MAR_TINA: Nedá se to tam přepnout? U některých cvičení si můžeš vybrat, jestli skládat ze slov, nebo datlovat, objeví se tam dole přepínání. Ale jen u některých.

IDLE: ukrajinština má obě vazby, jak У мене є, tak Я маю
Nevysledovala jsem, jestli a jaký je kontextový rozdíl.

IDLE: To zkoušela jedna spolustudentka na kurzu ruštiny na vysoké (ano, dala jsem si ji tehdy volitelně, tu ruštinu), mluvit slovensky s ruským přízvukem. Sice to znělo hezky, ale náš tehdejší vyučující (což byl nějaký Ukrajinec) z ní byl dost nešťastný :D

TRISSIE:

APRILMOUSE: To budu asi podobný ročník, ale ruštinu jsme měli jen půl roku, z toho mi v hlavě zůstalo jen malinko. Těsnopis bych ocenila, teda nevím jestli tehdy, ale teď by se mi to líbilo. Psaní všemi deseti jsem se musela naučit sama, my jsme měli spíš nějaké základy programování.

Ja si ruštinu skvele zopakovala před par lety, kdyz starsi syn z ni mel ve skole namale, tak jsem se chvili ucila s nim. A sehnala jsem starou knizecku ruskych bajek a uplne me nadchlo, jak snadno ji ctu :-) joo je to tak jizda na kole, skoro se to neda zapomenout :-) a ja jsem zlomovej rocnik, co se ucil jak rusky, tak nemecky a anglicky (a taky jsme meli i tesnopis a psani na pocitaci, ten paradox me dodnes bavi :-),

QUANTI: Máma v práci občas komunikovala s Rusy, a říkala, že na ně mluví slovensky a místo H říká G. :)

VIDA: Připomněli jste mi, jak se u nás v rodině tradovalo, že se děda učil rusky. Bylo po válce, dost se na to dbalo, byly i nějaký zkoušky, tak děda a ještě nějaký jeho kamarádi postupovali přirozenou metodou - řekli český slovo s ruským přízvukem :)) někdy to fungovalo, ale když se místo у́тка pokoušeli říkat "káchna", tak je to zas kouslo do zadku ;)

TRISSIE: No, to je mazec :)) já se vlastně doteď stydím, že neumím víc, ale zase pak jít se školou na Mistra a Markétku do divadla a dokázat přelouskat transparenty, co tam byly... Uspokojivý! 😁

NELLAS: Jako jo, ale v češtině mi to přijde mnohem těsněji svázaný - neřeknu "mám hlavu a bolí".

VIDA: To jsem měla taky! Měla jsem nějaké noty na piáno, z kterých jsem hrála, mělo to názvy jako песня, tak tomu jsem rozuměla... a pak zklamání.

QUANTI: hele, to je furt dobrý. když jsem jezdila pracovně do Moskvy (to už je... hodně dávno), tak jsem neuměla nic, jen název projektu, kvůli němuž tam jezdím.
na jídlo jsem mohla chodit jen do hotelové restaurace, kde byl lístek i v angličtině, protože jinak bych nepoznala, jestli si objednávám stejk nebo flambování, a dopravovat se jenom z kanceláře objednanýma taxíkama, protože v metru bych nenašla, kde vystoupit. už tehdy jsem si říkala, že to je fakt docela trapný, neumět azbuku! ale trvalo to, no :-)