MAWERICK: podívej, nejsem komunista, ale ani antikomunista. Anitkomunismus je fakt úplně stejná logická fallacy jaké se dopustili levicoví intelektuálové v 60tých letech, když z toho, že nacismus představoval se svými koncentráky a holocaustem jakési absolutní zlo, vlastně lze ospravedlnit všechno, co se nástupu nacismu snažilo zabránit - všechny formy antifašismu a třeba i Stalinovy totalitu, protože nakonec našla nějaké svoje ospravedlnění v porážce nacismu. Tohle je ale velmi diskutabilní postoj - už třeba proto, že bez strachu ze Stalina by se možná ani Hitler tak snadno v Německu nedostal k moci, apod.
Stejně tak ale antikomunismus naprosto zbytečným fearmongeringem a strašením lidma, jako je Janka, v podstatě půdu pro teb pozdější případný nástup komunismu blbců (tedy ne komunismu vysokoškolaček) vlastně připravuje půdu. Vývoj sociálních vztahů je nelineární a kyvadlo dějin se později přikloní směrem ke kolapsu neudržitelných sociálních hierachií, bavíme se jen o tom jak moc tato příští krize bude bezbolestná - ať už pro stávající reálnou většinovou společnost, nebo pro stávající reálné elity. Že se tomu nebude říkat "komunismus" je jasné, ale v krizi pak nakonec všichni půjdou do fronty na polévku a je jedno jestli to bude komunistický guláš, nebo fašistický eintopf... protože prostě akumulace a plýtvání vzácnýmo zdroji v nějaký moment nepovede už k jejich lepší redistirbuci a produkci, ale už jen k nedostatku.
Jediné v co můžeš doufat, že "příští komunismus" nebude komunismus blbců, komunismus lumpenproletriátu a bezdomovců - ale že půjde o "komunismus maloburžoazie" a "komunismus vysokoškoláků z laboratoří" - že v té další krizi nakonec bude co jíst a kde přespat a bude to dejme tomu připomínat třeba vojenské ležení a ne že lidi budou skákat z oken, protože se jim propadly akcie nebo že přijde občanská válka všech proti všem.
V zásadě Jance plně rozuumím - ale zpočtku jsem se přílišné levicovosti Pirátů samozřejmě bránil. Já to vnímal od začátku jako středolevou stranu. Myšleno s původními požadavky, mezi které patřilo řešení dopravních zácp v Praze bezplatnou MHD (to je ale nepochopení podstaty a smyslu městských pracovních míst, do kterých manažerské elity jezdí autem jako součást životního stylu... potřebbujeme spíš kvalitnější, než bezplatnou MHD) nebo řešení sociální role státu základním příjmem (což je při dnešním způsobu financování čehokoliiv, tedy i státu, v podstatě skutečně nereálná utopie).
Vtipné je, že pookud jsem já něco se svým spíše pravicovým přístupem k ekonomice (tedy nějaké základní chápání volného trhu aspoň na mikroekonomické úrovni) viděl Piráty jako středolevé, zatímco oni se viděli jako středoví - tak to přece znamená, že já jsem asi reálně se svým přístupem , nechutí ke zdanění, vůlí k úsporám, apod. byl středopravý či pravicový (ne ve smyslu konzervativce sociálního, i když ve mě kus konzervativce v některých postojí k životu určitě je, ale je to spíš koknzervativismus britského starého mládence než konzervativismus tradiční venkovské katolické rodiny) a Piráti byli od začátku mírně levicoví (i když sami sebe viděěli jako střed)
co přichází, zejména ze strany Jakuba Michálka a jeho jasným tlakem řídit stranu manažersky, jako firmu, uzavřít rozhodovací mechanismy jako jsou třeba debaty na fóru před veřejností a škrtnout z programu dávné body které jsou extrémně nepopulární nejen mezi středopravými voliči (jako je třeba koncept směřování k základnímu příjmu - který ale není radikálně levicový, není komunistický, není směřováním k nepeněžní směně, je spíš dejme-tomu reálně-populistický, nabízí nějaké minimum , ve které můžou doufat i blbci - akorát, že lidé mají velký problém se sebeidentifikací coby s blbci a mají problém se považovat za ty schopné, které společnost pouze stahuje ke dnu a ne za ty, kdo jsou na společnosti existenčně závislí..)
Celá věc je složitá a pro lidi bez 12 let insiderské zkušenosti s Piráty prostě nesrozumitelná. My, kdo jsme se postavili za Janku, jsme "anarchokapiitalisticko-komunistické" křídlo v Pirátech - tedy jsme blázni všech možných odstínů a orientací, teoretici, filosofové. Pragmatičtí kariéristé, kteří z tohoto prostředí vzešli, dostali pocit, že nás už nepotřebují, že jsme jen posloužili k výběru jich, coby "těch nejlepších z nás". Nevnímají se jako mluvčí této sebranky, vnímají se jako vůdcové, které bychom měli následovat. Nás to logicky štve. Ano, propad zpět ke 3% preferncí by pro pragmatiky teď byl likvidační z hlediska pokračování jejich kariér ve vysoké politice. Pro nás ostatní tolik ne, protože způsob, jakým jsme do té vysoké politiky vstoupili, ani nezaručuje nějakou diskuzi o původních Pirátských programových požadavcích - naopak byl podmíněn tím, že o tomhle radši budeme totálně mlčet...