K tomu tuh'u:

A 4000 Year Old Recipe for the Babylonian New Year
https://www.youtube.com/watch?v=7IYYhoO-hiY

#sova

zistujem ze sova bez peria vyzera dost creepy:

Celosvětová roční spotřeba energie lidstvem včetně energetických ztrát činí v současnosti přibližně 170 000 terawatthodin neboli 612 exajoulů. Pro konkrétnější představu velikosti těchto čísel (giga = 109, tera = 1012, exa = 1018) toto množství odpovídá energii uvolněné spálením buď 30,6 gigatuny dřeva (to by byla krychle o hraně zhruba 3,7 kilometru, přičemž veškeré zásoby dřeva v lesích ČR se odhadují1) na 689 × 106 m3, což zhruba odpovídá 0,35 gigatuny dřeva), nebo 20 gigatun uhlí, 14,6 gigatuny topného oleje, 12,8 gigatuny ropy, 11,4 gigatuny zemního plynu nebo 5,1 gigatuny vodíku. Toto množství energie dopadne ze Slunce na Zemi ve formě elektromagnetického záření asi za jednu hodinu a k uvolnění stejného množství energie jadernou reakcí v plánovaných reaktorech IV. generace využívajících rychlých neutronů by teoreticky mělo postačit přibližně 0,0000076 gigatuny thoria, plutonia či přírodního uranu (což je krychle o hraně zhruba 8 metrů); ovšem využitelná elektrická energie produkovaná současnými jadernými reaktory je ve skutečností řádově nižší.
Teoreticky ideální případ solární elektrárny na Sahaře by k zajištění současné energetické spotřeby lidstva vyžadoval zastavět plochu asi 440 × 440 km2. Úložiště využívající lithium-iontové baterie postavené na stejně velké ploše by tuto energii dokázalo uložit přibližně na 8 a ¼ dne.

Jo a tu knížku od Beranový fakt doporučuju, například sem netušil, že třeba mandlový mlíko se běžně používalo už před stovkama let, protože to vše středověku bylo vhodný postní jídlo. Chystám se od ní na knížku o římský kuchyni.

VONBONBON: Buvol, to zní zajímavě.

Co se ty soli týče, asi se vlastně moc nenahrazovala. V době před tepelnou úpravou potravy to asi nebylo potřeba, syrová strava zřejmě dodala sama potřebný látky. Samozřejmě popel některejch stromů může sůl do určitý míry nahradit, ale asi ne úplně, takže sůl byla obchodní komoditou daleko, daleko dřív, než lidi vůbec třeba objevili bronz. Nicméně se prej nejspíš nesolilo tolik, jako dneska.

Tady je celá pasáž, je to od Magdaleny Beranový, Jídlo a pití v pravěku a ve středověku (doporučuju k přečtení, i když bych si přál, aby tam byly některý věci víc do detailu, opakovaně tam jsou zmiňovaný sladký jídla z masa, ale bez informace, kolik cukru/medu nad kolik masa, takže si člověk neudělá představu, jak moc hnusný to bylo):

"Koření a pochutiny
Sůl
Nejstarším a nej důležitějším vylepšením jídla je sůl. Byla nezbytná pro výživu tam, kde se již nejedly syrové vnitřnosti a nepila krev v dostatečném množství, a obchodovalo se s ní již od mladší doby kamenné. Ve střední Evropě bylo dost solných nalezišť v dnešním Polsku, v Rakousku, Německu či na východním Slovensku. Známé jsou solné doly v Hallstattu z počátku doby železné. V blízkosti moře se již asi od pravěku využívala sůl z odpařené mořské vody. Ve starém Egyptě se však například daleko více cenila sůl ze suchozemských zdrojů, do Říma se naopak dovážela z moře. Sůl bylo možno získat i z popela některých dřevin nebo rostlin.
Sůl používaly všechny vrstvy obyvatelstva a patrně nikomu nebyla nedostupná. To samozřejmě neznamená, že by se solilo tolik jako dnes.
Chlebové placky se mohly péct docela dobře bez soli."

Co se otázky na neandrtálský hody týče, tak pochybuju, že by na to dokázala archeologie odpovědět. Vždyť sme rádi, když najdeme z tý doby něco víc, než jámu s ohořelejma kostma. Už zbytky rostlinný potravy sou poklad, protože ty se většinou dost rychle a hlavně kompletně rozkládaj. Myslel bych si ale, že přístup pravěkejch lidí k jídlu byl spíš pragmatickej. Když bylo, jedlo se, když ne, kručelo v břiše a doufalo se, že jídlo brzo bude. Nevyloučil bych ale přítomnost jídla v různejch obřadech v podobě obětiny. O tom ale paní Beranová bohužel nepíše.

VONBONBON: no asi takhle: “They’re not very informative recipes – maybe four lines long – so you are making a lot of assumptions,”
takže ty míry a váhy bych bral "with pinch of salt" ;)

SALVATOR: to je dobrý, to zkusim uvařit.
Našlej sem si článek na BBC a tam je na 1 lb skopového uvedena půl lžíce(prej čajový) soli. Tak nevim jestli byla ta sůl dřív tak vzácná, nebo jestli naši předci prostě jen míň solili, ale na půl kila masa mi to přijde celkem málo:D

R_U_SIRIOUS: No, tak to nikdo neví. Protože "Whole parts of some of the recipes have been chipped off the tablets and lost to time, and what we can read is desperately lacking in measurements and cooking times." Všechno to jsou jenom odhady, přizpůsobený současnejm chutím. Troufnu si ale tvrdit, že lidský chutě se sice měněj (čet sem teď knížku o vaření v pravěku a středověku, některý věci tam byly dost šílený), ale nejspíš zas tak moc ne. Hlavně ty základní. Maso je prostě lepší zatáhnout, protože je pak šťavnatý, vysušenou hužvu přece nemohli mít rádi ani Babyloňani, a podobně :-)

Zajímalo by vás, jak se žralo v Babylóně? Tak si to klidně můžete vyzkoušet - uvařte si skoro 4000 let starej recept na tuh'u. Podařilo se rozluštit recept z hliněný tabulky, u který se nepředpokládá, že je mladší, než z roku 1730 př.n.l.

Budete potřebovat:

libru jehněčího
olej nebo jehněčí sádlo
sůl
hrnek piva
malou cibuli
hrnek rukoly
hrnek šalotky nebo jarní cibulky
půl hrnku čerstvýho koriandru
lžičku římskýho kmínu
libru řepy
půl hrnku pórku
2 stroužky česneku

Na ozdobení:

dvě lžičky sušeného koriandru
půl hrnku čerstvýho koriandru
půl hrnku pórku

Postup:

V kastrolu rozehřejeme tuk, přidáme jehněčí na kostky a necháme zatáhnout. Přidáme nadrobno nasekanou cibuli a zesklovatíme. V dalším kroku přidáme na kostky nakrájenou řepu, rukolu, koriandr, šalotku/jarní cibulku a římský kmín. Necháme chvíli opékat, přidáme pivo a přivedeme k varu. Následně snížíme teplotu, přidáme pórek a utřený česnek a dusíme asi hodinu, dokud tekutina nezhoustne. Podle potřeby podléváme vodou. Když je jídlo hotové, podáváme zdobené nadrobno nasekaným pórkem a čerstvým a sušeným koriandrem. Podávat můžeme s bulgurem, nebo chlebovou plackou.

Dvě slova se teda nepovedlo rozluštit úplně, jsou tam nejasnosti. Jsou to "samidu" a "suhutinnu". Předpokládá se ale, že samidu je nějakej druh cibule, ale jinej, než "normální". Tady se jako samidu uvádí šalotka nebo jarní cibulka. "Suhutinnu" je pravděpodobně druh pórku.
Problém je samozřejmě taky s pivem, protože pivo, co se dělalo v Babylóně se tomu našemu nepodobá. Docela dobrá náhrada prej je pšeničný pivo v kombinaci s nějakým kyselým pivem. A pokud to chcete mít suprautentický, udělejte si babylónský pivo sami! Recept se nám dochoval v Hymnu Ninkasi, bohyni piva, to určitě vygooglíte. Potřebujete jen pšenici, vodu a datle. Pokud si budete chtít dát svoje bybylonský pivo i k jídlu, a ne jen z něj vařit, měli byste ho pít brčkem a s kamarádama. Pití piva byla pro Babyloňany společenská událost, ale pivo nefiltrovali, proto ty brčka - na dně i na hladině piva sou pak kousky, který pít nechcete.

A pustit si k vaření můžete třeba tohle:

"Hurrian Hymn No. 6" (c.1400 B.C.E.) Ancient Mesopotamian Music Fragment
https://www.youtube.com/watch?v=9c-hmFN610g

SALVATOR: Jak naznačuje třetí sloupec téhle tabulky, rozdíl může být způsobený např. daty a jejich sběrem či odhadem (případně i tím, jaká úmrtí byla ve které kultuře zaznamenáníhodná a jaká ne).

Jenom pro upřesnění (respektive pro ty lidi, co si tuhle tabulku nenajdou na wiki celou), ta čísla uvedená v druhém sloupci jsou předpokládané dožití v okamžiku narození.

Nicméně pokud už se člověk dožil patnácti, tak mohl očekávat dalších 20–30 let navíc k těm patnácti, v Řecku a Římě řekněme dalších 30–40 let.

MATEEJ: A btw pokud bych měl brát doslova "dávnou historii", kde historie je období, o kterým už máme psaný záznamy, na rozdíl od prehistorie, tak by to bylo cca někde mezi 20 a 33 rokama. Docela by mě zajímalo, čím je daná ta nižší dolní hranice v případě Říma oproti Řecku. Docela bych si tipoval celkem intenzivní expanzivní války.

SALVATOR: Statistický vliv dětské úmrtnosti zas až tak známý není, člověk pořád naráží na informaci, že v dávné historii se lidi dožívali v průměru 45-50 let, ale to je číslo vzniklé zprůměrováním, kde ten průměr obrovsky sráží vysoká dětská úmrtnost. Jak píšeš, i v přednovověkých dobách nebyl problém dožít se sedmdesátky, pokud se člověk dožil dospělosti.

(Zdroj: nějaký díl historie.cs, ale už nevím, jestli to bylo o raném středověku u nás nebo dokonce o lovcích mamutů na jižní Moravě, shromáždění historici tam právě tenhle zavedený omyl uváděli na pravou míru).

Asi se obecně celkem ví, že ještě docela nedávno nebyla průměrná délka lidskýho života nic moc. Co je ale taky celkem obecně známo je fakt, že průměr výrazně snižuje vysoká dětská úmrtnost. Takže i když aristokracie je případ sám pro sebe, tak členové britský šlechty měli mezi rokama 1400 - 1550 dost slušnou šanci dožít se 70 let, pokud se dožili 21 let. To se samozřejmě postupně zlepšovalo, během Průmyslový revoluce se v Británii se úmrtnost dětí do 5 let snížila ze 74,5 % (1730–1749) na 31,8 % (1810–1829). No a jelikož situace byla, jaká byla, tak když se dítě dožilo určitýho věku, byla to celkem velká událost, kterou bylo záhodno oslavit. Třeba v Korei maj sérii speciálních oslav, který vlastně nejsou narozeninový. První se slaví Seire, 21 dní po narození, 100 dní po narození je to Baek-il, rok po narození se slaví Dol nebo Doljanchi, pak se slavila dospělost (v 15 u holek, ve 20 u kluků), pak dlouho nic a další speciální oslava je až v 60 letech Hwangap - jednak proto, že dožít se 60 přece jenom bejvalo celkem vyjímečný, i když člověk přežil svoje dětství, jednak proto, že to trvá 60 let, než se celej korejskej zvěrokruh dostane do výchozího bodu (kvůli různejm kombinacím znamení, elementů a asi eště něčeho, nezkoumal sem).

Narazil sem na nějaký fotky z oslavy Baek-il a je to hrozně vtipný: