FIN:
TOMASZ:
ARGANNAH:
Ahoj. Vážím si vašich odpovědí a diskuze. Poskytnu trochu kontextu. Nechci se hájit, s vašimi postřehy a pohledem na věc souhlasím. Je lepší když to člověku pěkně nahlas řeknou upřímní lidé zvenčí, než se v tom babrat v samotě.
Ta
první "Kéž je to každý den" byla pro moji babičku zavřenou za dveřmi v domově důchodců, bylo 8.března. Tyto svátky a hesla ve své době sloužily jako konejšivá pára nad hrncem, kde to pořádně vřelo. Chápu, že to pobouří, když se tento opar znovu objeví. Byť v kontextu přání žene, která už má v hlavě mihotající se vzpomínky a tento obraz (na pohlednici bylo
toto) jí je na chvíli ukotví. Smyslem textu je poukázat na to, co každému "druhu" v rodině často není dopřáno a kvůli čemuž se rodiny třesou v kolenou. Zároveň jsem chtěl zlehka připomenout, že se na den otců zapomíná. Proto se v textu k MDŽ zabývám jak mámou, tak i tátou i dítětem.
Ta
druhá je o Bohu promlouvajícímu k člověku. Ano, je zde znovu nádech socialismu, zejména z důvodu, že někdo někoho poučuje, až skoro určuje jeho pohled na život, jeho hodnoty. Nedávno jsem četl Breviář srdce a půjde To od Jiřího Solara, snad proto se mi to tam propsalo. Když se přeneseme za tento přehmat, Bůh (kámen) říká: Že nad ohněm (člověkem) drží ochranou ruku (1. verš, kde ano, "život je prodlení", nikoliv " v prodlení"); Radí mu: že v lásce bude mít jeho život stabilní základní kámen (2. verš), že pozorným a vědomým jednáním bude ve svých činech silnější (3. verš) a, což platí i naopak, tedy -když člověk upře pozornost do výmluv- pak se jeho život rozbředne, a Bůh ztrácí onen plamen (život), který tolik touží hlídat. Rozumím tomu zmatení, bez kontextu je to roztříštěné, možná i sním:) A ano, jsem tramp, romantik:)
Oproštěn od mých přehmatů, přikládám nový výtvor.
