R_U_SIRIOUS: Tak jsem u kompu, a protože se mi to nechce opisovat, ani to nemá smysl. tak si to tady zkusím shrnout svými slovy.
Horáček říká, že náhod se děje vzácně hodně. Tedy spíše málo. Myslí si, že náhody si sami vybíráme, anebo je dokonce vytváříme nastavením svých nervových systémů. Hovoří o tom, že realitu si svým vědomím vytváříme nebo významně spoluvytváříme. U událostí, u kterých neznáme příčinu, si myslíme, že jde o náhodu, protože se odehrávají nepravidelně a nepředvídatelně - chybí u nich mechanismus, který z příčin produkuje následky. Je to tím, že příčiny a následky mohou být v čase a prostoru moc blízko sebe (třeba subatomární nebo kvantové děje), nebo naopak moc daleko - jako třeba dějiny lidstva. Takové události jsou zprostředkované tolika mezikroky, takže se stávají nepřehledné, protože jsou mimo kapacitu našeho nervového systému. A tím se pro nás stanou náhodami. Změna nastavení a kapacity nervového systému může vést k posunu v porozumění, čímž náhody zapadnou do kauzálních řetězců příčin a následků a povýší se na tzv. regularity. Tomu se pak říká "poznání".
Tady ten jeho výklad je mi sympatický v tom, že nahodilosti či náhody také považuju spíše za nedostatek poznání skutečnosti, která je (možná dočasně) mimo naše kognitivní schopnosti. Jinak má náhoda nuzný explikativní význam. Spíše je to rezignace na vysvětlování. Dospěl jsem k tomu náhodou a zcela samovolně. :-)