TOMASZ: naopak, tady si můžeš dovolit říkat, co cítíš - ale musíš být dost duševně dospělý na to, abys 1) unesl taky to, co druzí řeknou tobě, a 2) se připravil na to, že nejen, že tvé dílko nemusí být skvost světa, ale nemusí být ani dobré, dokonce ani stravitelné a v některých případech může být i dost mizerné až, bohužel, sračka. řekl bych, že nemalé množství lidí má problém zejména s body 1, 1, 1, 2, 2 a 2.
ad "neumíš podat": fakt, který řada lidí nerada slyší, je ten, že
psát se musí umět. ne, opravdu nestačí to "myslet upřímně". ne, opravdu nestačí to "cítit". ne, opravdu nestačí "to myslet upřímně a tak cítit". je to asi jako s muzikou: znám spoustu lidí, kteří si zazpívají a zahrají upřímně, s nadšením a cítí to tak, bohužel jejich smysl pro rytmus a hudební sluch kulhá (až je zcela nepřítomen či dosahuje hodnot záporných), pročež působí té části lidstva, co smysl pro rytmus a hudební sluch má,
nemalé utrpení.
s psaním je to podobně - existuje totiž smysl pro rytmus i v básních a cit pro jazyk, dále pak na jiné rovině smysl pro kompozici, cit pro pravdivost a sílu sdělení a to a ještě některé další věci zastřešuje tzv. (dobrý) vkus. blbá správa je, že se ten (dobrý vkus) se musí pěstovat a dá to práci. blbá zpráva proto, že lidstvo je líné a kdejaký fušer by rád byl mistr "zadarmo", protože chce. dobrá zpráva naopak je, že se dá (dobrý vkus) pracně pěstovat a tříbit, pročež ten, kdo neměl, může jej časem napěstovat a začít si užívat. takže existence toho citu a smyslu a vkusu je blbá zpráva pro všechny lenochy, co si myslí, že když chtějí, tak to prostě jít musí* (protože to přece "myslí upřímně"**), dobrá naopak pro tu menšinu, co si uvědomuje, že bez práce nejsou koláče a ráda by něco získala, za což je ochotna (tou "prací"***) zaplatit.
za další, jak správně říkáš, sám autor by měl vědět, co vlastně chce říct (tedy kromě toho, e se musí umět psát – tohle je další rovina/podmínka). dá se proto tvrdit, celkem s úspěchem, že autor musí vnímat dobře svět, skutečně jej vnímat v barvách, tvarech a podobách****, až nehezky přímo, drsně, nahrubo, natvrdo a bez příkras*****, a pak možná bude vědět, co vlastně chce říct.
z výše řečeného plyne, že napřed musíš naplnit nějaké podmínky (někdy pracné, fuj), abys vůbec nějaký odstup
mít mohl. jsou lidi, kteří ho mít nebudou ani na špičce eifelky.
básnické prostředky a la:
běžný den/radost-touha-víra/tichý sten/peřina vzpomínek, vzlyků/
tady se cenzuruji a nevložím, co mě právě napadlo/těžký sen/trudná rána/sama
skutečně surové jsou, ale asi jinak, než by si (dobrý) autor přál – působí totiž skutečně silný prožitek, ale bohužel ten prožitek je spíš utrpení. je to prostě klišoidní balast a o tom už tu řeč mockrát byla. a nic není smrtelnějšího než klišé v rukou kohokoliv jiného než dobrého ironika či skutečného mistra.
technické poznámky:
* géniové existují. ale je jich málo. vy osobně mezi ně s 99,999999%ní pravděpodobností nepatříte.
** nemyslí to upřímně - kdyby to opravdu upřímně mysleli, uvědomí si starou známou vestu, že bez práce nejsou koláče.
*** nejste-li génius (viz *), potrvá to spíš pár let. nejen, že bez práce nejsou koláče, ale většinou nebývají ani rychle a ty rychlé pak bývají naprosto na hovno.
**** nadměrný fet dobrému vnímání škodí. sice si spousta troubů myslí opak, ale to se jen šeredně pletou. skutečně dobrému vnímání, a tedy poezii a dobrým textům, a ne laciným lucidním cancům, fetování škodí – autor nepotřebuje být co „nejwic-upe-někde-woe“, ale naopak až úděsně střízlivý a příčetný jak do bílého žáru rozpálená žiletka uprostřed grónska. že někdy se k tomu dá dostat i skrze drogu, to je sice část pravdy, ale (což je druhá část pravdy a ta spíš větší) drtivá většina lidí to neumí a spíš se dostane do vymaštěnákova. mnohokrát pozorováno i v praxi a dokonce na vystoupeních.
***** příkrasy škodí – znemožňují lidem vidět skutečnou krásu.