Mezi lety 1993 a 2009 terorizoval západní Evropu přízrak sériové vražedkyně. Její profil se objevoval u brutálních vražd (včetně vraždy policistky Michèle Kiesewetter v Heilbronnu), ale i u banálních krádeží, vloupání a v autech drogových dealerů. Vražedkyně, přezdívaná Heilbronnský přízrak nebo Žena bez tváře, zaměstnávala policisty více než patnáct let, protože místa nálezů, modus operandi ani oběti nic nespojovalo a nikdo nedokázal ani odhadnout, kde udeří příště.

DNA byla nalezena kupříkladu:
na šálku po vraždě 62leté Lieselotte Schlengerové ve dnech 25.–26. května 1993 v německém Idar-Obersteinu
na kuchyňské zásuvce po vraždě 61letého Josepha Walzenbacha dne 21. března 2001 v německém Freiburgu
na stříkačce obsahující heroin v případě Juergena Buellera v říjnu 2001 v lesnaté oblasti poblíž německého Gerolsteinu
na zbytcích sušenky v přívěsu, který byl násilně otevřen v noci na 24. října 2001 v německém Budenheimu
na maketě pistole po loupeži u vietnamských obchodníků s drahokamy v roce 2004 ve francouzském Arbois
na projektilu po rvačce mezi dvěma bratry 6. května 2005 v německém Wormsu
na kameni použitém k rozbití okna po vloupání 3. října 2006 v německém Saarbrückenu
po vloupání do optiky v březnu 2007 v rakouském Gallneukirchenu (Horní Rakousy)
po 20 vloupáních a krádežích aut a motocyklů mezi lety 2003 a 2007 v německém Hesensku, Bádensku-Virtembersku a Sársku a v rakouském Tyrolsku a Horních Rakousích
v autě použitém k převozu těl tří zavražděných Gruzínců dne 30. ledna 2008 v německém Heppenheimu
po vloupání v noci na 22. března 2008 do nefunkčního veřejného koupaliště v německém Niederstettenu
po čtyřech případech vniknutí do domu v německém Quierschiedu (dvakrát), Tholey a Riolu v březnu a dubnu 2008
po vloupání do bytu v Oberstenfeldu-Gronau během noci na 9. dubna 2008
po loupežném přepadení ženy 9. května 2008 v klubovně v Saarhölzbachu
v autě po vraždě 45leté pomocné sestry Diany Pavlenko, která byla nalezena mrtvá na konci října 2008 poblíž německého Weinsbergu

Teprve v roce 2009 byla odhalena. No, odhalena... byla zjištěna její totožnost. Ale s vyšetřením případů to nijak nepomohlo, protože DNA patřila dělnici v jedné bavorské továrně, která nevědomky díky špatně nastavenému procesu patnáct let úspěšně kontaminovala vatové tyčinky určené k policejním odběrům.

Směsí volské krve se žlučí mám ošetřené krovy a roubení na Rychtrovce. Teď v rámci rekonstrukce se na to kromě statika koukal i dendrolog a došel k závěru, že to trámoví (roubení je z roku 1834, krovy z roku 1928) je jak nové. Je ovšem pravda, že pra- děd Franz Rychtr stavěl ze stromů z okraje lesa z nadmořské výšky skoro 900 metrů. Ty dostal od pra- strýce Buchbergra jako svatební dar.

Ta diskuse o krvi mi připomněla, že jsem se jednou v práci podivoval nad jedním opravdu velmi starým ampérmetrem. Jeho šasi vypadala jako z bakelitu, ale evidentně to nebyl bakelit. Ukázalo se, že je z hemacitu, předchůdce bakelitu a pozdějších moderních plastů. Hemacit(e) byla směs hovězí/prasečí krve (jako pojivo) a dřevěných pilin (jako plnivo). Vzhledem k nízké ceně a skvělé obrobitelnosti (i leštění) se z toho vyrábělo kde co, od knoflíků po kliky nebo právě krabice na různé přístroje. Používalo se to v druhé polovině 19. století v mnoha variantách, např. místo krve dali mléčný protein kasein (vznikl edinoid) nebo místo krve kafr a místo pilin celulózu (vznikl celuloid). Např. dodnes se používá textit (epoxid + textílie). Bylo to levné, tvarovatelné, do určité míry barvitelné, atd ... no, než to začátkem 20. století nahradil plně syntetický a ještě levnější bakelit.

Zásadní složkou toho organického pojiva byly proteiny, jejichž funkce byla opravdu to slepit, sesíťovat. Na ochranu před zkažením u dřeva stačí, když ho uzavřete. Proto si fakt nemyslím, že by tam byla nějaká výrazná antibakteriální funkce nebo něco podobného. Zpevnění, lesk, impregnace, ... to všechno skvěle zvládne dobře sesíťovaný polymer. (a používá se to tak i dneska.) A takový sesíťovaný polymer z té krve (možná zprvu i náhodou) vyrobili. (Spíš to ale imho tak nějak čekali, že bílkovny lepí se nejspíš vědělo odjakživa - viz vajíčka přidáváná do malty.)

Jak? Denaturací, ale vhodnou denaturací - chceme změnit terciální strukturu ale zachovat primární strukturu. Velká část biomolekul, proteiny nevyjímaje, jsou velmi dlouhé molekuly z jednotlivých aminokyselin (jejichž pořadí určuje primární strukturu*) dané biomolekuly). Ten dlouhý řetězec má silné tendence se nějak uspořádat, nebo aspoň nějak zašmodrchat, protože některé aminokyseliny nebo jejich části jsou silně hydrofilní/hydrofobní/nabité, atd. Důsledkem je, že ta dlouhá molekula je obvykle nějak prostorově uspořádána (terciální struktura) a velmi často toto uspořádání umí měnit v závislosti na podmínkách. Prostě typický protein se umí sbalit a rozbalit, třeba podle pH nebo teploty nebo přítomnosti nějakých iontů. A když ho tepelně nebo chemicky (např. formaldehydem) zdenaturujete, tak ho rozbalíte; tu terciální strukturu mu narovnáte. Když se to přežene (více tepla, silnější chemie, nebo trávicí enzymy), tak se rozpadne i ta primární struktura, třeba až na jednotlivé aminokyseliny.

Terciální struktura, nejčastěji ta rozbalenost/sbalenost, je pro proteiny a jejich biologickou naprosto zásadní, protože to určuje jejich rozpustnosti ve vodě. Sbalený protein má obvykle hydrofobní části svých aminokyselin hezky schované uvnitř klubka a hydrofilní vystavené ven, takže je dobře rozpustný ve vodě. Rozbalený už je nerozpustný, ale na druhou stranu může nastat situace, kdy se jednotlivé proteinové molekuly začnou (místo interakce s vodou) vzájemně spojovat a agregovat. Jinými slovy je z proteinu ideální polymerní jednotka připravená k polymerizaci, ani netřeba síťovadlo, protože reaktivních části na tom polymerním řetězci je spousta a sesíťuje se to i samo. Stačí jen dodat plnidlo, aby byla síť hustá.

*)Biomolekuly mají primární strukturu (jak jdou jednotlivá písmenka, aminokyseliny za sebou), obvykle nějaké prvky sekundární struktury (jejich svázání do šroubovic, beta-skládaných listů a podobných kompaktních prvků), terciální struktury (sbalené/rozbalené klubko) a někdy i kvarterní (složení několika jednotek molekuly do sebe - např. hemoglobin má tuším 4 kousky, hormon štítné žlázy 2 apod.).

BLOWUP: Je tomu tak. A proto taky vznikla tato píseň.

Šel pro krev
https://youtu.be/FGPP3gehll4

SALVATOR: volska krev se pouzivala na natery dreva proto, protoze jednak byla k dispozici, a jejim smichanim s vapnem nebo lnenym olejem se dala ovlivnit barva vysledku. Ta ochranna funkce je na zaklade bilkoviny kterou obsahuje (albumin) ktera se zatahla do poru dreva a ten povrch uzavrela. Videt to bejva na hrazdenych budovach nebo treba na vratech od stodol. Casem samozrejme ta barva degradovala a ty povrchy proste sluncem ztmavly (stejne jako kdyby se nicim nenatiraly)

já myslím, že to byla nějaká kombinace "hezká barva" a "v Bibli je, že to ochránilo Izraelity", případně doznívající pohanské pověry (krev je nositelka síly, zvířecí obětiny atd)

TRISSIE: právě jsem šla něco takovýho hledat, díky! ♡

DRABICZ: já taky nejsem biolog, a proto neuvádím věci který nevím nebo nemám ověřený.
nevím který slovo je vhodnější, protože nevím, jaký konkrétní účinky ta krev měla mít (jaký teda?). faktem ale je, že krev antiseptický účinky prostě nemá (ale viz článek z carodreva.sk níže se to evidentně dál šíří).

protože na internetech se najde všechno, tak taky vědecká studie o dřevoprotektivních účincích dobytčí krve :-)

In the past, cattle blood was used for painting in central Europe mainly for interior wooden elements. Unfortunately, this common wood-coating technique of the past had vanished during the 20th century and only many misinformed opinions are left about this coating’s purpose and its effects on wood durability. Three different recipes were used for beech and pine sapwood treatment, which were tested for their durability against wood-rotting fungi and termites. The fire retardancy of blood-based paints and its color change during the hardening process was determined as well. Over the course of time the bright brick red color of the coating turns a dark brown color. The coating surface layer did not protect the wood against either white- or brown-rot fungus; it is rather a source of nutrients necessary for a fungi degradation activity. The specimen treatment with the blood-based paint did not avoid termites feeding on wood, however the overall mortality was reached at the end of the test. The higher pH of the treated wood and/or available amount of micronutrients could be plausible explanations. Although fire retardancy of the coating was not proved, flame-exposed spruce wood with the coating did not show significantly improved fire resistance compared to untreated wood.

"Protective Properties of Traditional Wood Paint Based on Cattle Blood" by Jan Baar, Péter György Horváth et al.
https://repository.lsu.edu/agrnr_pubs/1209/

no, aj u nas mnohe este stale stojace drevenice su este mozno povodne osetrene bycou krvou, este zaciatkom 20. storocia sa pouzivala:

Drevené príbytky (...) V niektorých končinách ich natierali býčou krvou, ktorá obsahuje mnohé zlúčeniny železa. Tie pôsobili biocídne a znižovali horľavosť dreva.
Seriál NATIERAME: Najväčšie mýty o náteroch – týmto radám neverte
https://carodreva.sk/starostlivost/serial-natierame-najvacsie-myty-o-nateroch-tymto-radam-neverte/