Další ze série "Kdo potřebuje fiktivní badass hrdiny/hrdinky když máme tolik reálných"
María Orosa se narodila na Filipínách těsně před tím, než USA získaly Filipíny od Španělska. Díky připojení k USA se jí podařilo díky stipendiu vystudovat farmacii a potravinářství na kontinentě a při tom se nachomýtla i k práci v konzervárenském průmyslu na Aljašce.
Po studiích se vrátila na Filipíny a začala osvětovou činností měnit mnohé ze stravovacích a kulinářských návyků Filipínců.
Drobná odbočka - Filipíny byly v té době převážně zemědělská země, nicméně většina půdy patřila velkostatkářům, kteří se orientovali na výdělečné produkty (jako cukrovou třtinu a export cukru) a daleko méně na základní potraviny. To vedlo závislosti na dovozu základních potravin - včetně třeba rýže a častých problémů s hladem a podvýživou.
María ve dvacátých a třicátých letech přišla s obrovským množstvím receptů na trvanlivé produkty využívající lokální zdroje a s mnoha nápady na dlouhodobé uchovávání potravin v lokálních podmínkých. Je s ní spjatý vynález Soyalacu, prášku ze sóji s extrémně vysokou nutriční hodnotou, rýžových sušenek Darak a dalších potravin které pomáhaly s dětskou podvýživou v třicátých letech.
Snažila se o zefektivnění vaření: připisuje se jí např. vylepšení tradičního hrnce palayoku tak aby se v něm dobře peklo. (Tj. de facto dodala Filipíncům efektivní troubu do oblastí bez elektřiny) A znatelně pomohla s rozšířením konzervárenského průmyslu na Filipínách.
S nástupem druhé světové války se zapojila do odboje, organizovala vaření jídla pro chudé a ve velkém i pašování potravin (jako zmíněného Soyalacu, sušených kalamár a mnohého dalšího) pro válečné zajatce - díky čemuž se jí připisuje zásluha na přežití stovek až tisíců lidí.
Jako správná epická hrdinka odmítla opustit Manilu během bojů američanů s japonci a snažila se pomáhat všem kteří zůstali téže. Byla těžce zraněna při náletu američanů a převezena do nemocnice, kde pak zahynula s téměř všemi pacienty při náletu dalším.