MAEROR: Nic, pochopitelně, stejně tak si pro sebe hledáš nejlepší víno, představení, hudbu nebo já nevím, klobásu - ochutnáš, pohlédneš, poslechneš, vyhodnotíš. Každý rád něco jiného, to je přece trivialita. A že je dobré se nechat nasměrovat, o tom asi taky netřeba debatovat. A totéž je to s poezií a literaturou vůbec.
Spíš jsem reagovala na ta na můj vkus příliš silná slova. Myslím, že není nutné dělat z poezie jakési hermetické mystérium a tolik ji patetizovat. Bylo jen subjektivní podotknutí, které jsem nemohla neutrousit, nic víc. Jinak ano, to nejlepší pro sebe si musíš objevit sám, z podstaty věci to totiž ani jinak nejde.

MAEROR: no, jistě je velice objevné sednout na kánoi, udělat to na normandském pobřeží a začít pádlovat směrem na západ a poté, co objedeme britské ostrovy, pádlovat ještě dlouho, až nakonec osobně a doopravdy objevíme, že tam je amerika. má to jednu jedinou vadičku na kráse: celý ten čas, co jsme na to vynaložili, jsme mohli dávno věnovat objevování něčeho dalšího, dostat se dál, případně i tam, kde ještě byli jen nemnozí, a navíc nám celou dobu nehrozilo, že při svém experimentu začínajícím na normandském pobřeží BEZ předchozí celoživotní zkušenosti s mořeplavbou třeba omylem dopádlujeme do libye, na pobřeží slonoviny nebo kanárské ostrovy. jinak je to v podstatě dokonalý nápad.

MAEROR: Nicméně pokud se někdo chce nechat rozsekat hned zkraje, měl by vědět, že je kam se obrátit ;)

SONA1: Co je zlého na tom, že pro SEBE nejlepší poezii je nutné objevit SI SÁM?

SONA1: Jo, děvenko, to za mejch mladejch let... ;)

TOMASZ: Zakázané? Pohlédni do kalendáře, takové kratochvíle se snad již díkybohu nějakou dobu neprovozují.
MAEROR: Ale tak zlé to snad nebude...

TOMASZ: To nejlepší není zakázané - o tom jen nikdo nemluví. Totiž, prozradím ti tajemství: to nejlepší čeká, až ho sám roztouženě objevíš. ;-)

NATASHA: No, já se spíš trochu rozečetl. Už mě to sr..., tak jsem se dal do systematické četby vybraných autorů, a protože se našla dobrá duše, která poradila a zapůjčila, získal jsem nové zdroje inspirace. Ono se čtením poezie je to těžké, člověk vstoupí do života s řadou v podstatě nic neříkajících jmen ze seznamu maturitních otázek a skončí před regály v knihkupectvích a antikvariátech, jenže ty dobré věci jsou rozprodané/rozpůjčované, a tak se k nim nedostane a unikají mu. A navíc to nejlepší stejně bývá zakázané a nedostane se do čítanek... ;)

RICARDERON:
Ten nápad s nekáráte/Nekárám se mi dost líbí. Verše Jen krásy jsme moc/nepobrali mi tam naopak překážejí, jako by to byla "informace navíc", nevím.

NATASHA:

to je v pořádku. ptal jsem se spíš z komunikačně-zrcadlových pohnutek :) - ještě bych mohl poukázat na zvrstvení, kterým se mi básnička přibližuje. je-li tím svíravým úzkost, tedy nechť jí plodně projdeš.

WHISPERMOONLITE: Je to takový velmi podivný pocit. Svíravý pocit - nechce se mi to vysvětlovat. Ještě to není úplně tam, kde jsem chtěla. Skica, pokus.

NATASHA: strach z hlubšího spánku? - myslím i na to, k čemu jsou dobré kosti, a napadá mě že k nekonečnému ohlodávání.

TOMASZ: Jo! Tak tohle se mi trefilo do nálady.

TOMASZ: nelíbí se mi na tom jenom ty kvetoucí vzpomínky

NATASHA: Ano, vím o tom. Chtěl jsem, aby se tam tyto dvě roviny prolnuly. :)

NATASHA: Tohle je velmi silné:

Vědomí rozmrzelé
Ranec kořistí
Spočítaný do poslední kosti