SCHWAB: no holčička jsem, to je pravda.
a taky je pravda, že víc než Ústřední mocnosti mě v 1. světové zajímají jednotky Dohody.
Takže, ladies and gentlemen, I give you
The First Aid Nursing Yeomanry, alias FANY
Založena v roce 1907 opravdu jako pomocný ženský jezdecký oddíl určený k poskytování první pomoci v poli a transportu zraněných do zázemí. Příslušnice oddílů dostaly výcvik jak v první pomoci, tak v signalizaci a jezdeckém drilu.
(obrázek kecá, nebo lépeřečeno je zavádějící, FANY byla opravdu založená už 1907, a to kapitánem Edwardem Bakerem, veteránem anglicko-súdánské války a 2. búrské války, který věřil, že jeden jezdec - nebo tedy jezdkyně - se dostane ke zraněným rychleji než vůz tažený koňmi)
Do roku 1914 jejich uniformy naštěstí dostaly trochu praktičtější podobu (z černobílé fotky to není poznat, ale barva je khaki, khaki a zase khaki a místo tvrdé čepice, která se zachytávala o plátěnou střechu aut, se standardní pokrývkou hlavy stala vlněná čepice):
protože pohybovat se na bojišti jako velký červený terč není úplně dobrý nápad, že.
Když začala první světová, holky se samozřejmě okamžitě přihlásily do služby, akorát že o ně v Anglii nikdo nestál. Tak se 27. října šest dobrovolnic z FANY, tři sestry a dva sanitáři (a následně jedna motorizovaná sanitka pořízená ze soukromých peněz) přeplavilo do Calais a nabídlo své služby Belgičanům. Ti po nich skočili jak slepice po flusu (holky si totiž přivezly i nějaké ty obvazy a další ošetřovatelské propriety) a protože zrovna zuřila bitva u Yser a přísun raněných byl nekonečný, FANY okamžitě dostala pod patronaci nemocnici o 100 lůžkách (teda, tak jednoduché to nebylo. Dostala dvě školy plné raněných a nemocných tyfem, a k tomu nic dalšího, ale postupně se jim povedlo z toho nemocnici opravdu nějak vybudovat). Přes Lamarck Military Hospital do jejího uzavření v říjnu 1916 prošlo víc než 4.000 belgických vojáků. K nemocnici byly postupně přidány dva domy pro zotavující se vojáky (cca 700 lůžek), které měla FANY ve správě.
Podmínky, v nichž ženy pracovaly, byly šílené. Nedostatek zásob, nedostatek personálu, bombardování, chemické útoky, a samozřejmě stálé cesty na frontu, protože krom převozu raněných vypomáhaly všude, kde bylo potřeba (třeba v květnu 1915 provozovaly motorizovanou polní kuchyni v Ypres, nebo potom motorizované lázně s prádelnou, taktéž v Ypres). Samozřejmě krom řízení sanitek musely být schopné si auta také opravit, a to dost často i v polních podmínkách a pod palbou.
Nakonec i anglická administrativa připustila, po mnoha odmítnutích, že tedy ženy vlastně v armádě mohou působit i na frontě (nejen jako zdravotní sestry), a od 1. ledna 1916 se FANY stala regulérní součástí britské armády, odpovědnou za převoz všech britských raněných v okolí Calais. Za rok 1916, kdy počet řidiček stoupl z počátečních 16 na 36, převezly víc než 80.000 pacientů! Od roku 1917 převážela FANY i raněné francouzské vojáky, ze stanovišť v Amiens a u Verdunu.
Překvapivě, přes nebezpečné podmínky, v nichž FANY operovala, zemřela během války z jednotky FANY jen jedna jediná řidička, Evelyn Fidgeon Shawová, a to ještě na úplavici. FANY má také čest být nejvíc dekorovanou ženskou jednotkou v WW1 - 17 Military Medals; 27 Croix de Guerre; one Legion d’Honneur, and 11 Mentions in Despatches.
Takže až příště uslyšíte, že královna Alžběta za WW2 řídila sanitku, nepředstavujte si to jako to obyčejnou sanitářku, v nejlepším automechaničku. Holky od FANY jsou úplně jiný zvíře, jak řekl Surgeon General, "they’re neither fish nor fowl, but damned fine red herring":-)
(FANY za WW2 je na jiný povídání, taky moc dlouhý, bylo jich o hodně víc, byly daleko organizovanější a jejich práce daleko víc - a někdy daleko míň - vidět, protože krom řízení sanitek na prakticky všech frontách krom Pacifiku taky masivně pracovaly pro MI6 - z 50 žen-agentek vyslaných SOE do Francie jich 39 bylo z FANY, ale to třeba až někdy jindy, ve WW2 radši zkoumám jiný druh příběhů)