Na souostroví Yap v Mikronésii mívali zajímavý platidlo - Rai. Šlo o kamenný mince z druhu vápence, kterej se ovšem na ostrově nenachází a musel se dovážet z Palau nebo Guamu - to taky společně s obtížností dopravy určovalo hodnotu měny a bránilo inflaci. Každá mince má uprostřed vyvrtanou díru, aby se daly navléct třeba na šňůrku a přenášet. Nebo taky aby se tou dírou prostrčila kláda. Nejmenší exempláře totiž mají průměr pár centimetrů, ovšem ty největší mají 4 metry a hmotnost k pěti tunám.
Tenhle Rai má asi 2,4 metru. Takhle velký se používaly třeba jako věno, při kupování půdy a podobně, ovše, většinou maj mezi 30 a 50 cm.
Ty velký už samozřejmě nikdo nikam nevláčel - prostě byly na místě, momentální vlastnictví se vyznačovalo na ně a změna držitele se vyjadřovala tak, že se k ústní tradici, vážící se k danýmu Rai, přidala další část jeho příběhu. Hodnota mince byla taky určená kvalitou zpracování (což o něco snižilo hodnotu novejch Rai, vzniklejch poté, co domorodci dostali od Evropanů železný nástroje), případně pokud se s nima pojila nějaká zajímavá historka. Takže paradoxně použitelný a možná i mající vyšší hodnotu byly ty, který nebyly vůbec dosažitelný, protože se při nehodě během přepravy potopily na dno oceánu a způsobily třeba smrt nějakýho námořníka a podobně.
Rai se přestaly vyrábět v první čtvrtině 20. století, ale pořád mají svou hodnotu a dá se jima ručit třeba při zřizování půjčky v bance, můžou bejt předmětem dědictví