OTZ: já jsem jen chemik, byť asi převzdělaný, ne těžař ;) při těžbě uhlí i plynu devastuješ krajinu a neumím rozhodnout, při čem víc. hydraulické štěpení je zlo, zvýšilo sice dostupnost, ale ničí podloží stejně jako povrchové či podpovrchové doly uhlí. vyhodnotit celkový negativní vliv nedokáže, takže jen intuitivně dovozuju, že nahrazujeme čerta ďáblem s tím, že ten ďábel není tak špatný jako čert. jistě, u plynu, zvláště těženého štěpením, uvolňuješ metan, ale těžba uhlí zase mraky těžkých kovů a pevných uhlíkatých sloučenin a prachu.
čistě termodynamicky, za jakýkoliv zdroj energie něčím nenávratně platíš (proto si myslím, že "obnovitelné zdroje" jsou nesmyslný pojem), a dohodnout se, za který míň, toť úkol v pravdě nadlidský. to, co nám dnes přijde jako nepodstatný detail, se může v budoucnu ukázat jako klidné doutnající rašeliniště, které z ničehož nic bouchne plamenem. viz třeba teď popularizovaní žraloci. jo, mohli jsme si myslet, že jejich zabíjením jen rozkolísáme potravní řetězec, ale ukazuje se, že je za tím podstatně víc důsledků, které jsou neintuitivní a nepředvídatelné.
imho je důležité postupovat s rozmyslem, nelámat věci přes koleno, protože tak můžeme vyvolat horší duchy, než tím, co už máme. nejde jen o to, že bychom mohli zvolit technologicky nevhodné řešení, ale zvyšování sociální nestability, ať už z jakéhokoliv důvodu, je taky cesta do pekel. ano, lidi panikaří, mají iracionální strach, a proto součástí každého řešení (i té zatracené epidemie) musí být i ohledy na kulturně-sociální aspekty. při dnešní složitosti společnosti a vzájemné provázanosti nejde použít pro navození změny "politické buldozery" jako to ještě šlo v polovině XX. století. podívejme, jakou spoustu nepředvídatelných ekonomických a sociálních důsledků má i taková de facto měkká epidemie jako je covid 19. musíme se ještě hodně učit. jen jako příklad zásadní změny, kdyby dnes v evropě nepřežilo epidemii 30 % populace jako ve století XIV., hrabali bychom se z toho ne 200 let, ale podstatně déle (a to už věděl i spisovatel asimov, když začal psát v padesátkách nadaci). dnes do toho je maličko foukneš a už se to sype; robustnost společnosti s narůstající složitostí zákonitě dramaticky klesá (aspoň tolik si pamatuju z teorie komplexity).
tl;dr rozhodnout se stran nových zdrojů energie zodpovědně je dost těžké, a unáhlené emotivní soudy a politické příštipkaření tomu nepomáhají. a to i s vědomím toho, že okamžik nezvratné změny k horšímu nevědomky propásneme.