#kecyHAR4NT: S dovolením... tam jde spíš o to, co si pod slovem "pravidlo" člověk představí. Jestli matematický předpis ("takhle to prostě je"), popis obecně platného trendu ("takhle je to v drtivé většině případů") nebo směrnici určující, jak by svět měl fungovat ("dělejte to a to").
To, co píše Salvator, platí v ideálním světě, pro matematiku - říkává se přece, že jenom matematický důkaz je skutečně důkaz.
Ovšem aby to platilo i v ostatních oblastech, musely by tyto oblasti být neměnné a naše poznání těchto oblastí úplné. Ani jedno, ani druhé ale nebývá pravda. V důsledku jednak míváme tendenci spokojit se s pravidlem, které fungování toho-či-onoho jevu popisuje tak, aby se krylo s naším stupněm poznání tohoto jevu a umožňovalo nám predikovat chování tohoto jevu s rozumnou spolehlivostí, a za druhé musíme brát v úvahu i možnost, že se popisovaný systém lokálně změní aniž bychom o tom věděli, a tím pádem to, co dosud platilo obecně, najednou v určitém omezeném množství případů platit přestane. Jedním i druhým způsobem vznikne "výjimka"...
I pravidla v přírodních vědách platí pouze "skoro vždy" - copak se nestává, že organismus přežije něco, co by jiné organismy téhož druhu přežít neměly? Copak evoluce nespočívá v tom, že se spontánně objeví způsob, jak platnost dosud obecně platného pravidla obejít?
Pravidla ve společnosti, předpisy chování, taky platí prostě a jednoduše "pro většinu", tvůj příklad se silovými složkami je docela pěkný, a pokud se pamatuju ze školních lavic, tak o porušování obecně platných pravidel (mezi jiným) pojednává Macchiaveliho Vladař.
"Pravidla" ve společenských vědách - to už je teprve arbitrární snůška tvrzení, která platívají jen v kontextu konkrétní doby, konkrétní kultury a konkrétní společnosti, a někdy dokonce jen pro konkrétní společenskou třídu. Společenské vědy jako by, matematicky vzato, zkoumaly fungování velmi úzkých definičních oborů, zato v mnoharozměrných prostorech (mnoho parametrů hraje roli) a stačí, aby se jediný z těch rozměrů odchýlil, i nepozorovaně, a výjimka je na světě.
No a teď - běžný člověk (nevědec), jako tvor společenský, se nejčastěji setkává právě s pravidly ve smyslu "jak obvykle funguje jeho bezprostřední okolí" a případně s předpisy "jak by věci měly fungovat". Sám sobě ovšem nechce přiznat, že jeho znalost systému je nedostatečná k tomu, aby dokázal nahlédnout jeho fungování zvenčí a stanovit nějaká skutečně obecně platná pravidla, místo toho za pravidla považuje způsob, jak je zvyklý, že věci obvykle fungují v jeho bezprostředním okolí. Což jej zvýhodňuje, dokáže se pak rozhodovat jednodušeji, rychleji... A situace, které do jeho zkušeností daného vidění světa nezapadají, je jednodušší odmávnout s tím, že "výjimka potvrzuje pravidlo", pokud jsou vzácné, než se do hloubky zamýšlet nad pravidlem, které by zahrnulo jak průběh nastávající v drtivé většině situací, tak velmi vzácný odlišný průběh.
(A mimochodem, profesně se hrabu mj. v teorii filmové tvorby, a veškerá "pravidla", která se v ní najdou, je technicky možné popřít, přesně proto, že jenom popisují zavedené trendy; stačí pochopit, z kterého trendu je to-které pravidlo odvozeno, z jakých základů (technických, fyziologických, kulturních...) ten trend vznikl, a následně je možné vymyslet situaci, kdy dojde k dodržení příslušných předpokladů a zároveň k porušení daného trendu-pravidla. Tedy, vymyslet výjimku.)