Japonsko je unikátní tím, že jako jedna z mála vyspělých zemí nemá sjednocenou frekvenci elektrické sítě a je rozdělena na dvě odlišné části. Toto rozdělení vzniklo historicky na přelomu 19. a 20. století a dodnes ovlivňuje energetickou infrastrukturu.
Proč? Dvě nákupní rozhodnutí z přelomu 19. století.
V roce 1895 v Tokiu instalovali generátory od německého AEG — 50 Hz. O rok později v Osace zvolili generátory od amerického General Electric — 60 Hz. Nikdo tehdy netušil, že rozhodnutí zformuje celou japonskou energetickou infrastrukturu na dalších 130 let.
Odhady nákladů na sjednocení: stovky miliard dolarů. Výsledek: Japonsko provozuje dvě sítě dál a spojení řeší investicemi do frekvenčních konvertorů.
A praktický důsledek? Starší spotřebiče s jednoduchými motory — pračky, ventilátory, mixéry — zakoupené v Tokiu v Osace nemusí fungovat správně. Motor jede na jiné otáčky, hrozí přehřátí nebo jiný výkon. (Moderní přístroje jsou většinou navrženy pro obě frekvence.)
Základní rozdělení:
Východní Japonsko (včetně Tokia): Používá frekvenci 50 Hz.
Západní Japonsko (včetně Ósaky, Kjóta): Používá frekvenci 60 Hz.