• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    JEZINKA
    JEZINKA --- ---
    KLOUB: smír plápolá? proč?
    FIN
    FIN --- ---
    KLOUB: tak já do toho tedy skočím. a nebude se ti to líbit...

    * mlžný opar? proč ne.
    * u vrbového proutku si dokáži představit řadu obrazů a příměrů, ale ať se propadnu, jestli by mě, anebo někoho jiného, někdy napadlo, že vrbový proutek někam pádí... může se ohýbat, může křehnout v předjitřním mrazíku, na jaře může obrůst listím, může viset z vrby a klonit se nad vodou, může celkem hodně věcí, ale zaboha netuším, proč by někam pádil a co takový obraz má evokovat... mohu znát nějaký dobrý důvod, jak jsi na to přišel?
    * tentýž problém mám s halasným smírem plápolajícím...
    * a zrovna tak "břemenem řeky" - what the fuck? se tím chtělo říci?
    * natírat paraple? ok. moc nepobírám ten sníh, ale... dejme tomu. ale jak to souvisí s tím předtím? (krom prozatím uvedených otázek a nepochopení?)
    * v otázce bych to viděl na krutě přeházené větné členy, kde zaskřípání toho přehození je tak veliké, že i básnická licence těžko omlouvá...

    když to shrnu, připadá mi to jako naprosto ukázkový a učebnicový příklad tzv. "skrumáže 'vznosných a ušlechtilých' obrazů bez ladu, skladu a hlubšího smyslu"... prostě canc, kde samy vznosné výrazy jen tak nakupené nezakryjí nebo neopodstatní bezobsažnost/nedostatek podstatné myšlenky. něco jako "jakej motiv? naplácáme tam ty barvy, dneska se tak dělá umění..."

    kladně hodnotím jedinou věc - umíš česky a to je v tomto klubu vzácnější, než by být mělo. vážně. a teď bych prosil tou zvládnutou eštinou napsat a stvořit něco zvládnutě myšlenkového, zkrátka něco, co smysl dává, ty ho v tom vidíš a s trochou štěstí uvidíme i my. protože - a klidně se mohu mýlit, ale nemyslím si to - nejspíš ani ty sám, to jest autor, vlastně nevíš, cos tím slepencem pořádně chtěl říct...
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    Mlžným oparem pádí proutek
    vrbový, pára uhýbá mu z cesty
    kvapně a rezolutně; halasný smír
    rysů a vlků plápolá nad řeky
    břemenem; do nejzazší nuznosti vábí
    štvanec doštvanou zvěř; natřel jsem
    paraple na bílo - doufaje, že sníh
    nepřišel o barvu.
    Plodí nerozhodnost přílišné přemýšlení
    či opatrná váhavost?

    Skoč do toho, jen ať se opaříš.
    NIRA
    NIRA --- ---
    NECECH: parafráze slavných:-D
    NECECH
    NECECH --- ---
    NIRA: tak vis, tohle (GOBERS) je teologicka recenze ve zkratce...

    Bůh mi říká všelicos, slyším Jeho hlas
    Nepokradeš, miluj mne a tak dále, zas a zas
    Kéž bych stále nemyslela dokola na jeho pyj
    Nevolá mi, nevím proč – možná je to znamení

    NIRA
    NIRA --- ---
    FIN: jsem ráda, že mi nelezeš do prdele:-D
    NIRA
    NIRA --- ---
    GOBERS: jo, to si taky říkám, když nevolá :-D
    GOBERS
    GOBERS --- ---
    NIRA: Damy prominou... a do prdele...
    NIRA
    NIRA --- ---
    Bůh mi říká "Nepokradeš" a zatím kradu...
    Řekne mi: "Miluj mne" a já mám plno model.

    Volá na mne z nebe, abych za Ním šla,
    ale já jdu svoji cestou....

    Mám dát chudým,
    a já křečkuju pro sebe.

    ŽIju pro sebe, myslím na sebe, pláču kvůli sobě...

    Stále od Něho něco chci, stále ho volám,
    aby mi pomohl...a ON pomáhá, slyší a miluje stále
    miluje jednostranně, bez odezvy, bez návratnosti...

    Nerozumím mu, má tolik lidí na světe k milování ...
    ale rozumím sobě, když takhle miluju Tebe.

    Jenže ty mi nezavoláš.


    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    Tři

    Ještě se zvedá
    červená deka
    i žebra
    pod papírovou kůží

    z pokoje není možné odejít
    jen sedět v ušáku
    a hlídat dech

    dolů po schodech
    ozvěna našich kroků
    v očích kočičích

    pak už jen řeka
    tmavá a hebká
    na hladině nese tři

    utišené
    NEKDO_CIZI
    NEKDO_CIZI --- ---
    zase bude ráno
    zase to bude dávno
    ta chvíle, kdy jsem k Tobě přilehla
    jak lžíce ke lžíci

    už svítá
    uvařím čaj, silný a černý
    počkám až se usměješ
    přes okraj svého šálku

    jsem ráda, že jsme tady
    NECECH
    NECECH --- ---
    MAEROR:

    ...

    možná si zpíváš pro sebe
    možná koupeš svůj zadek ve vaně tak krátké
    že v ní i touhu musíš ohýbat pod koleny

    ačkoli tvůj byt je malý,
    je ještě jedno ticho nad tichem
    a pouze v něm tě chci ojet


    NIRA
    NIRA --- ---
    JANEQ: moc zajímavé: stručné a přitom výstižné...jen se přimlouvám za "pijany" /nikoliv pyj jany:)/ doufám totiž, že pubertě odzvonilo!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    TOMASZ: :) Rozhodně by se tím velmi podtrhl význam verše "když spatří dna svých hrnků".
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    KLOUB: Napotřetí se mi podařilo to dočíst. Je mi sympatické, že Ti na slovech záleží, ale říkat tolika slovy vlastně jedinou emoci je zrádné; a Tebe to zradilo, je to navršené na hromadě, která se nedá sežvýkat. A přitom poéma se dá napsat, ale musíš to čtenáři usnadnit, vést ho někudy, dát mu důvod, aby byl zvědavý, co přijde.

    Strašně moc se mi líbí obrat "Umínil jsem si pronikavý pohled". Kdybys mi cestu lemoval takovými, budu volat, že je to moc krátké.
    NECECH
    NECECH --- ---
    KLOUB: mě to připadá jako literární sadomasochismus, ve kterém se literární subjekt zmítá v různých bolestech a zároveň autorský subjekt úmyslně trápí čtenáře dlouhými výčty oněch bolestí... tak trochu gothic koktejl: trochu okultismu, trochu duševních nemocí... ta posledni strofa se mi velmi zamlouva a domnivam se, ze malokdo ze zdejsiho ctenarstva se tim textem tak daleko prohrabal, protoze ctenarsky masochismus se v tomto klubu moc nepestuje... co kybys to rozdelil a vzal tuto cast zvlast?
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    JANEQ: Já bych se na Tvém místě nebál. Nazvi to: Píči kávy! ;)
    JANEQ
    JANEQ --- ---





    pijci (piči) kávy


    vzrušením vstávají
    když spatří dna svých hrnků
    vlasy na hlavě
    zas čtou ze sedlin turků
    bídných pičů káv


    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KLOUB: Když pejsek a kočička vařili dort, bylo jim z toho pak docela špatně. Ty jsi taky splácal všechno možný dohromady, a není to k žrádlu! Ukázals, že umíš ohýbat význam, pohybovat se na hranici řádků a meziřádků. Dobře. Ale taky že máš značný sklon ke grafomanství. Tvoje lingvistivká eskamotáž nezasahuje, nevyvolává chvění, neoslní... Co kdybys napříště šetřil slovy, zhustil obsah pro začátek tak asi 20x, a nesoustředil se na exhibici svého rozhopkaného těkání, ale na myšlenku, kterou má smysl sdělit, kterou chceš sdělit, a udělal to pořádně?
    KLOUB
    KLOUB --- ---
    Štír

    23/10 2008

    Poznávám miliony zklamání, pohybuji se
    mezi nimi a čas od času mne též zasáhnou;
    ženu se vstříc traumatům, nosím ukryty
    stesk, tíseň a hloubavou trýzeň v těle,
    mám plno práce s oklamáním sama sebe,
    že tomu tak není; nedávám najevo dlouhé
    skotačení šelestících listů, klanících se mi
    pro nezměrné utrpení, jež přeměňuji na
    radost, pro fanfáry halasně troubící masem
    kostí a štěbetáním vran. -krá krá-


    Na opuštěné borovici uklouzl lesní
    skřítek, byv stísněn okolními depresemi; meč
    a dýka; chvála a roztroušená masokostní
    dřeň; jetel, jenž má jen jednu neplechu; chlup
    a vřed, vše a mnohem víc jsem zřel, co
    však je skryto jsou pocity a potlačený mut;
    poddal jsem se měsícům s potloukající se
    osobností a prodělal nejeden záchvat štěstí;
    fakt, že navždy ponesu kříž sám je fakt;
    vzhlédni člověče v dáli zpívá mateřská láska,
    drobné špetky úsměvů a vlídných pohledů,
    na dosah máš však jen útržky bídy
    a kleteb, na tě seslaných.


    Umínil jsem si pronikavý pohled, pohled,
    jenž vidí do lidí, slídí, zří hnidy, pramení
    v hloubi; - trestem je mi neštěstí v lásce
    i neštěstí ve štěstí -; staral jsem se
    o bezbranné více než o sebe, svěřil jsem
    svůj osud hvězdám a dnes, dnes jedna
    svítí mi na cestu, má skrytá hvězda
    Antares opatruje v hloubi zarytá
    tajemství.


    Tančím s čarodějnicemi na sabatu,
    popírám dobré skutky, jichž jsem se
    omylem dopustil a vypouštím draka,
    jenž chrlí oheň ze všech třinácti hlav,
    doufám v temno, v něm je má spása
    a odpuštění. V něm se usídlím!
    CHAIWALLA
    CHAIWALLA --- ---
    KLOUB: Já nějak nevím. Nemyslím si že by snad zrovna v tomhle případě bylo nějakých "chytáků" třeba. Obsahově i pocitově mi to přijde silný samo o sobě... Líbí se mi to. Neříkám že vše, protože je tam toho spoustu a možná až moc, ale líbí.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam