TILIO: Já to akorát nechápu s tím psí a ksí?

A epsilon / ypsilon znate? Psilon znamena jednoduchy (tj. ze se pise jako "jedno pismenko", ne jako zvuk e kterej se psal jako dvojklaska ai / i ktery se psalo jako dvojhlaska oi.

A proc rectina ma psi a ksi, i kdyz Rek moc dobre vedel, ze jsou to 2v1 (dve hlasky zmergovany a jiny takovy nema)? Protoze na konci slova je pokazdy jedna samohlaska krome dvou vyjimek, -ks a -ps, a aby to hezky vypadalo, tak si na psi a ksi udelali jedno pismenko (aby jako na konci slov byl vzdycky jeden znak).

A proc ma latinka X a Q, takovy zbytecny pismenka (zase, 2v1 a/nebo vyrazne omezenyho vyuziti)? X proto, ze ho meli Rekove (viz vyse), v nejakym zapadnim dialektu se psalo jako X, nacez ho latina prevzala se zbytkem abecedy a bylo. Q je slozitejsi, vsecko zacalo u Fenicanu (semitkej jazyk), ktery meli pismenko qoppa - znacilo jednu ze semitskejch hrdelnich hlasek. Rekove kdyz prebrali fenickou abecedu, tak to nebylo zas tak primocary, protoze rectina neni semitskej jazyk (ma zvuky co fenictina nema a vice versa, tj. vyzadovalo to adaptaci, prirazeni jinejch zvuku nekterejm pismenkum). No qoppa jako pismenko prevzali do nekterejch dialektu, ale z nejakyho duvodu oznacovalo K, nikoli hrdelni hlasku (ktera v rectine neni). Pak to ukradl Riman, kterej ze zacatku mel tri ruzny zpusoby zapisu K (zhruba: C pred A, Q pred U, K pred O). No a uz nam to zustalo. (A ve spouste zapadnich jazyku se Q nevyskytuje jinak nez ve dvojici QU.)

SALVATOR: a při tom je to trdelník!

SALVATOR: To už mi došlo dřív skrz bulharská kebabčata :))

SALVATOR: A etymologie je "přes turečtinu a západoevropské jazyky z arabského كباب, které zřejmě z prasemitského základu znamenajícího opékání, pálení." https://cs.wiktionary.org/wiki/kebab

ATUARFIK: Na rovinu, překvapilo by nás moc, kdyby někdo s tradičním českým gyrosem fakt vyrukoval?

Vzpomněl sem si ale na jiný, mírně související dávný zjištění. Kebab je srbochorvatsky a bosensky ćevap. "-čići" je zdrobňující přípona. Takže ćevabčići jsou docela prozaicky kebábky.

SALVATOR: "Tradiční český gyros" :)

TAPINA: Ano, gyros by v češtině vlastně moh bejt točeňák.

A copak řečtina a čeloplesky. Ty řecké výrazy jsou ve všech jazycích tak nalezlé, že jim člověk vlastně rozumí, aniž by si to uvědomoval. Takhle mi způsobilo propad čelisti zjištění, že slovo gyros má stejný slovní základ jako gyroskop, protože obojí je svým způsobem něco, co se točí :o)

QUANTI: Když jsem se jako malá učila Ř na logopedii, tak jsem ty dvě rozlišovala, protože jedno mi šlo líp než druhé. Říkala jsem jim zlaté a stříbrné :D

SALVATOR: Uhlí do Newcastlu :))

QUANTI: Mimochodem ta znělostní asimilace na konci slova (keř vyslovován jako [ker̝̊]) je zajímavá v ukrajinštině. Ta ji totiž pro většinu šumovejch souhlásek nemá. Takže zatímco my vyslovíme vůz jako [vús], tak v ukrajinštině viz (vůz) bude zase [viz], se znělým z na konci. Podobně třeba did (děd, děda) bude [ďid] a ne [ďit]. I když nevím jestli si nedělala na Duolingu ukrajinštinu a nenosím sovy do lesa, dříví do Atén, nebo tak něco v tom smyslu.

QUANTI: Jo, hroznej čeloplesk.

SALVATOR: Jen doplním v tý češtině, že by někoho mohlo možná překvapit, že ř jsou dvě, znělý a neznělý. Ř třeba ve slově tvář zní jinak než ve slově pařez, úplně analogicky, jako když D na konci slova plod vyslovíme jako T. Ale nenese to ten významotvornej rozdíl, tak si to většina lidí ani neuvědomí.

Mimochodem se stydím, že jsem na to "mikro o" a "mega o" nepřišla sama - vždyť je to tak ložený!

GLADILAF: No, tam je to trochu složitější. Následující platí pro angličtinu.
Latina měla původně jeden grafém pro dva fonémy - V pro U a W. Foném V jako takovej v klasický latině nebyl. Pozdějc se zvuk V objevil, zastoupil foném W, ale grafém zůstal pro U a nový V stejnej - V. Ve středověku se objevil grafém U, ale šlo jen o variantu V a oba grafémy pořád mohly označovat oba fonémy - U a V (bordel). S příchodem knihtisku se z U a V staly poziční varianty. V se používalo na začátku slova a U uprostřed, pořád ale eště zastupovaly oba grafémy oba fonémy. V 17. století se začalgrafém U používat pro foném U, ale jenom uprostřed slova. Na začátku slova mohly oba grafémy pořád eště představovat libovolnej z obou fonémů. Slova začínající na foném U a slova začínající na foném V dokonce měly ve slovnících jednu sekci. To pak časem vymizelo.
Foném W měl původně vlastní znak - runu wynn: Ƿ, ale podobně jako grafémy pro znělý a neznělý th (thorn: Þ a eth: Ð) začaly bejt nahrazovaný digrafem th, tak i pro Ƿ se vlivem latiny a latinky začal nejdřív používat digraf VV, kterej pak splynul v grafém W

SALVATOR: Nemáš něco o vztahu "u" a "v" (případně ještě "w") v evropských jazycích? Někdy mi přijde, že v historických textech jako by se s nimi zacházelo docela promiskue, ono teda spíš dnešní podoba bude důsledkem nějaké pozdější kodifikace, která ale zjevně proběhla dost různě...

Řečtina má (minimálně) dva grafémy pro současnej foném O, který kdysi reprezentovaly dva různý fonémy: Ο - [o] a Ω - [ɔː]. Cca 600 až 300 př.n.l ale ty zvuky splynuly v jeden a bylo potřeba proto potřeba najít jiný pojmenování pro ty dva grafémy. Tak se zrodilo O malé a O velké. V řečtině o mikron a o mega.

Mimochodem Ω a ω jsou pořád jeden grafém (řekněme abstraktní grafická jednotka) realizovanej dvěma různejma glyfama (konkrétní jednotka). Takovejch párů je v lingvistice vic. Fonémy jsou abstraktní jednotky zvuku, realizovaný fonama - konkrétníma zvukama. Například v češtině jsou [n] (nos) a [ŋ] (banka) jeden foném kterej má dva fony. Jsou to alofony fonému "n". Jejich záměna nezmění význam slova. Banka vyslovená s nenosovým [n] je pořád to samý jako baŋka. V jinejch jazycích jsou to dva odlišný fonémy, protože nesou schopnost změnit význam slova. Podobné morfém vs morf, lexém vs lex.