SELLIGAN: Klasické kysané zelí: nakrouhat, trochu soli, kmínu, pěchovat do sklenic nebo větší kameninové nádoby nebo rovnou do sudu.
Teď jsem dojídal jednu sklenici, kterou jsem měl původně kvašenou v té kameninové nádobě někdy LONI v lednu, tj. bylo to víc jak rok a půl starý. Silný ale dobrý. Tehdy jsem to dělal ze směsi bílé zelí, červené zelí, mrkev, cibule. Teď jsem vyráběl novou várku, jak plnou kameninovou nádobu, tak i pár obyč.okurkových sklenic, a čistě z bílého zelí.
DAWYT: Ničení zubů bude u cukru asi to poslední co je podstatné.
- Cukr tlumí reakci sympatiku, tj. je takovým sedativem. Na tomhle efektu vzniká závislost, protože si organismus odnaučí řešit stres dovednějším způsobem.
- Cukry, ale to nejen sacharóza, ale všechny sacharidy, mohou potencovat růst candidy albicans. Ta je v organismu normálně, ale např. zapařeným pečivem se dostává do organismu ve vyšších množstvích, a vyšší konzumace sacharidů takového typu pak vede k přemnožení candidy v organismu a o dlouhodobých následcích, jako i obtížnosti dostat tělo zpátky do normy, asi může mnoho lidí, patrně i ze zdejšího osazenstva, vyprávět
- Cukr zejm. ten bílý, což je rafinovaná potravina bez vitaminů/minerálů, brutálně zvyšuje potřebné množství vitaminů a minerálů až k nedosažitelným dávkám. To samé ale dělá i řada další stravy. I když ne zrovna nejaktuálnější, pořád jako základní literatura IMHO vynikající: Jiří Janča - Co nám chybí
http://download.brozkeff.net/ebooks/vyziva/Janca%20-%20Co_nam_chybi.PDF
Cukry, ale i takový čaj/kafe k jídlu nebo alkohol - to všechno jsou věci, co by se měly konzumovat a rovnou si k tomu koupit tablety minerálů, které budou tělu chybět ...
DARJEEL: Identifikovat ty nedostatky minerálů může pomoct ten Janča, který uvádí některé z těch vzájemných závislostí jednotlivých minerálních látek. Hořčík, zinek, železo, dlouhodobě též kobalamin/vitamin B12 - to jsou takoví "favoriti" ;) I když vůbec, ten Janča je geniální v tom, jak ukazuje provázanost všeho. Že dodávání takového vápníku může být samo o sobě větším průserem než jeho deficit, a jaká to je vlastně alchymie tomu tělu dodat vše potřebné. (Přičemž docházím k závěru, že ty makrobio diety a spol. hypoteticky mohou fungovat, ale pokud nejsou fakt výborně vyladěné, s potravinami špičkové kvality tj. pěstované na nevyčerpaných půdách a bez konzumace toho, co radikálně zvyšuje potřebné dávky minerálů, tak je po čase deficit různých minerálů takřka nevyhnutelný - to ale platí i pro normální českou dietu, jen pro jiné minerály/vitamíny) Ať už jde o takový hořčík, nebo vstřebatelný vitamin B12, jehož podávání v doporučených mikrogramových množstvích platí při několika malých dávkách denně, ale při nárazové konzumaci jsou nutné dávky tisícinásobné, což jinak než pilulema moc nejde)