SVANC: Každej blbec pozná i dvě sestavy od sebe, nebo chceš-li dva zesilovače.

Zkusím se zeptat ještě jednou, tady se fakt nečte, co se píše.

- Mějme měřicí metodiku hifi Mh, která je zkonstruovaná tak, aby vždy ukázala nulu.
- Ať jí budeme měřit cokoli, výsledkem bude nula.
- K čemu je taková metodika?

Takovou metodiku lze zkonstruovat na cokoli. Mv na víno. Ma na auta. Mž na ženský. Nikdo neříká, že to bude vždy stejná metodika - kupř. auto asi těžko budeme řídit s páskou přes oči. Nicméně taková metodika lze vytvořit. Sám jsi přece psal, že přelitím patoku do flašky od šampusu zajistíš, aby lidé oblibovali patok. Z toho vyplývá, že kdykoli si zamanu, budu shopen vyrobit měřicí metodiku Mx, kterou zajistím, aby meřené X = 0.

Otázka tedy stále trvá: k čemu je taková metodika?

MACHALIK: Příklad s víny ani auty nesedí. Jen blbec nepozná rozdíl mezi sedmičkovým BMW a Favoritem a to i se zavřenýma očima. To samé platí i o rozdílu mezi krabicovým vínem a nějakým kvalitním. A příměry s ženskými snad ani nemá cenu komentovat - na jejich "hodnocení" potřebuješ všechny smysly. Dokonce i mozek... :)

MACHALIK: Vyplývá z toho jediná věc. Ve 21. století je už elektronika na takové úrovni, že zpracování signálu v rozsahu několika desítek kHz není problém a zbytkové vady při tomto zpracování jsou menší, než dokáže detekovat i zlaté ucho.

BLAF: Nic nepředstírám. Snažím se přijít na kloub tomu, proč někdo preferuje měřicí metodu, která VŽDY ukáže nulu. Nedávám to.

Vy furt jen odbíháte. K ergonomii, designu, "jen trochu slušnosti"...

Zkusme si teda ještě jednou představit, že se opravdu celou dobu bavíme jen o zvuku, nikoli zlatejch knoflech, dálkovejch ovladačích, multifunkčních displejích, prostě O ZVUKU, a že jsme vyloučili, ještě jednou opakuju VYLOUČILI všechny komponenty z třídy "ne slušných", čímž se rozumí nevím přesně to, ale představuju si úplně ty nejhorší shity, řekněme pod tisíc korun z marketu nebo nějaké pokusné prototypy z amara z 80. let. Jo? Šlo by to? Můžeme už toto přestat řešit?

Takže tady jsme. Teď a tady jsme postulovali, že bylo tisíci slepými testy ověřeno, že mezi komponenty nejsou slyšet rozdíly. Z toho vyplývá:

1) Že my sami už nemusíme provádět nikdy žádné slepé testy. Vyjdou stejně jako ty staré.
2) Ani nikdo jiný už nikdy nemusí provádět žádný další slepý test.
3) Ani my ani nikdo jiný už nikdy nemusí provádět vlastně vůbec žádný test. Buď vyjdou stejně jako slepé testy a kdyby ne, tak to znamená, že vyšly špatně. Slepé testy stojí v hierarchii testů nad neslepými.
4) Sečteno a podtrženo, za nejlepší (vlastně jedinou správnou) testovací metodiku audio komponentů byla zvolena ta, která neřekne vůbec nic podstatného o testovaných komponentech, resp. jediný její výstup je, že jsou všechny stejné, což je stejně hodnotné, jako bychom žádný test nikdy ani neprovedli.

Dotaz: K čemu je taková metodika v reálném životě nám lidem dobrá? Zkuste se na chvíli oprostit od slepých testů hifi. Prostě metodika M.

Jistě by šla nalézt metodika, dle které by všechna vína byla stejná. Všechna auta. Všechna paliva.
Otázka zní stále stejně: K čemu je taková metodika?
Díky.

MACHALIK: Myslíš tohle:? :)
So you wanted Proof - Clipping and other Sound Advice
http://www.biline.ca/sound_advice.htm

A jen mimochodem - slepý test skutečně je citlivější a přesnější, než neslepé testování. Dokonale se to ukázalo při testu reprobeden, kde ve slepém testu posluchačům neunikla změna zvuku, daná posunutím reprobeden na jiné místo. V neslepém testu si tohoto rozdílu vůbec nevšimli a výsledky korelovaly především s tím, jak velké a "pěkné" ty bedny byly.

MACHALIK: Treba k tomu, abys poznal jestli dany komponent je nebo neni aspon trochu slusny:)

Na zaklade toho, ze ve slepem testu neni slyset mezi komponenty rozdil lze usuzovat, ze rozdily v akustickem projevu techto komponent jsou mimo lidske vnimani. Jejich zamenou v sestave neziskame sestavu s lepsim/horsim zvukem. (Vsimni si ze netvrdim, ze je jedno kterou z tech komponent do sestavy zaradis)

MACHALIK: MACHALIK: Tak znovu... Nejde o to, abys sám aktivně naslepo testoval. Ale pokud tisíce slepých testů např. ukážou, že rozdíly mezi zesilovači nejsou slyšitelné, tak je zbytečné si připlácet za "lepší zvuk" a lze se soustředit jen na parametry (např. výkon), design, ergonomii... A hlavně lze ušetřit.

AXTHEB: Samozřejmě že stáčí, vykládá něco o tom, co já jsem nebo nejsem ochoten přijmout. To vůbec není podstatný. Já se bavím o slepým testu.

K čemu je (ti) testovací metodika, jejíž výsledky předem znáš?

Odpoví mi někdo?

SVANC: No nevyseru se. Chci vědět, k čemu je nám užívání testovací metodiky, kterou "dojdeme ke zjištění, že rozdíly mezi jen trochu slušnými komponenty jsou menší, než dokáže člověk ušima poznat."

Tak prostě jsme ve shodě?
1) Postavím proti sobe dva [jen trochu slušné] komponenty ve slepém testu.
2) Co zjistím? Že mezi nimi neslyším rozdíl.
3) Věděl jsem to ještě před započetím testu? Ano, věděl.
4) Proč jsem ten test dělal?
5) Má smysl dělat příští slepý test?

AXTHEB: Jakto? Takže když tam přidám klauzuli o "jen trochu slušných komponentech", tak už shodné budou? Hele, pro mě za mě, klidně.

MACHALIK: Ok, tak abych ukojil tvoji slovickarskou obsesi, tak [Slepym testem dojdeme]

MACHALIK: Z prvni vety vyplyva, ze existuje nejaka hranice, pod kterou ty rozdily slysitelne jsou, kdezto ta druha veta to popira.

(Ačkoli teda opravuješ Svanca, protože "ke zjištění" pronesl on.)