CLUSMAN:
Lidi maj radi stastne konce.

Ze 13.4.1946 skupina byvalych zidovskych partyzanu uskutecnila plan na posmteni se prislusnikum SS, kteri byly tou dobou zavreni v byvalem koncetraku Stalag III a cekajicich na soud. Plan byl zlikvidovat jedem 3000 zajatcu. Zidovsti partyzani se nechali zamestnat v tabore jako pekari a kuchari a v dany den rano natreli 3000 krajicu chleba smesi arzenem a lepidlem. Otravilo se 2000 prislusniku SS z toho stovky tezce. Nikdo nezemrel.
Failed Jewish Holocaust survivor plot to kill Nazis still a mystery after 70 years | Second world war | The Guardian
https://www.theguardian.com/world/2016/aug/31/jewish-holocaust-survivor-kill-nazis-poison-arsenic-nuremburg

Jakto, ze o tom neni film?

ATUARFIK: Eště chvíli a počišíš!

Zdá se ovšem, že se nám tady dochoval starogermánský affix -ja-, "povjašit" podle vzoru "sitjan" (posadit), "warmjan" (ohřát) nebo "ligjan" (položit). Až to zjistí proto-fanatici, odhodí učebnice litevštiny a pomažou na Plzeňsko.

XCHAOS: To by se četlo povešet.

Co se to tady kuje za háčko-umlautovské pikle kvůli několika Plzeňákům? :)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Plze%C5%88sk%C3%A9_n%C3%A1%C5%99e%C4%8D%C3%AD ("povjášet" je v té tabulce na konci)

TAPINA: tak to ale chceme, aby tam byl zaroven hacek a carka.

WOODMAKER: Povjáší se prádlo. Činnost, která není jednorázová, ale zabere nějakou dobu, takže dokonavý tvar nevystihuje správně podstatu :D

TAPINA: jako pravidelne povesit?

XCHAOS: Mně už od dětství chybí a s háčkem, protože povjášet se přece nemůže psát takhle!

TAPINA: btw élektron (ἤλεκτρον) je jak jantar, tak slitina zlato-stříbro.. což mi nepřijde úplně praktické, když máš třeba élektrono-élektronový šperk

Přitom kdyby obrozenci ctili zdroj, tak je to jantarosíla.

ABAP: Elekřtina opravdu zní možná ještě o stupínek hůř :))

ABAP: Nějakou dobu se i používalo mlno/mluno, taky pominulo.

NELLAS: elekřtina měla být původně česky flumo. Škoda že se to neujalo. O dost lépe se vyslovuje.

GUMBA: Au, to bolí!

COMMANDER: To je imho docela dobrá představa takto velkého čísla. Ostatně čísla do cca 10¹⁰⁰ jsou zhruba tak limit, co si "lze představit", ve smyslu že to lze vztáhnout k počtu něčeho fyzicky relevantního (např. ten počet zrnek písku, počet částic ve vesmíru apod).

Někdy je však potřeba jít dál, dovolte mi tedy odložit si zde pár mírně zajímavých faktů :)

Např. kdyby to obrovské množství 10⁴¹ zrnek písku mohlo mezi sebou vzájemně interagovat každé s každým. Obvykle (ve fyzice) je ta interakce omezená vzdáleností, nicméně i bez toho omezení by pro 10⁴¹ zrnek bylo těch interakcí "jen" řádově 10⁸², sice o hodně víc, ale vlastně ne dramaticky, např. stále to lze zapsat stejnou notací s mocninou desítky.

Na některé matematické problémy už tento popis velmi rychle přestane stačit - teorie grafů a související oblasti občas potřebují opravdu velká čísla. Lze se k nim dobrat, pokud v předchozí úvaze se zrnky písku začneme ty "interakce" mezi zrnky třeba obarvovat, prostě jim dáme nějaké další parametry a budeme na ně klást nějaké další podmínky. Pak ty počty porostou podstatně rychleji a začnou být potřeba opravdu velká čísla, tak velká, že si to už prostě lidsky představit nelze.

K největším a zároveň nejznámějším asi patří tzv. Grahamovo číslo, které ve své době vyjadřovalo určitý horní limit (označme ho g₆₄) pro počet dimenzí nadkrychle v jistém matematickém problému(nadkrychle ve 2D je čtverec, ve 3D krychle, ve 4D a víc prostě n-dimenzionální nadkrychle; má 2ⁿ vrcholů, kde n je počet dimenzí). Jde o to, že hrany nadkrychle obarvujete dvěma barvami a ptáte se, zda v té spleti barevných čar bude vždy (!! tj. pro každé obarvení dané nadkrychle) existovat alespoň jedna skupinka 4 vrcholů, která leží v jedné rovině a zároveň všechny spojnice těch 4 vrcholů mají stejnou barvu. Graham s kolegou přišli na to, že řešení existuje, ta dimenze n musí být větší než 6 (dnes zpřesněno na větší než 12) a zároveň menší než velmi velmi velké číslo g₆₄ (dnes zpřesněno na podstatně menší číslo, nicméně také stále nepředstavitelně obrovské). Ještě než se dobereme k tomu, jak nechutně velké g₆₄ vlastně je, tak malá poznámka. Celé to zní na první pohled jako jasná a naprostá píčovina. To určitě zní. K čemu ale takové a podobné věci můžou být dobré? No tahle třída problémů, kdy něco řešení má a pak ho mít přestane, nebo naopak, nebo má, nemá, pak zase má atd atd, je vlastně velmi zajímavá. Třeba souvisí s NP úplnými problémy současné computer science a matematiky (a to se úzce týká hlubokých neuronových sítí, tedy AI a spol). Je-li nějaký problém tzv. NP úplný, znamená to, že ho neumíme obecně vyřešit v polynomiálním čase. Důležité je tam ale to slovo obecně. Protože některé speciální případy toho problému jsou naopak velmi snadné. Čili se ukazuje, že řešitelnost toho problému má tři hlavní oblasti: jednoduše řešitelná (triviální na první pohled), řešitelná složitěji (nějakým komplikovaným algoritmem), a neřešitelná (=řešitelná v exponenciálním čase). A ty hranice jsou dost ostré a lze matematicky dokázat, že tam jsou, na čem závisí atd ... a to i trochu připomíná tu Grahamovu šílenost.

Kolik je tedy g₆₄? Je na to potřeba speciální notace, např. Knuthova (ano, ten Donald Knuth co vymyslel TeX a napsal bibli TAOCP). Typicky se v Knuthově a podobných notacích vezmou běžné matematické operace sčítání, násobení a mocnění a zobecní se na hyperoperace. Jako je násobení opakované sčítání stejného čísla, tak je mocnění opakované násobení stejného čísla, takže další v posloupnosti bude opakované mocnění stejného čísla (tj. 2+2+2+2, 2.2.2.2, 2^2^2^2 ... mocnění toho exponentu a exponentu jeho exponentu atd.). Tomu opakovanému (iterovanému) mocnění se říká tetrace. Iterováním tetrace vznikne pentace ... a tak dále. V Knuthově zápisu se normální mocnění zapíše pomocí šipky, např. 2↑4 je 2^4, tetrace je 2↑↑4 = 2↑(2↑(2↑2) = 2^2^2^2 = 2^16 = 65536, pentace je 2↑↑↑4 = 2↑↑(2↑↑(2↑↑2), což už je 2^2^2^65536. To opravdu rychle roste, že?
A nyní ta Grahamova čísla:
g₁=3↑↑↑↑3, zkráceně zapsáno jako 3↑⁴3, jde tedy o šestou hyperoperaci, sextaci. Tedy rovnou první číslo je nepředstavitelně velké a ani ho nelze napsat v rozumném tvaru 10^něco.
g₂=3↑^g₁3 ... tedy ne sextace ale g₁-ace. Hyperoperace řádu toho obřího čísla g₁
potom g₃=3↑^g₂3
... a tak dále až do g₆₄. ... vzít vesmír, do každého bodu Planckovy délky dát další vesmír a u všech těch vesmírů dát do každého bodu zase další vesmíry a takhle to opakovat v krocích, jejichž počet je roven počtu těch Planckových bodů ve vesmíru .. a stejně všech těch vesmírů bude méně než g₆₄ :)

Je asi jasné, že všechna čísla g_n jsou mocniny, malou zajímavostí budiž, že g₆₄ končí na sedmičku :)

87HIGHFLYER: Zvací dopis přechodníkům!