Newton a optika, to mi připomíná… znáte Jana Marka Marciho z Kronlandu? Zajímavá postava české renesance.
Nebýt přednášek (a knih) doc. Ivana Štolla, asi bych o něm nevěděl.

Jan Marcus Marci – Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Marcus_Marci

34/72 Jan Marek Marci z Kronlandu - Dvaasedmdesát jmen české historie | Česká televize
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169539755-dvaasedmdesat-jmen-ceske-historie/208572232200034/

Jan Marek Marci: První český fyzik - Ivan Štoll | Databáze knih
https://www.databazeknih.cz/knihy/jan-marek-marci-prvni-cesky-fyzik-355435

BONEMINA: Ze stejného období napoleonských válek pocházejí konzervy.
Otvírák na konzervy byl patentován o desítky let později, než plechová konzerva.

https://www.armyweb.cz/clanek/historie-trvanlivych-potravin-ve-vojenstvi-cast-i

S článkem bych nesouhlasil v bodě, že od II.sv. války neprodělaly konzervy výraznou změnu.
Američtí vojáci si všimli, že ukořistěné japonské konzervy chutnají o dost lépe. Tajemstvím byl glutamát sodný.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Glutaman_sodn%C3%BD

Studovala jsdm si něco k technologii zpracovábí mléka a došla fo historie. Kondenzované mléko máme od napoleonských válem a na salku se dalo ujíždět už v americké občanské válce.

Like instant coffee, Cheetos, and M&M’s, evaporated milk was also a by-product of war. As Napoleon’s conquests spread across Europe in the late 18th and early 19th centuries, easily transportable and spoil-resistant food became imperative to feeding his expansive army. But technology was lagging far behind the emperor’s ambitions. So, according to the Evaporated Milk Association’s archives, the French government announced a lofty prize of 12,000 Francs to anyone who could devise a method to successfully extend the life cycle of food.

After 15 years of tinkering in his tiny kitchen on the outskirts of Paris, a confectioner named Nicholas Appert conceptualized the very first iteration of evaporated milk on January 30, 1810. His process involved “reducing a given quantity of milk to one third its original bulk by boiling in an open kettle” and then sealing it in a corked bottle and heating it again in a hot water bath. As the archives note, Appert’s invention was noteworthy not just in its originality but also in that he essentially pasteurized milk long before the time of Louis Pasteur, knowing nothing about microbiology.

Appert’s evaporated milk was the genesis of a tapered path to the canned version we see in stores today. The next phase of the evolution took place in 1853 when an American inventor named Gail Borden filed a patent for evaporating milk in a vacuum. Borden used this method to combine evaporated milk with sugar to create sweetened condensed milk, an essential field ration during yet another conflict—the American Civil War.

But it was a Swiss man named John B. Meyenberg who realized the unsweetened potential of evaporated milk. When Meyenberg’s sugar-free canned milk idea got little traction in his native land, he traveled across the Atlantic to Highland, Illinois. Here, along with a group of Swiss dairy farmers, he established the foremost evaporated milk plant in the US and the world. In 1884, Meyenberg patented “a process of sterilization by steam under pressure while the cans are agitated,” and the following year, the first canned evaporated milk was commercially manufactured. Today Borden’s method of vacuum evaporation and Meyenberg’s process of pressurized sterilization remain key foundations of the industry.

There was still one more problem to solve. The evaporation process caused the fat and water to separate, leading to an unemulsified final product. As a solution, homogenization was introduced in 1909, which took evaporated milk to new heights. The product, now emulsified as milk should be, not only had a significantly longer shelf life but was much more appealing to consumers in its amalgamated state.

During World War I, evaporated milk went to combat again, this time with the armed forces of the United States and its allies. It was “hailed as a boon to the fighting man.” After the war, it lived on through the discharged soldiers who continued to use the product in their civil lives.

RSZ: Tematicky:
Východní Německo před pádem železné opony střežilo i moře, útěk přes něj se stejně zdařil tisícům lidí | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/ndr-nemecko-emigrace-zelezna-opona-kuhlungsborn-dansko_1908310941_jgr
Riskovali život a pádlovali přes Balt za svobodou. Měli jsme štěstí, říkají dnes | Radiožurnál
https://radiozurnal.rozhlas.cz/riskovali-zivot-a-padlovali-pres-balt-za-svobodou-meli-jsme-stesti-rikaji-dnes-6200409

V roce 1924 revoluční zařízení zvané Blattnerphone, raný magnetofon, zásadně změnilo způsob nahrávání a přehrávání zvuku. Tento inovativní přístroj, vyvinutý Dr. Kurtem Stillem a Louisem Blattnerem, byl jedním z prvních, který používal ocelovou pásku pro magnetické záznamy. To umožnilo spolehlivější a kvalitnější reprodukci zvuku ve srovnání s dříve používanými metodami, jako byly fonografové desky. Zařízení představovalo průlom v oblasti zvukové technologie, protože nabídlo úroveň věrnosti a pohodlí, která byla dosud nedosažitelná.

Blattnerphone byl primárně používán BBC a dalšími vysílateli k nahrávání rozhlasových pořadů pro pozdější vysílání, zejména při mezinárodním přenosu. Před příchodem magnetofonů musely být rozhlasové vysílání buď živé, nebo nahrávané na křehké desky, které byly neskladné, těžké na přepravu a měly omezenou životnost. Magnetická páska Blattnerphonu umožnila lepší kvalitu zvuku a možnost uchovávat nahrávky pro pozdější použití, což vysílatelům umožnilo přenášet programy do jiných zemí a uchovávat obsah pro budoucí vysílání. Tato schopnost byla obzvláště důležitá pro organizace, jako byla BBC, která měla globální dosah a potřebovala spolehlivý systém pro nahrávání a distribuci svých pořadů.

Ačkoli byl Blattnerphone důležitým krokem ve vývoji technologie magnetického záznamu, nebyl bez problémů. Ocelová páska používaná v rekordéru byla náchylná k natahování a opotřebení a samotná zařízení byla rozměrná a drahá. Přesto připravila cestu pro budoucí pokroky v nahrávání zvuku, které nakonec vedly k vývoji praktičtějších a efektivnějších systémů, včetně magnetofonů s cívkami a později kazetové pásky. Blattnerphone zůstává fascinující součástí historie zvukového záznamu a představuje počátek technologické evoluce, která transformovala média a zábavní průmysl.



Zdroj: ptejte se RAINBOFA i poté, co to ráno smaže :) [RAINBOF @ Rano to smažu 2]

Nebeský disk z Nebry je jedním z nejzajímavějších evropských artefaktů doby bronzové. Jeho neznámí autoři ho vytvořili asi před 3600 lety asi šedesát kilometrů od Lipska.

Třiceticentimetrový disk ukazuje stylizovanou oblohu. Oblohu, na níž jsou hvězdy a Měsíc – ale současně i Slunce. Nebeské objekty jsou vytvořené ze zlata, samotný disk z bronzu. Nový výzkum odhalil, že nemohl být ve své konečné podobě a velikosti jednoduše odlit. Jediný možný způsob, který podle archeologů analýzy ukazují, je, že nebeský disk byl vyroben složitým procesem kování za tepla.

Historie disku je pohnutá i v moderní době. Byl totiž objevený až roku 1999; našli ho dva němečtí detektoráři, kteří nelegálně pátrali po pokladech. Když ale artefakt objevili, velmi rychle pochopili, že tohle sousto je pro ně až příliš velké.

Už jen proto, že když ho vykopávali, tak ho rovnou na několika místech poškodili rýčem. A tak ho hned druhý den prodali prostředníkovi za částku odpovídající asi 750 tisícům korun. Pak disk ještě několikrát změnil majitele, většinou velmi rychle – to když si nový vlastník uvědomil, jak cenný předmět získal a jak moc na jeho prodeji může vydělat. A současně, jak moc velký trest mu případně hrozí.

Německo získalo tento poklad roku 2002, když archeolog Harald Meller narazil na inzerát, kde za něj prodávající chtěl už víc než v přepočtu patnáct milionů korun. S pomocí policie se podařilo prodej překazit a artefakt se tak dostal z rukou šmelinářů do rukou vědců.

Disk je bohatě zdobený a zobrazuje souhvězdí, přičemž nejvýraznějším prvkem je zlatý srpek, který se nachází na okraji disku. Tento srpek je obvykle interpretován jako fáze měsíce. Dále je na něm zobrazeno Slunce v podobě kruhu a souhvězdí Plejád.

To naznačuje, že disk sloužil k zaznamenávání astronomických událostí, jako jsou sluneční a měsíční cykly a postavení hvězd. Artefakt tedy znázorňoval důležitost cyklických časových period a je důkazem, že lidé ve střední Evropě v době bronzové měli poměrně pokročilé znalosti o astronomii.

Další interpretace už je složitá. Disk má ale zřejmě také náboženský význam, protože symboly jako Slunce, Měsíc a Plejády, mohou mít právě i náboženský nebo rituální význam.

Vědci zjistili, jak vznikl Nebeský disk z Nebry — ČT24 — Česká televize
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/vedci-zjistili-jak-vznikl-nebesky-disk-z-nebry-356014

XCHAOS: Vyšla k tomu moc pěkná kniha - Historie trestu smrti - ale na postování na Nyx je moc tlustá :)

HAR4NT: "Servisní síť v praxi vypadala tak, že dva automechanici proškolení v Belgii působili v autoopravnách v Hradci Králové a v Hlučíně"
Tuzexová corona byl držák. První toyotu v ČSSR měl i Gustáv Husák - iDNES.cz
https://www.idnes.cz/auto/historie/veteran-toyota-corona-v-ceskoslovensku.A121119_152803_auto_ojetiny_fdv

GLADILAF: mam taky slabost pro skromne lustitele velkych tajemstvi na sklonku zivota, kteri si vysledky sveho celozivotniho mravenciho badani, narozdil od sveho panictvi, nechteji vzit do hrobu, ale mam silne podezreni, ze taci nepouzivaji jako kontakt email nase-historie@seznam.cz:/ Ale prectu si to:))

Historie kopaček sahá až do 16. století ke králi Jindřichu VIII., kterému vadilo, že v dobových střevících se špatně pohybuje a málo mu chrání nohu. Kopačky byly vyrobeny jeho osobním ševcem Corneliusem Johnsonem za cenu 4 šilinků, což je dnešní ekvivalent 100 liber, v roce 2013 asi 3000 Kč.

Historie kopaček – kapitola 1-3 - 11teamsports.cz
https://11teamsports.cz/pg/historie-kopacek-kap-1-3

Članek pokračuje...

Toto je příběh prvního digitálního tranzistorového počítače v Norsku, který vyvinul Norský institut obranného výzkumu (vedený Finnem Liedem od roku 1956 do roku 1983). Toto je volný překlad z publikace nalezené zde:
https://ffi-publikasjoner.archive.knowledgearc.net/bitstream/handle/20.500.12242/2569/FFIs-historie-nr3.pdf

Za tento projekt bylo zodpovědné oddělení Asdic(1), později známé jako Oddělení pro podvodní obranu v Hortenu. Byla zde skupina vědců s rozsáhlými znalostmi v oblasti šíření zvuku pod vodou. Vedoucím byl Henrik Nødtvedt. Krátce po návratu ze studijního programu v británii byl Yngvar Gundro Lundh(2) pověřen vývojem digitálního (dřív se tomu říkalo číslicového) kalkulátoru který by mohl provádět výpočty v reálném čase. Tak se stal vedoucím projektu pro vývoj stroje pro zpracování signálů nazvaným „Lydia“. Součást požadavků bylo že stroj je nutné vyvinout a uvést do provozu co nejrychleji. Ve skutečnosti ale byl spěch a tlak na rychlé dokončení součástí pracovního stylu FFI (Forsvarets forskningsinstitutt, coz je norský institut obraného výzkumu). Zapálení vedoucí pracovníci na FFI čerpali z mnohých zkušeností získaných v důležitých výzkumných centrech po celé Anglii během druhé světové války. Na jejich základě byla veškerá práce v FFI organizována ve formě „projektů“ nebo „úkolů“. Měli stanovený cíl, stejně jako rozpočet peněz, času a – což je důležité – lidí. Rozhodnutí o zahájení projektu bylo výsledkem rozsáhlých jednání, optimismu (plynoucího hlavně ze solidního technologického backgroundu a dostatkem zkušeností), osobních ambicí a inspirativních diskusí. Lydia měla být instalována „někde na severu Norska“ v předem určeném čase. Lundh přivedl talentované kolegy, kteří s ním vytvořili jádro toho, co se stalo známým jako Siffergruppen (norská obdoba českého cifršpióni) z FFI. Lars Monrad Krohn, Per Bjørge, Per Bugge Asperheim, Olav Landsverk, Asbjørn Horn, Per Klevan a Svein Strøm byli prvními členy skupiny od jara roku 1960.

Vytvoření počítače založeného jen na tranzistorech bylo něco úplně nového. Pouze několik skupin to předtím dokázalo, především pak američané z MIT, kde skupina vedená Kennethem Olsenem (a to že jméno zní norsky je náhoda, byl totiž rodilým američanem) v Lincoln Lab postavila stroje TX0 a TX2. To bylo předtím, než Olsen založil svou společnost „Digital Equipment Corporation“ (DEC). V říjnu 1959 uvedl první „programovaný datový procesor“ – PDP1 – který byl prvním „mini strojem“. Byl tranzistorový a znamenal začátek nové, velké éry v počítačové technologii. Bylo již od začátku jasné, že Lydia bude založena na tranzistorech a tištěných spojích (PCB). Obojí bylo v té době v Norsku novinkou. Lars Monrad Krohn dostal na starost samotné obvody. Larsova neuvěřitelná pracovní síla a zdánlivě nevyčerpatelná energie byly jedním z rozhodujících faktorů, které položily základ úspěchu. Brzy se totiž ukázalo, že se Lydia bude sestávat z několika stovek karet a až několika tisíc tranzistorů. Lars neponechal nic náhodě ve svém snaze zajistit stroji spolehlivou provozní spolehlivost (která nebyla vůbec tehdy samozřejmá). Zejména se snažil používat tzv. „worst case design“ (tedy udělat věc "blbuvzdornou"). To znamenalo, že jednotlivé obvody mohly být spojeny jednoduše ve všech použitelných konfiguracích bez selhání a to i když tehdejší tranzistory byly dost nepřesné a tak dva nebyly stejné, to bylo důsledkem převážně manuálního výrobního procesu. Stejně tak se snažil najít spolehlivé konektory které by zajistily, že všechny karty budou pevně a spolehlivě propojeny i při jejich časté výměně. Lydia se skládala ze čtyř skříní vyšších než průměrný člověk, všechny plné karet tištěných obvodů což ve výsledku bylo mnoho tisíc kontaktů a drátových připojení které všechny musely perfektně sedět.Výsledkem Larsovy snahy v těchto oblastech bylo, že stroj fungoval perfektně bez chyby po celou svou dobu svého života. Někdy Lars překonával sám sebe v hledání extrémních řešení.

Per Bjørge byl klidný a zároveň velmi rozvážný a prozíravý návrhář obvodů. Tito dva navrhli většinu obvodových desek pro Lydii. Obvody fungovaly, byly dokumentovány, vyráběny a sestavovány vysokou rychlostí se zachováním pečlivosti a výsledek byl - ohromující úspěch.

Lydia nebyla programovatelná ale spíše konfigurovatelná. Její program spočíval v samotném propojení logických desek obvodů. To poskytovalo menší flexibilitu než programovatelný stroj, ale programovatelné stroje té doby - i ty nejrychlejší - by nebyly schopny provádět výpočty dostatečně rychle, aby dodaly výsledky v reálném čase. Stroj měl ale pracovat bez přestání a poskytovat výsledky přímo jako součást operačního systému. Úspěch Lydie spočival hlavně v designu; samotný návrh obvodů a ale důmyslnou konstrukcí samotnou. Výsledky byly také ceněné jak z výzkumného hlediska na poli počítačů, tak při potvrzování různých předpokladů o šíření zvuku a signálových teoriích čímž byl splněn i primární cíl. Nicméně, Lydia brzy čelila konkurenci z jiných zařízení v této oblasti, která se ukázala jako praktičtější pro skutečné použití během různých operací. Ale pochopení, jak vytvářet digitální obvody, které mohou být propojeny v celých tisících a být pořád spolehlivé (dnes tomuto uvažování říkáme antifragilita). To dalo celé skupně sebedůvěru, která je později motivovala k ještě větším a náročnějším úkolům. Když byla Lydia nainstalována na jaře roku 1962, byli připraveni na nové výzvy. Lundhův nápad vyvinout obecný programovatelný stroj byl tajně také „koupen“ Karlem Holbergem, který mu mezitím zařídil podporu nutnou pro to aby projekt B5500 jak byl nazván mohl vzniknout.

To byl začátek norské IT historie.

---
1. Oddělení ASDIC (Anti-Submarine Detection Investigation Committee) v Norsku, které se později přejmenovalo na Oddělení pro podvodní obranu, mělo na starosti vývoj a zdokonalování technologií pro detekci podvodních objektů. Oddělení se specializovalo na výzkum šíření zvuku pod vodou a na vývoj sonarových systémů které by byly schopné efektivně detekovat nepřátelské ponorky. Vývoj počítače "Lydia," byl součástí snahy o zlepšení schopností norských ozbrojených sil v této oblasti.

2. Yngvar Gundro Lundh
byl norský inženýr a technologický průkopník. Byl známý tím, že přivedl internet do Norska jako druhé země po USA a za vývoj jednoho z prvních výpočetních zařízení v Norsku. V roce 2021 byl uveden do Internetové síně slávy.

TRISSIE: o zábavných metodách léčení cholery se můžete dočíst kupříkladu zde:
Modrá nemoc byla horší než války - Novinky
https://www.novinky.cz/clanek/historie-modra-nemoc-byla-horsi-nez-valky-40464364

pokud bych si měla vybrat, chtěla bych léčit kombinací flanelu (zevně) a opiové tinktury (vnitřně).
Zní to daleko zábavněji než strychnin a "Aby se žaludek zahřál, také se může z bochníku chleba svrchní kůrka odkrojiti, na tu plochu měkkou posype se hustě s roztlučeným pepřem, to se poleje špiritusem a nakropí. Nyní svíčkou nebo hořící sirkou špiritus se podpálí, a když špiritus po celé ploše zahořel, plamen se sfoukne a honem na život se přiloží, to zahřívá žaludek i střeva."

LORD_DE_SEIS: Koukám, že některé tradice jdou skutečně daleko do historie :))

Tohle je spíš takový soubor střípků zajímavostí, protože se mi je bohužel nepodařilo dohledat do takové hloubky, jak bych chtěl. Navíc se to váže k takové malé lokalitě, takže je to spíš místní zajímavost.

V obci Klínec, malý kousek za Prahou, stojí zvláštní budova.



Mapy.cz
https://mapy.cz/s/haducameje

Z dálnice si jí moc nevšimnete, to spíš když jdete procházkou kolem opačné strany pozemku.
Stojí velmi těsně u dálnice a je poměrně rozlehlá (2 nadzemní podlaží a několik traktů, vedle ní stojí garáž na 5 aut, stojí ve velké zahradě nebo spíš lesíku, skrz který vede asfaltka lemovaná socialistickými pouličními lampami), ale zároveň taková nenápadná. Párkrát jsem kolem ní šel a říkal jsem si, co to asi dřív bylo? Školicí středisko SNB? Nebo nějaká permanentní báze pro stavbaře ze 70. let, kdy se místní obyčejná výpadovka přestavovala na rychlostní silnici?

V pondělí 17. dubna 1950 byla v Klínci v hotelu „STOP” (dříve Restaurace „Stop” J. Landkammera, studentská ubytovna Klubu československých turistů) otevřena internátní Ústřední politická škola Československé strany lidové (z bývalého školicího střediska), která zde působila až do roku 1989.

Co se tam asi učilo? Politických škol u nás bylo několik https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C4%8Deskoslovensk%C3%BDch_stranick%C3%BDch_a_politick%C3%BDch_%C5%A1kol a u těch spadajících přímo pod KSČ si osnovy dovedu představit, ale jak mohly vypadat osnovy lidovecké školy, jejíž vedení ovšem zejména v 50. letech do značné míry kolaborovalo s KSČ? Mix marxismu-leninismu a nedělní školy?





A v souvislosti s pátráním po historii téhle školy jsem narazil na další zajímavost:

Technicky pozoruhodným stavebním objektem v úseku stavby byla realizace posunu budovy školy v Klínci mimo prostor staveniště nově budované silnice. Posun školy byl realizován za účelem ověření navrženého způsobu a technologického zabezpečení posunu děkanského kostela v Mostě, kterým měla být zachráněna historická památka při likvidaci centra města za účelem těžby hnědého uhlí. Zkušenosti získané při posunu školy v Klínci byly plně využity při realizaci posunu uvedeného kostela.

Dálnice D4 | Praha - Karlovy Vary - Cheb - Domů | Dálnice D4
https://www.dalniced4.cz/#historie

„Ale přesun jsme si potřebovali odzkoušet. A tak jsme v roce 1971 jako první objekt stěhovali vilku u silnice na Dobříš,“ řekl pro Rychnovský deník Josef Holanec, tehdy zaměstnanec firmy Transfera, která se na akci podílela. „Do doby, než se začal kostel stěhovat, byl každý rok přesunut jeden objekt. Za dobu existence firmy se přemístilo asi čtrnáct objektů.“
Kostel na kolejích. Před 40 lety sledoval odvážné Čechy celý svět - iDNES.cz
https://www.idnes.cz/bydleni/architektura/presun-kostela-most.A151006_121140_architektura_web

Není úplně jisté, jestli šlo o tuto budovu, protože tahle zrovna nevypadá jako vilka. Na druhou stranu stojí fakt velmi těsně u dálnice a politický záměr nebourat by tady byl. V té době stála v Klínci i nová základní škola, ale ani ta nevypadá jako vilka a působí dojmem, že stojí stále na stejném místě, vedle obecního úřadu, vzdušnou čarou 400 m od dálnice. (Ale bůhví, jak to tehdy v Klínci vypadalo.)

Možné vysvětlení je, že těch objektů kolem strakonické dálnice posunovali víc. (Vlastně by mě zajímal výčet všech budov, které ta Transfera přesunula ještě před mosteckým kostelem.)

PABLITOS: Zákon schválnosti naopak naznačuje, že ano. Představ si to - lidstvo se tady patlá se zlatou deskou, vybírá to nejlepší z historie a kultury a nakonec první setkání mimozemské civilizace s námi bude, že chudáka emzáka jebne do hlavy poklop.
(I když, jak tak koukám na obsah zlaté desky, tak možná furt lepší než ten Stravinskij...)