• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Přemítám, jaký význam mají v poezii přívlastky jako emotivní nebo racionální, ale myslím, že chápu, co tím chceš říct. Zdá se mi, žes to vzal tak, jak jsem zamýšlela.


    JEZINKA: Mám radost.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    NATASHA: Já bych to do Emotivní tedy rozhodně nedával. Možná jsem se už konečně zbláznil, ale mně tohleto přijde jako krutě racionální popis situace... ;)
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    RICARDERON: Já existenci Emotivní uznávám, ale tím to pro mě končí.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    NATASHA: Já bych to dal do emotivní.
    NATASHA
    NATASHA --- ---

    V košíku

    2 + 2 roztržité pohledy
    Sleva na slova bez citového obsahu

    V davu čepic a říjnových kašlů
    Supermarket ožívá tisícem drobných radostí

    Nad hedvábím loketních jamek rozplývá se
    Vedoucí

    V úseku masa

    SOLIVAGANT
    SOLIVAGANT --- ---
    "bez názvu"

    Drahokamy se ukládají do šperkovnice
    a nůž je ostrý jen z jedné strany
    a třešně zrají pro nikoho
    když spíme na cizích postelích
    opilí hvězdami...

    modli se ve mě na kameni
    protrhni krví plátno pro estéty
    udělej gesto, jako když padá hvězda
    jak hlava na kolena...

    polykáš mě nepochopením
    běž jinam,
    jinde sny se prodávají
    odpusť že rozdávám pohlavky
    mlýn už dávno zavřeli,
    tak co já
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Zde samozřejmě tapetuji s obzvláštním důrazem na věc:
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Kdyby člověk vždycky uměl předjímat reakci, měl by to celé příliš pod kontrolou.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    No... tak dík! :)
    Jsem tedy poněkud zmaten, protože jsem čekal, že mne za to spíš zabijete, a teď abych se bál sem něco napsat, protože příští výprask bude tím víc stát za to. ;)
    SONA1
    SONA1 --- ---
    TOMASZ: Nejvíc mě baví první strofa.
    SONA1
    SONA1 --- ---
    TOMASZ: Překvapuješ
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: Tohoto Tomasze neznám a zajímá mě mnohem víc než ti předchozí.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    TOMASZ: Možná mám krátkou paměť, ale ze všech Tvých básní, které jsem četl, ve mně tahle rezonuje snad nejvíc. A "nevíš, / kde bude víc pršet: / venku, nebo vevnitř." mi přijde hodně silné.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---

    LISTOPAD

    Červánky.
    Rudé zámotky strachu,
    že se tak brzy stmívá,
    že svět bude jednou holý
    jako listopad.

    Absurdní okamžik.
    Vlažný vítr rve listí
    a nevíš,
    kde bude víc pršet:
    venku, nebo vevnitř.

    Po žlutém běhounu
    došel podzim
    k nejkrutější chvíli.

    Bojíš se,
    jestli bude za co žít.
    A já mlčím;
    nevím,

    jestli bude proč.

    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Ale vážně: Přestože čelit kritice není snadné, bez ní není žádný vývoj.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Vidím, že se tu něco přihodilo.
    ;)
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: každá sranda něco stojí. benefity bez rizik poskytují u vašich zaměstnavatelů, ne tady :-§
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    FIN: může jej [vkus] časem napěstovat a začít si užívat
    Nebo začít opravdu trpět. Už bez sametu, drsně, naholo... ;))
    FIN
    FIN --- ---
    WOCKOO: nic ve zlém, ale byla by to sračka, i kdybych byl tvůj nejlepší kamarád. s tímhle kamarádství nemá co dělat.
    FIN
    FIN --- ---
    TOMASZ: naopak, tady si můžeš dovolit říkat, co cítíš - ale musíš být dost duševně dospělý na to, abys 1) unesl taky to, co druzí řeknou tobě, a 2) se připravil na to, že nejen, že tvé dílko nemusí být skvost světa, ale nemusí být ani dobré, dokonce ani stravitelné a v některých případech může být i dost mizerné až, bohužel, sračka. řekl bych, že nemalé množství lidí má problém zejména s body 1, 1, 1, 2, 2 a 2.

    ad "neumíš podat": fakt, který řada lidí nerada slyší, je ten, že psát se musí umět. ne, opravdu nestačí to "myslet upřímně". ne, opravdu nestačí to "cítit". ne, opravdu nestačí "to myslet upřímně a tak cítit". je to asi jako s muzikou: znám spoustu lidí, kteří si zazpívají a zahrají upřímně, s nadšením a cítí to tak, bohužel jejich smysl pro rytmus a hudební sluch kulhá (až je zcela nepřítomen či dosahuje hodnot záporných), pročež působí té části lidstva, co smysl pro rytmus a hudební sluch má, nemalé utrpení.

    s psaním je to podobně - existuje totiž smysl pro rytmus i v básních a cit pro jazyk, dále pak na jiné rovině smysl pro kompozici, cit pro pravdivost a sílu sdělení a to a ještě některé další věci zastřešuje tzv. (dobrý) vkus. blbá správa je, že se ten (dobrý vkus) se musí pěstovat a dá to práci. blbá zpráva proto, že lidstvo je líné a kdejaký fušer by rád byl mistr "zadarmo", protože chce. dobrá zpráva naopak je, že se dá (dobrý vkus) pracně pěstovat a tříbit, pročež ten, kdo neměl, může jej časem napěstovat a začít si užívat. takže existence toho citu a smyslu a vkusu je blbá zpráva pro všechny lenochy, co si myslí, že když chtějí, tak to prostě jít musí* (protože to přece "myslí upřímně"**), dobrá naopak pro tu menšinu, co si uvědomuje, že bez práce nejsou koláče a ráda by něco získala, za což je ochotna (tou "prací"***) zaplatit.

    za další, jak správně říkáš, sám autor by měl vědět, co vlastně chce říct (tedy kromě toho, e se musí umět psát – tohle je další rovina/podmínka). dá se proto tvrdit, celkem s úspěchem, že autor musí vnímat dobře svět, skutečně jej vnímat v barvách, tvarech a podobách****, až nehezky přímo, drsně, nahrubo, natvrdo a bez příkras*****, a pak možná bude vědět, co vlastně chce říct.

    z výše řečeného plyne, že napřed musíš naplnit nějaké podmínky (někdy pracné, fuj), abys vůbec nějaký odstup mít mohl. jsou lidi, kteří ho mít nebudou ani na špičce eifelky.

    básnické prostředky a la:
    běžný den/radost-touha-víra/tichý sten/peřina vzpomínek, vzlyků/tady se cenzuruji a nevložím, co mě právě napadlo/těžký sen/trudná rána/sama
    skutečně surové jsou, ale asi jinak, než by si (dobrý) autor přál – působí totiž skutečně silný prožitek, ale bohužel ten prožitek je spíš utrpení. je to prostě klišoidní balast a o tom už tu řeč mockrát byla. a nic není smrtelnějšího než klišé v rukou kohokoliv jiného než dobrého ironika či skutečného mistra.



    technické poznámky:
    * géniové existují. ale je jich málo. vy osobně mezi ně s 99,999999%ní pravděpodobností nepatříte.
    ** nemyslí to upřímně - kdyby to opravdu upřímně mysleli, uvědomí si starou známou vestu, že bez práce nejsou koláče.
    *** nejste-li génius (viz *), potrvá to spíš pár let. nejen, že bez práce nejsou koláče, ale většinou nebývají ani rychle a ty rychlé pak bývají naprosto na hovno.
    **** nadměrný fet dobrému vnímání škodí. sice si spousta troubů myslí opak, ale to se jen šeredně pletou. skutečně dobrému vnímání, a tedy poezii a dobrým textům, a ne laciným lucidním cancům, fetování škodí – autor nepotřebuje být co „nejwic-upe-někde-woe“, ale naopak až úděsně střízlivý a příčetný jak do bílého žáru rozpálená žiletka uprostřed grónska. že někdy se k tomu dá dostat i skrze drogu, to je sice část pravdy, ale (což je druhá část pravdy a ta spíš větší) drtivá většina lidí to neumí a spíš se dostane do vymaštěnákova. mnohokrát pozorováno i v praxi a dokonce na vystoupeních.
    ***** příkrasy škodí – znemožňují lidem vidět skutečnou krásu.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    WOCKOO: Vem si příklad ze mě: tady si nemůžeš dovolit říkat, co cítíš! ;)

    Teď vážně. Ani v básni si to nemůžeš dovolit, pokud to neumíš podat tak, aby se ten cit přenesl na čtenáře a vyvolal v nich žádoucí odezvu. A tady se to nepovedlo. Příčin je víc, zmíním dvě (které znám velmi důvěrně).

    1. Nepochybně velmi silná emoce ještě není vnímána s dostatečným odstupem, který by umožnil její sebekritickou revizi a případně její zařazení do širšího kontextu, neboli: Má smysl to psát? Co tím chci/mohu sdělit? Teprve potom by to mohlo mít naději na úspěch. Odstup také umožňuje lepší a prožitkem tak nezatíženou práci s jazykem.

    2. Použité básnické prostředky jsou násilné, jak se to z Tebe dere ven, ale protože jsou tak surové, nepřenese se to dál. Řekl bych, že tady se spíš Tvá duše zbavila balastu z toho prožitku, a to, co se mělo ve skutečnosti dostat do básně, zůstalo očištěno jen v Tobě. Mělo by to být naopak.

    Ale netrap se tím. Je extrémně těžké dosáhnout v tomto správné rovnováhy. Já osobně bych řekl, že zkušenější autoři si zase často vypomáhají opačným extrémem, očešou báseň o veškeré city, které by mohly být problematické. A to také není dobře, ani konečný cíl. Je to velká vzácnost, když se to někdy opravdu povede.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam