Existuje něco, čemu se říká Tiffany problem, nebo Tiffany paradox. Ve zkratce jde o to, že některý věci, ač jsou historicky správně, působěj jako anachronismus.
Typicky právě jméno Tiffany. Autor knihy, jejíž děj by spadal do období středověku, dost dobře nemůže pojmenovat ženskou postavu Tiffany, protože to jméno zní moc moderně a nedůvěryhodně. A přitom by klidně moh, protože jméno existuje někdy od 12. století a vzniklo ze jména Theophania. Ale Tiffany je prostě blonďatá středoškolská roztleskávačka z Iowy a tečka.
Do Tiffany problému spadá třeba i to, že gladiátoři v aréně dělávali celkem běžně reklamu různejm produktům, třeba olivovýmu oleji a vlastně se tak nelišili od současnejch špičkovejch sportovců. Narazil na to i Ridley Scott, když točil Gladiátora a chtěl to zahrnout, nakonec to ale radši vynechal - z obav, že by mu to lidi nevěřili.
Další příklad můžou bejt piercingy. Nějak je úplně nemáme spojený s lidma z viktoriánský doby, ale oni přitom piercingy, často třeba bradavek, mívali.
A týká se to třeba i věcí denní potřeby. Třeba tohle si dokážu docela dobře představit na stole teenagerky z 80. let spolu s walkmenem a dalším bordelem a v tom třeba šminky:
Ale je to perleťová krabička na šňupací tabák z 18. století.
Tohle na mě působí jako z dílny avantgardního umělce třeba někdy ze 20./30. let 20. století:
Pochází to taky z 18. století.
Apartní vestička s osmibitovými liškami:
První polovina 19. století.
A nakonec obraz, kterej jako by vypad ze současný humoristickýho plátku se zaměřením na karikatury:
Ale ten je taky z 18. století :)