ATUARFIK:
NELLAS: Jiná slečna to v bakalážce měla hezky ozdrojované, takže
KNAPPOVÁ, Miloslava: Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec 2002, s.105

NELLAS: Chachá, jak víš, že mám jít uklízet kuchyň? :)
V rychlosti takhle, odkaz do bibliografie tam ale není.
https://theses.cz/id/4e0riy/15294918

ATUARFIK: V Polsku?

GREATDRAKE: to mi připomnělo jak Dadan propadl do těch hoven pod kadibudkou a pak se utíral husou. Jen to nemůžu na YT najít :(

Černá kočka, bílý kocour (1998) | ČSFD.cz
https://www.csfd.cz/film/5451-cerna-kocka-bily-kocour/prehled/

Taky sem nedávno narazil na zajímavou věc v souvislosti s aktuálním tématem přechylování jmen. Že čeština neni jediná, kde se přechyluje, je jasný (a mimochodem v polštině se přechyluje vo dost míň a taky to nemělo na ty slavný tradiční hodnoty asi moc vliv, když tam furt vládne železnou rukou PiS ruku v ruce s klérem), ale řada jazyků má dvojí způsob přechylování, podle toho, jestli je ženská svobodná, nebo vdaná. Takže třeba v tý polštině záleží, jestli jméno končí na samohlásku, nebo souhlásku, takže ženská může bejt jak Nowak, tak Nowakowa, ale taky Nowakówna, to za svobodna, nebo třeba Zaręba - Zarębowa - Zarębianka, má to taky třeba litevština, ale pobavila mě dolnožucká srbština, protože tam maj pro vdaný taky příponu -owa, ale pro svobodný příponou -ojc/-jejc, takže z toho pak vychází třeba Nowakojc, takže prostě Novákovic.

GREATDRAKE: Džýzys kurva to musí bejt strašná smrt!

Na to se dá navázat, že po jeho následovníkovi ( Frederick I. Barbarossa ) se ujal koruny Jindřich VI. Štaufský a za jeho vlády se udála také zábavné věc.
Lankrabě Ludvík III. Durynský a Arcibiskup Konrád z Wittelsbachu byli dlouhá léta ve při, došlo to tak daleko, že Jindřich, který zrovna mířil na vojenskou výpravu do Polska, se rozhodl do věci vstoupit a znesvářené strany umoudřit. Svolal je tedy ( a s nimi řadu dalších velmožů) do Erfurtu kde právě probýval. 25 července 1184 - tedy ani ne za týden tomu bude 837 let - se velmožové shromáždili v proboštví svaté Marie. Nicméně dřevěná podlaha jednací síně nevydržela takový nápor a téměř všichni přítomní se propadli o poschodí níže do žumpy. Erfurter Latrinensturz, jak jej německé zdroje nazývají, si tehdá vyžádal 60 utopených včetně mnoha velmožů. Jindřich, naštěstí pro něj, seděl na kamenné části a vyvázl živ. Jestli se znesvářené strany nakonec udobřily, nevím.

V roce 1140 vyvrcholilo soupeření dvou německých rodů Štaufů a Welfů. Ve hře nebylo nic menšího, než koruna Svaté říše římské, o kterou se rody přetahovaly od roku 1137. Jindřich Pyšný z rodu Welfů byl právoplatným následníkem, ale místní knížata se mu postavily a vybraly na jeho místo Štaufa Konráda III. A následovala vlastně občanská válka, ve který měl Konrád těžce navrch, takže v tom roce 1140 došlo na obléhání hradu Weinsberg, což byla poslední bašta Welfů. No a jelikož nebyli blázni, tak se vzdali, protože i když je po porážce rozhodně nečekalo nic pěknýho, rozhodně to bylo lepší, než padnout v boji, kterej byl už stejně dávno prohranej. Jenže součástí kapitulace byla dohoda, že všechny ženy můžou z hradu svobodně odejít s čímkoliv, co každá z nich sama unese.
Dopadlo to tak, že si každá hodila na záda svýho manžela a takhle vykráčely z bran hradu.
Nutno říct, že Konrád byl grant a slovo dodržel a nechal je jít, byť s trochu samožerskou poznámkou, že by nebylo hodno krále nedodržet slovo. Ale vyhrál, moh si to dovolit.
Na historii se odkazuje moderní přepracování pohádky o Popelce Věčný příběh s Drew Barrymore.

Tak vítejte, brzo to sem začnu sázet, budu rád, když to sem budete šoupat taky. Kecům se meze nekladou a uvidíme, kam se to vyvine.