Ex-kolega historik. Občas na FB publikuje medailonky, tak je sem budu krást.
Mám rád epická vyprávění. Jako dítě mne zaujalo slovní spojení "příběh, který se začal, když prabáby našich pradědů byly ještě dětmi", které používá Radovan Lukavský v předmluvě ke každému dílu Cirkusu Humberto. Připadalo mi to strašně exotické a vonící dálkou (tedy času), jako když někoho jiného osloví příběh z Pacifiku nebo afrického safari. Později jsem nad tím začal přemýšlet a odhadovat, která doba to bude, protože má paměť a rodinná vyprávění sahala maximálně k pradědečkovi. Když jsem pak zjistil, kdy se příběh odehrává, tak mi ty generace pořád ne a ne vyjít. Až za dalších pár let jsem si uvědomil, že mluvčí promlouval k dospělým divákům, tedy generaci mých rodičů. A to najednou začalo vycházet. Před časem si na tyto dětské úvahy vzpomněl a jelikož už o této generaci něco vím, tak jsem si říkal, že se podělím o jeden z osudů, který do ní patří.
Jeho hlavní aktérka se jmenovala Mariana a narodila se 1812. Žila v jedné z vesnic na panství Úsov (jižní cíp dnešního šumperského okresu), které patřilo Lichtenštejnům. Vdala se a protloukali se životem. Majetku příliš neměli, živili se jako námezdní dělníci v zemědělství, zkrátka podruh. Nic zvláštního. V roce 1843 se však začala objevovat v křestních matrikách jako porodní bába. V této době to znamenalo, že musela absolvovat několik let praxe u již zkušené báby a zřejmě prošla i univerzitním kurzem, aby získala osvědčení (tam je ještě prostor pro bádání, zda jsou příslušné záznamy v Olomouci k dispozici). Ať už kurzem prošlo či ne (v této době začal být povinný), musela absolvovat přezkoušení. V roce 1843 už měla za sebou 5 vlastních porodů, ale 3 děti zemřely prakticky před 1 rokem života. Poté, co začala působit jako porodní bába, tak sama rodila ještě třikrát a všechny děti se dožily dospělosti. Její nejstarší syn je pradědečkem mé prababičky.
Porodnictví se pro ni stalo hlavní obživou. Prováděla porody nejen v rodné vesnici, ale i ve dvou dalších, které byly v okolí, i když v jedné jen v menší míře. V přiložené tabulce křivka ukazuje, jaký podíl na všech narozených dětech ve vsi měla v konkrétních letech. V jedné z vesnic to byla několik let i 100%. Mezi porodními bábami byla samozřejmě konkurence a fungovalo jich několik. Ze zajímavostí lze uvést, že odrodila 7 dvojčat a několikrát musela křtít děti, které se narodily ve špatném stavu a vzápětí zemřely. Matrika k daným obcím je dostupná jen do roku 1885, takže jsem nemohl sledovat celou její kariéru. Je to skoro neuvěřitelné, ale největší počet porodů vedla až kolem šedesáti let věku a aktivní byla i mnoho let po sedmdesátce. Ke stáří se tedy dostala do situace, že odrodila většinu padesátníků a mladších z vesnice. Babictví ji živilo, ale hmotné poměry rodiny se tím nezlepšily. Když její muž umíral, byl veden jako obecní almužník, tedy de facto žebrák žijící z obecní pomoci. Ona ho přežila o mnoho let a až na nejmladšího syna přežila i všechny své děti. Zemřela v roce 1897. Třeba se podaří v budoucnu zjistit, do kterého roku byla aktivní. Za léta 1843-1885 odrodila takřka tisíc dětí, v nejaktivnějších letech kariéry měla i přes 30 porodů ročně (tehdy to znamenalo nejen vést porod, ale i naučit matku péči o dítě a chodit se o ni starat v šestinedělí). V jednom případě vedla porod jen 14 dní po vlastním porodu.