeba Nowakojc, takže prostě Novákovic.