YMLADRIS: me se libi ta myslenka ze deti vuci tobe nemajibyt v podrizeny pozici, ze jsou to rovnopravni lide. to byla vzdycky vec ktera me v detstvi stvala, proc jako mam zrovna tyhle lidi poslouchat? budto budou mit muj respekt nebo nic, neverim na nejakou povinnost zalozenou na tom ze me splodili.
fakt je ten, ze jsem nedavno zjistila ze mam se svoji rodinou vazne nestandardne chladne vztahy aniz bych to vnimala jako problem, ale na jedne akci kde jsme resili zivotni role, a krome toho "jak je to ted" tam bylo i "jak by to bylo idealne" a do toho druheho jsem napsala tak nejak automaticky ze idealne bych si svoji roli k rodicum predstavovala nulove...a koukala jsem ze jsem byla v te skupine jedina, a to ve mne trochu hrklo ze to mozna neni ok.
kazdopadne me okouzluje kdyz nekdo rika ze dite jde brat jako partnera a funguje to. obcas jak ctu ty vedlejsi matkodiskuze tak mi beha mraz po zadech jak nektere rikaji ze chteji vycvicit deti aby je poslouchali na slovo kdyz o neco jde/kdyz to mysli vazne.(mysleno je ne neskakat ze srazu, ale obouvat se kdyz se specha) svym zpusobem chapu ze je to nekdy potreba ale na druhou stranu se mi to jako pristup hnusi. (ha, cas na cviceni v neposuzovani, ale stejne :) )