Původ „Excelsior!“, kterým Stan Lee podepisoval své sloupky nebyl nikdy stoprocentně objasněn, i když se často cituje, jak chtěl použít motto, které „jeho konkurenty zmate a u kterého nebudou vědět, jak ho vlastně správně napsat/použít“.
To ale nevysvětluje, odkud Stan Lee samotné „Excelsior!“, které by se volně dalo přeložit jako „Vzhůru a výše!“, vzal.
Moje oblíbená teorie (nikoliv z mé hlavy) stojí na tom, že Stan Lee měl klasické literární vzdělání a znal proto i Henry Wadsworth Longfellowa - amerického básníka 19. století, který napsal stejnojmennou báseň, která Excelsior! používá jako refrén (podobně jako Poe použil Nevermore v Havranovi).
Báseň popisuje cestu poutníka k vrcholu hory v Alpách, během které jej obyvatelé hor a mniši odrazují od další cesty, ale on neustupuje a stoupá stále výš, až nakonec na vrcholu zahyne. Jde vlastně o takovou romantickou oslavu hrdinství a neústupnosti, čili by dávalo smysl, že Stana Leeho báseň oslovila...
___________________________________________
Excelsior
by HENRY WADSWORTH LONGFELLOW
The shades of night were falling fast,
As through an Alpine village passed
A youth, who bore, 'mid snow and ice,
A banner with the strange device,
Excelsior!
His brow was sad; his eye beneath,
Flashed like a falchion from its sheath,
And like a silver clarion rung
The accents of that unknown tongue,
Excelsior!
In happy homes he saw the light
Of household fires gleam warm and bright;
Above, the spectral glaciers shone,
And from his lips escaped a groan,
Excelsior!
"Try not the Pass!" the old man said;
"Dark lowers the tempest overhead,
The roaring torrent is deep and wide!"
And loud that clarion voice replied,
Excelsior!
"Oh stay," the maiden said, "and rest
Thy weary head upon this breast! "
A tear stood in his bright blue eye,
But still he answered, with a sigh,
Excelsior!
"Beware the pine-tree's withered branch!
Beware the awful avalanche!"
This was the peasant's last Good-night,
A voice replied, far up the height,
Excelsior!
At break of day, as heavenward
The pious monks of Saint Bernard
Uttered the oft-repeated prayer,
A voice cried through the startled air,
Excelsior!
A traveller, by the faithful hound,
Half-buried in the snow was found,
Still grasping in his hand of ice
That banner with the strange device,
Excelsior!
There in the twilight cold and gray,
Lifeless, but beautiful, he lay,
And from the sky, serene and far,
A voice fell like a falling star,
Excelsior!