TURBOMRDAC: Hele já bych řekl, že v tomhle případě platí takové pravidlo, které prosazuje Stephen King a to zní: "Zabijte svoje miláčky"
(Stephen King: O psaní,Beta-Dobrovský, 2002 )

Jinak se mi to docela líbí, i když je to trochu patetický, takže to svádí k parodiím typu Zmyjky.
chtělo by to učesat a pohlídat si velký malý písmena atd. ale má to docela hlavu a patu a celkem dobrý rýmy až na poslední strofu, která je podle mě trapná: " spadne na ledu" - hrozně je cítit ta chtěnost, aby se to rýmovalo s "nesvedu" a báseň měla nějaké pěkné zakončení. Kdybych to měl redigovat, tak to utnu už po "že už mě múza nepolíbí" to by jako konec stačilo. jo a existuje slovo "krze"? nemělo by to být skrze? jinak je ta čtvrtá strofa dobrá, působivá. a nelíbí se mi obrat "cítím vůni sukně" já jsem vůni sukně nikdy necítil a jako synekdocha to podle mě nefunguje.

tolik můj pohled.


ZMYJKA: i když jen situační parodie, tak je to dobré, rozesmálo, ale ty poslední dvě strofy jsou už odfláknutý a takový k ničemu, splínu a vinu? poslední dvě řádky jen aby se neřeklo - je to takový smířlivý konec. líbí se mi první půlka.

(Na Finův popud malá, leč zvukomalebná úprava textu, omluvu předcházející text ponechávám, aby se autor původní verze necítil poškozen)

Omlouvám se za kradení nápadu, ale nemohla sem si pomoct ;)

Vzkazy na ledničce
Naca Mrán

Slíbil jsem srdci různé věci:
že osvobodím ježka v kleci,
nenechám sněhuláky tát.

Že zebry vrátím do Afriky,
a zřídím výběh pro bulíky,
že nedovolím svému stínu,
aby ti koukal pod kabát.

Leč poté podlehl jsem splínu
ve vínu utopil svou vinu,
pokoj dej, Bože, její duši,
i s postelí, ať mám kde spát.

Slíbil jsem srdci různé věci...
A tobě řek, že mám tě rád.

NECECH: Však jo, tvůj vkus je všeobecně známý.
TURBOMRDAC: [ Poesie bez pranic a tkanic ]

(mně by se to bylo bývalo i líbilo, kdyby to dodrželo zvolenou formu - ale ten místy rytmus, místy nerytmus a škobrtání mi vadí - přitom není žádná ostuda si občas spočítat slabiky)

Slíbil jsem srdci různé věci

Slíbil jsem srdci pravdomluvnost,
A že už nevyřknu křivého slova.
Však vratký je z Babylonu most
A každá těžká pravda, dá lehce obejít se znova.

Slíbil jsem srdci celibát v kutně,
Aby ono již tak zlámané bylo v bezpečí.
Však jakmile cítím vůni sukně,
Vím, že zas blíží se ke zteči.

Slíbil jsem srdci prohibici,
Abych už nezapomněl žádný rým.
Však noc, co noc...sedící, spící…po opici
Mumlám si cosi na pivem zvětralým.

Slíbil jsem srdci, že už nevydechnu dehtového mračna,
Aby krze plíce vidělo ten krásný svět.
Však přes saze jsou okna neprůzračná
A stále sladší jsou polibky cigaret.

Slíbil jsem srdci různé věci
A stejně dělám si, co se mi zlíbí.
Největší strach mám z toho přeci,
Že už mě múza nepolíbí.

Slíbil jsem srdci, že míň smát se budu,
Až jiný spadne na ledu.
Slíbil jsem srdci různé věci,
Však žádnou z nich já nesvedu.

NATASHA: Mně tam nějak asociačně nenaskočili chlupatí norkové ale chlupaté Norky a hned to získalo jiný odstín :)

KONTRAPHUNKA: Přemýšlíš dobře, ale nestrhlo mě to.

WHISPERMOONLITE: Hmmm, tady jsi to pro mě udržel. A bavila jsem se. Ale ke konci se nějak vytrácí energie, zdá se mi. Norkové působí proti šťavnatému štrůdlu a oběšenému zraku tak nějak...normálně.

RICARDERON: jelikož jsme v klubu "autorské poezie" asi by se hodilo k tomuto příspěvku dodat, že jakkoliv vypadá sympaticky a čtivě, přeci jen je tato linie civilně racionální poetiky všedního dne za posledních 50 - 70 let dosti vyčvachtaná a že jen těžko se v ní dnes najde něco, co ji učiní autorsky nápaditou a pro čtenáře objevnou. - pro mě jisté novum oproti Květňákům, jim předcházejícím Kolářovcům a později následujícím kdejakém Sýsovi a normalizačním veršotepci, nebo P. Hruškovi a nezaujatým naslouchačům věčnosti v každodennosti představují alespoň ty domácí potřeby, které tehdy patrně nebyly k mání. - ale i přesto, za hranicemi tohoto autorského klubu je také používá kde kdo. :) - na druhou stranu, pokud jsi chtěl předvést, že umíš (stejně jako oni) vytvořit obraz a jeho dění, což jsou jistě poetické vlastnosti, potom bez ironie říkám, že se to povedlo.

NIRA: tady bych souhlasil, že hranice mezi autorskou poezií a terapií může být až neviditelně tenká. - jsou názory, které se na báseň pokoušejí aplikovat objektivizující měřítka, aniž by mohly jasně udat, co poetické je a co není. - nakonec se každý čtenář zvlášť bude držet svého citu. - sbírku básní jako je tato bych nedal, ale v kontextu toho, co čtu, se mi tenhle příspěvek nerozpouští. - je zde nějaký dotyk a jazyk je nezastřeně neambiciózní, i když výraznou vlastní tvář neukazuje. - čistý rytmus a obraz, zhmotňovaný hlas již jsou poetické vlastnosti. - a viděno z druhé strany, nevidím zde rušivou hru na poezii, vychytávání podvědomě utkvělých poetických dikcí a poloh...

Kratochvíle

Černobyl nebyl, zato já jsem a hned pětkrát!
Manický štrůdl mi vnucuje jablka, neoloupaná, obubákovaná …
Miluju lipovou alej a její kilometrové copy
Záření jim leze z důlku, plutonium vykukuje z očí

Až se mi zrak oběsil ve vrbách při nočním lovu na myšlenky
Kam letopočet, tam vítr posílá časovaný plášť
vaří z větví ulámaných bouří, dubové listí voní čerstvým mariášem
nad řekou, slalomové branky hecují chlupaté norky