STARE_CASY: Zase přednáška. Dlouhá.
Rozdíl v počtu zemřelých mužů ve věku vojenském mezi I. a II. svět. válkou je jistě dán účastí/neúčastí země ve válce, ale také výší ztrát na bojišti, které byly v obou válkách asi trochu jinak rozložené (má pocit, že jsem to někde čet, nevím, jak moc je to pravda).
Dalšími vlivy války jsou: nejistá doba válečná, kdy si lidé rozmýšlejí mít děti právě kvůli životní nejistotě a většímu riziku, a dál, že muži jsou na frontě, takže ženy měly přece jen míň příležitostí mít děti s právoplatným manželem, a zřejmě i leckteré další vlivy. Po válce naopak často porodnost vzroste, ale některé z těch dětí, které by se byly narodily, kdyby válka nebyla, se již nenarodí. To, že mnoho mužů zahynulo, také asi trochu snižuje příležitost ženám v jejich generaci mít děti.
Je ovšem třeba mít na paměti, že když se v době války, např. za 4 roky I. války nebo 6.-7. let II. války (v Česku počítám "dobu nejistoty" od Mnichova), mnoho dětí nenarodí, tak cca půlka nenarozených (ve skutečnosti o několik % míň) jsou ženy, které by byly bývaly mohly mít děti o cca 25 let později (o trochu míň, podle aktuálního rozložení plodnosti podle věku), ale protože se před 25 lety ty děti ženského pohlaví nenarodily, chybí mezi matkami o 25 let později. V době II. svět. války se sečetla nejistota války se sníženou porodností v I. světové válce. A v 50. letech se sečetla zvýšená poválečná porodnost s dočasně vzrostlým množstvím lidí narozených po I. světové válce (odložená plodnost do doby po válce), pak cca v polovině 60. let zase přišly důsledky slabých válečných generací a rodilo se méně dětí, bolševikovi chvíli trvalo, než mu došlo, že mu děti chybí (odborníci věděli s předstihem, bolševiku to však trvalo), nastartoval propopulační politiku, která se sečetla se silnými poválečnými generacemi (důsledky dočasně vzrostlé porodnosti po I. a II. svět. válce), a byly z toho Husákovy děti.
S důchody to souvisí tak, že ještě v r. 1950 byla věková struktura v zásadě progresivní, tedy (podle Sulthanova obrázku níže) jakási pyramida s nejširší základnou a směrem vzhůru se zužující (sledujte tvar od r. 1950 směrem vzhůru), takže lidí v produktivním věku, i přes válečné zářezy, bylo stále hodně a díky stále velkému (a ještě zatím zvětšujícímu se) počtu lidí v mladém věku bylo starých RELATIVNĚ málo vůči zbytku populace, a proto lidi v produktivním věku mohli uplatit průběžné důchody. Upozorňuji, že 8 % lidí nad 65 let, který uvádíš je dán nejen zvýšenými úmrtími během Velké války, ale také (a já jen přes palec odhaduji, že možná víc) rostoucím počtem lidí vůbec a stále ještě (už ne dlouho) posilující, zvětšující se skupinou lidí v předproduktivním a produktivním věku.
Další důsledky pro důchody: jakmile se jednou děti narodí, lze celkem přesně spočítat, kolik se jich dožije jakého věku, pokud nenastane nějaká katastrofa, jak byly války nebo španělská chřipka nebo něco podobného rozsahu. Čínskej virus, přestože excesivní úmrtí představovala v ČR něco přes 40 tis. lidí (tuším do jara 2022), vlastně nakonec žádnej velkej demografickej průšvih nebyl.
Takže starejch bude dále přibývat a bude jich hodně, hodně. Podle projekce ČSÚ z r. 2018 (
https://www.czso.cz/documents/10180/61566242/13013918u.pdf/6e70728f-c460-4a82-b096-3e73776d0950?version=1.2) bude v r. 2050 lidí starších 65 let v Česku cca 29 %. Dětí do 15 let (0-14) bude těsně pod 15%. Když odhadem připočítáme i mladé 15-19, kteří zpravidla nevydělávají (zatím, v současné společnosti), nebo nevydělávají ani tolik, kolik spotřebují a neplatí daně (sociální a koneckonců i zdravotní "pojištění" je jen zastírání dalších daní, omlouvám se, že opakuji zřejmé), vyjde nám, že jeden produktivní člověk bude vydělávat na jednoho neproduktivního. Nebo spíš na trochu víc než jednoho, protože mezi produktivními lidmi nebude 100% zaměstnanost, budou nezaměstnaní, invačlověci, ženy na mateřské, i kdyby velmi, velmi krátké, bezdomovci a další nevydělávající, a mnozí z nich i něco stojící. Vypadá to, že jeden vydělávající bude živit možná o dost víc než jednoho nevydělávajícího. V letech po r. 2050 se to bude jen horší, nejhorší situace bude kolem roku 2060.
Jelikož porodnost v Česku je stále nízká a úhrnná plodnost se pohybuje hluboko pod hranicí reprodukce populace (1,43 dítěte na 1 ženu v r. 2011, 1,83 dítěte na 1 žen v r. 2021), která je 2,1 a nějaké drobné na 1 ženu, nezdá se, že by se základna mladých, kteří budou jednou produktivní a platit důchody (a leccos jiného) mohla v dohledné době zvětšit. Projekce ČSÚ do r. 2050, na kterou odkazuji výše, je regresivní: víceméně stále zmenšující se základna. I kdyby se plodnost zvýšila a porodnost příslušně vzrostla, těžko předpokládat, že by to bylo tak moc, aby se věková struktura změnila z regresivní na aspoň stagnující v nějaké relevantně vzdálené době.
Čili, je-li někomu 40 a méně, bylo by bláhové, kdyby počítal s důchodem. Má cca 30 let na to, aby se zabezpečil na dobu, kdy už nebude moci vydělávat, nebo ne moc. A obávám se, že ani padesátníci na tom nebudou o moc líp, ani šedesátníci. Naděje na dožití šedesátníků v r. 2021 byla stále ještě 22,8 roku (před čínským virem v r. 2019 to bylo 24,2 roku). Takže v době, kdy šedesátníci začnou potřebovat sociální péči, zdravotní péči nebo aspoň občas pomoc, tj. po cca 75 či 80 roce věku, a bude jich nejmíň dvojnásobek proti současnému stavu, stát nebude mít ani na důchody, tím méně na služby pro sociálně či zdravotně potřebné. Pokud někdo přemýšlí o řešení na úrovni státu, neexistuje, nemůže existovat. Řeči o důchodové reformě jsou dneska už jen politika, nikoliv možnost či naděje řešení. Ta snad byla před 20 lety. Řešení je výhradně individuální. Ani ne rodinné, rodina nepomůže, protože produktivní budou tíženi daněmi tak, že na podporu starých moc nezbyde. Kdo může, měl by se začít starat o své stáří a vymýšlet zdroj příjmů, až mu bude 70 a víc. A začít TEĎ.
Finish.