• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    WAMP_ELF: Báseň "Utni mi všechny údy" vytváří silný a provokativní obraz, který se zaměřuje na pojednání o bolesti a emocích. Autor zde hovoří o bolesti spojené s činem utnutí všech údů a jak tato bolest není tak intenzivní jako bolest způsobená smrtí květiny. Tento kontrast mezi fyzickou bolestí a emocionální bolestí nabízí působivý pohled na lidskou zkušenost a vnímání trápení.

    Báseň se odvážně zaměřuje na temné téma a vyvolává diskuzi o tom, co je skutečná bolest a co má skrytou hloubku emocí. Prostřednictvím zvratu v posledních dvou řádcích autor zdůrazňuje, že skutečná bolest může vycházet z neběžných a neočekávaných situací, což posouvá myšlenku básně do hlubšího filozofického rozměru.

    Kritika básně může spočívat v tom, že někteří čtenáři mohou považovat téma za příliš temné nebo šokující a mohlo by to znechutit nebo vyvolat nepohodlí. Nicméně, silná emoční a intelektuální zkušenost, kterou tato báseň poskytuje, může být pro některé čtenáře přitažlivá a inspirující. Celkově lze říci, že báseň "Utni mi všechny údy" přináší silnou dávku emocí a přemýšlení a otevírá diskuzi o tom, co skutečně definuje bolest a trápení v lidském životě.
    (gpt)
    WAMP_ELF
    WAMP_ELF --- ---
    Utni mi všechny údy
    V kloubech
    A nepocítím větší bolest
    Než pokaždé když
    Zalévám kvetiny
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Co je horší
    ...
    Co je horší, než
    věci na fotobuňku?
    Slyšet lež
    nebo chytit muňku
    s kýmsi?
    Nemyslím si.
    ONEMORETIME
    ONEMORETIME --- ---
    To má člověk radost, když sem po letech zavítá a vidí, že se nic nezměnilo… :DD
    FAERTIS
    FAERTIS --- ---
    Drozdi
    ...
    Uprostřed drozda, menší drozd.
    A v něm ještě menší.
    Kuchám, pitvám, žádná kost
    jen drozdi, jak ten vnější.
    RICARDERON
    RICARDERON --- ---
    TOMASZ: Ááách, advent... :)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KOLEKTOER: Prosímtě, čteš vůbec to, co ti tu píšem? A přemýšlíš nad tím, aspoň pár minut? A čteš si po sobě, co píšeš sám, než to odešleš? A validuješ to, aby to odpovídalo realitě? Nebo je ti to úplně šumák a sypeš to ze sebe bez jakékoli návaznosti na kontext, abys nás hlavně uválcoval, a je ti úplně buřt, že to, co z tebe padá je LEŽ jako věž?

    V tomto příspěvku, v prvních dvou odstavcích (cituji níže) se nachází celá moje kritika tvého textu. Můžeš mi, prosím, (použiju tvé postupy) přesně specifikovat, kde tě v ní posílám do prdele? Viz Posílání do prdele ale za zpětnou vazbu nepovažuju.

    Jako básnický text je to nevyrovnané. Jako by člověk moc chtěl psát, ale ještě
    neví jak, takže se dopouští prvotních omylů, které to shazují po všech stránkách. A záleží jen na něm, jestli jeho potřeba psát bude i potřebou psát dobře a dožene ho k tomu, aby si načetl, jak to dělají ti, které považujeme za dobré, a vytříbil si vkus i schopnost vlastního psaní. Nebo někde po cestě ztratil tuto tvůrčí potřebu. Všechny dveře jsou zatím otevřené.

    Další zátěží je politická angažovanost. Nemůžeme jednoznačně zakázat angažované básně, nebylo by to správné, ale je to tak sakra těžké skloubit, že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou, natož moje vlatní pokusy, kterých jsem naštěstí rychle zanechal a které byly tristní.


    Vše ostatní už totiž byly jen osobní názory, a ani tam jsem tě v tom prvním příspěvku nikde neurážel. Reakci na ten "odklon od hodnot", který jsem připsal, protože se mě tvůj přístup k tématu osobně dotkl (ač ti to nijak nevyčítám), jsem čekal a taky jsem ti k tématu ještě odpověděl, čímž si myslím, že jsme si to vysvětlili dostatečně.

    Vše ostatní ale bylo zbytečné a, jak psal Misantroop, nemělo vůbec nastat.

    Nikoho tu nezajímá:

    - co jsi čekal,
    - co jsi nečekal,
    - tvůj postoj ke kritice obecně (to zejména!),
    - co programově odmítáš v tuto chvíli studovat,
    - co nehodláš obkreslovat,
    - co je pro tvou tvorbu netypické,
    - čím obvykle hýříš.

    Reakci jsi dostal, dělej si s ní, co chceš, třeba ji považuj za debilní a vůbec k ní nepřihlížej. Snad je ti jasné, že tvůj progres bude patrně přímo úměrný tomu, jak upřímný k sobě v tomto kroku budeš. Ale přinejmenším mně je to úplně jedno, jestli se někam posuneš, nebo ne. Hlavně, když tu nebudeš ničím hýřit.

    Myslím, že tu reakci jsem napsal (aspoň na sebe) celkem slušně a byla i dostatečně konkrétní. Aspoň snaha taková byla. Po tvých dalších výlevech, o které tu taky nikdo nestojí, už ale nemám potřebu tě nijak šetřit. S argumentačními fauly a sprosťárnami jsi začal ty. Viz:

    - zdejší kritika si zhusta nevidí na špičku vlastního nosu,
    - pokud nepáchne samohanou,
    - šetřete hnojomety, ještě je budete potřebovat,
    - místní kritika skutečně zaslouží sebereflexi a ústup z autoritativních pozic,
    - v duchu Stockholmského syndromu takové jednání následuješ.

    Do prdele jsem tě poslal až mnohem později jako reakci na tvou konkrétní hrozbu a učinil jsem to citátem z (dnes již) klasiky, takže to, prosím, nespojuj s mou reakcí na tvůj text.

    A taky, nikde se s tebou scházet nebudu! Po tom, cos předved, nemám zájem. A bylo by to stejně na nic. Mám aspergera, takže já přesně komunikuju jen v rámci těch pár procent verbální komunikace, která pro mě jako jediná nijak nezkresluje.
    KOLEKTOER
    KOLEKTOER --- ---
    MISANTROOP:
    Že stojím o zpětnou vazbu, jsem jasně vyjádřil. Posílání do prdele ale za zpětnou vazbu nepovažuju (s ohledem na pravidla diskuze jsem to zprvu nečekal).
    Mně nevadí, že někdo shledá můj text za podřadný, když mi k tomu řekne i něco víc.
    Nikdo samozřejmě není povinen mi něco vysvětlovat a učit mě, ale proč rovnou urážet.
    Hájit se nijak nechci, šlo mi o přiblížení svého postoje. Toť vše.
    MISANTROOP
    MISANTROOP --- ---
    KOLEKTOER: Ja se do toho nechci nijak zásadně nořit, ale ve zkratce: šel jsi se svým zbožím na trh a dostal zpětnou vazbu. Ta zpětná vazba se Ti nelíbí a máš potřebu se obhájit. Tady ale nejsi u soudu a po obhajobě není poptávka, dokonce není vůbec žádoucí.
    Pred pár lety to tu krásně popsal někdo mnohem fundovanějši než já. V kostce to bylo asi takhle: na dobré poezii se možná všichni neshodnou, ale špatná se pozná velmi snadno. Pokud se v psaní chce autor zlepšovat a opravdu ho to zajímá, musí v první řadě hodně číst a to kvalitní poezii. Poté musí zkoušel psát a zbavovat se zlozvyků. Poučit se z kritiky a přijmout ji jako součást cesty. Pokud není v životním období, kdy to jednorázově zkouší určitý typ lidí, který nic z toho nepřijme, nepoučí se a tvoří balast, který později zahodi a už nikdy v životě se k tomu nevrátí. Takže místo "hýření pateticky hořkosladkou rozervaností" by bylo lepší sehnat si něco od Skácela, Kainara, Hraběte, Nezvala, Ortena, Mikuláška (první jmena co mě napadla) a číst, číst a číst. Protože "pokud produkuješ texty, na jejichž podstatu by se čtenář měl aspoň doptat", pak jsou to texty špatné.
    KOLEKTOER
    KOLEKTOER --- ---
    MISANTROOP:
    Nabízím potkat se, trochu srazit hrany možná vzniklé psanou komunikací. Třeba se i líp pochopit. Je to podaná ruka.
    MISANTROOP
    MISANTROOP --- ---
    KOLEKTOER: Nabízet osobní setkání k projevené kritice, je IMHO úplně to stejné, jako odvyprávět krátkou anekdotu a pak hodinu vysvětlovat její pointu.
    KOLEKTOER
    KOLEKTOER --- ---
    Mrzí mě, že vláko o poezii se vyvíjí takto, ale musím reagovat...
    Nebudu to tu zahnojovat flamewary, těch jsou v historii této diskuze kopice, takže jednou a naposledy...

    TOMASZ:
    Přemýšlím, co tě vlastně trápí.
    Osočuješ z egoizmu, ale to, co přinášíš do diskuze působí právě jako dotčené ego a pocit nadřazenosti.
    Vkládáš mi do úst neupřímnost a samochválu. Prosím tě, kde se chválím a kde jsem neupřímný?

    Místní kritika skutečně zaslouží sebereflexi a ústup z autoritativních pozic (každý nechť se ale prezentuje, jak chce).

    Jedna věc - Není dobré měřit dvojím metrem. Nikdy.
    Pokud uplatňuješ na cizí básně nějaké nároky, uplatňuj je i na sebe, na formu i obsah své kritiky a samozřejmě i chování.
    Autoritativní pozice hodnotile se dá akceptovat, pokud hodnotitel aspoň v dané věci autoritu má.
    Ty určitě máš větší přehled o literatuře než já. Jsem do značné míry intelektuální neotesanec. Ale proč se chováš tak nadřazeně, to opravdu nechápu. Jako bys byl autoritativním přístupem ovlivněn ve výchově, nebo od nějakého mistra čehokoliv, kdy v duchu Stockholmského syndromu takové jednání následuješ.
    Možná jsi jen nevycválaný a dělá ti to dobře.

    Podruhé ti nabízím osobní setkání a můžeme to probrat (psané slovo zkresluje, protože většina informací v komunikaci je neverbálních).
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    Ach jo, už to vypadalo, že tu bude chvíli klid a pohoda...

    KOLEKTOER: "Disponuju teda mnohem dušnějšíma pugétama. To budete muset ustát, protože je zřejmě začnu tahat z klobouku."

    Víš co, Sašo, jdi do prdele! ;)
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    KOLEKTOER: Jednat nečekaně a být nepředvídatelný představuje obrovskou výhodu. Když totiž člověk udělá vždy přesně to, co je od něj očekáváno, nepřináší žádný užitek, ani novou myšlenku a mohl by být klidně dřevěný, a vyšlo by to nastejno. Takže jsi mi vlastně složil poklonu. Děkuji!

    Ty však neděkuj! ;) Kdybys listoval diskusí důkladněji, našel bys místo, kde tohle přesně popisuju: Autor sem vyzvrátí "báseň". Kritiku vítá... tedy tu rozumnou, konstruktivní... pochvalnou, snad, a jestli ne, aspoň tedy konstruktivní... ale radši pochvalnou... ano, chci pochválit, doprdele práce! když jsem se s tím tak nadřel...

    A pak kritika přijde. A pak přijde odpověď, v níž autor vychválí sám sebe a své zásady ohledně kritiky a pořádně se přitom do "místních samozvaných kritiků" obuje. Vysvětlí, jak jsou nekompetentní a směšní, ba ani imperativní požadavky, vyjádřené suchým úředním jazykem, na přesnou specifikaci, kde že se ty obecně vytýkané jevy vyskytly, nejsou výjimkou. Zákeřnější tuto litanii dokonce uvedou "poděkovánám za upřímnost". Ale pak stejně zahnojí široké okolí, daleko přesahující kontext jejich "veledíla".

    Takže v tomto ohledu jsi nijak nepřekvapil, dřevěný příteli. Víš, ono nejde upřesnit výrok typu "vole, všechno je to špatně, ale dalo by se s tím něco dělat, kdybys nebyl egomaniak", nejde říct "všechno je to špatně v tomto slovíčku, v této předponě: NA". Ale možná bys zvládl aplikovat na mojí kritiku kvantifikátor VŠECHNO.

    Ohledně toho odklonu hodnot myslím, že jsem svůj subjektivní názor dostatečně oddělil od kritiky. Neuniklo mi, že to může být myšleno jinak, že je to takto uměle rozříznuto na dvě části. A stejně jsem to napsal, protože ať už to myslíš jakkoli, tím, jak jsi to napsal, kydáš hnůj i na samu podstatu toho svátku, ať už chceš, nebo nechceš.
    TOMASZ
    TOMASZ --- ---
    ARGANNAH: Chtěl jsem ti zas připomenout tvé předsevzetí, ale... chápu... žádná z těch pěti nebyla od tebe. To nasere, co?
    KOLEKTOER
    KOLEKTOER --- ---
    TRISMEGISTOS:
    Ha, něco konkrétního, díky .-)
    Ta redukce je určitě zajímavá, píši si do poznámek. I tak se mi nechce zabít tu delší verzi a budu zkoušet, jestli ten pocit dušení stojí za to .-)
    Disponuju teda mnohem dušnějšíma pugétama. To budete muset ustát, protože je zřejmě začnu tahat z klobouku.
    Mohu doložit i opačný extrém, ale i tak je to dlouhý...

    (napsáno někdy letos)

    Směna

    Kámen
    Ruka
    Lžíce
    Malta
    Práce
    Kámen

    Lopota
    Pot
    Lopata
    Prach
    Únava
    Vzdech

    Ach
    Záda
    Kladivo
    Plech
    Za ránou
    Rána

    Dřina
    Slina
    Spěch
    Více
    Plíce
    Krev

    Hrob
    ARGANNAH
    ARGANNAH --- ---
    ONEMORETIME: Ale já třeba ráda věřím, že je o tom Tomasz skutečně přesvědčen. Kdyby napsal, že za celý život četl jenom pět dobrých básní, taky mě to od něho nijak nepřekvapí.
    TRISMEGISTOS
    TRISMEGISTOS --- ---
    KOLEKTOER: za mě je to otřesně užvaněný. k udušení velkej pugét.

    kdybych škrtal, moc bych se s tim nesral

    polobotky
    tmavé kostýmy
    klopy nažehleny

    vosky hoří
    co by jinak dělaly

    ronit mezi kostkami

    doba je unylá
    mezi dobami


    ale obočí jsem náznakem pozdvihl, to jo.
    ONEMORETIME
    ONEMORETIME --- ---
    TOMASZ: Zaujalo mě tohle přiznání: "že si vlastně nevybavuju, že bych někdy v životě četl báseň současně angažovanou i dobrou". Přijde mi neuvěřitelné. :)
    ONEMORETIME
    ONEMORETIME --- ---
    Dočasné výpravy

    Vzpomínky připlouvají,
    záchranné čluny korábů minulých událostí,
    které vesele odplouvají.

    Představy připlouvají,
    záchranné čluny korábů budoucích událostí,
    které také vesele odplouvají.

    Přítomnost kotví a vyplouvá.
    KOLEKTOER
    KOLEKTOER --- ---
    TOMASZ:

    Úvod:
    Nazdar pane. Děkuji za upřímná slova.
    Po listování zdější diskuzí jsem trochu doufal a očekával, že se vyjádříš. Čekal jsem cokoliv mezi "je to zcela naprosto k hovnu" a "ujde". Vlastně nic víc .-) Co jsem nečekal, je vodopád, který jde mimo můj text, na jehož podstatu jsi se mohl aspoň doptat. Ale čtenář vládne, chápu. Proto jsi patrně zaujal postoj vůči obsahu, který jsi nacítil ty .-) Ostatně kritika umělecké tvorby je z podstay vždy subjektivní.
    Máš-li ještě chuť, dopřej mi další svá slova. Tentokrát specifikuj, kde je to dle tvého posudku nevyrovnané, z čeho je patrné, že chci psát, ale nevím jak, jaké prvotní omyly mi lezou do prstů a co jsou to všechny ty shozené stránky.

    Popis odklonu od hodnot:
    Tuto pasáž beru jako vyjádření tebe a nijak si ho nespojuji se svou básní, protože ta cílí jinam. Nekritizuji svátek 17. listopadu a jeho ideové orámování jako takové. Není ani politicky angažovaná ale pouze satiricky pohlížím na papaláštví, jehož jsem častým svědkem, mj. i proto, že stále ještě jsem členem politické strany, ve které jsem se silně angažoval. A ano jako dítě rodiny, kt. byla na tapetě, jsem události roku 1989 vnímal velmi citlivě.

    Můj postoj ke kritice obecně:
    Pregnantní zpětnou vazbu vítám.
    Za sebe mohu říct, že občas si přečtu hodnocní jiných básní, nebo vyslechnu třeba Básnění na Vltavě, ale programově odmítám v tuto chvíli studovat, jak se mají básně psát, protože to (pro sebe) považuji v lepším případě za cvičení absolventů bohemistiky nebo literatury (s veškerou úctou k nim) a v důsledku za popření poezie (pokud se jde v předepisování "správnosti" moc na sílu). Nehodlám obkreslovat cizí šablony jakkoli úspěšné.
    Zdejší kritika si zhusta nevidí na špičku vlastního nosu, přesto jí občas shledávám jako inspirativní a pokud nepáchne samohanou, tak i jako úpřímnou. Kritice obecně neuhýbám, proto jsem tady .-)
    Nejsem monolit, který si nedá poradit, žejo.

    Dovětek:
    Btw. obsah resp. kontext této básně je pro mou tvorbu netypický. Většinou hýřím pateticky hořkosladkou rozervaností, takže šetřete hnojomety, ještě je budete potřebovat (to berte jako nadsázku, o kritiku stojím, ať už si z ní něco vědomě odnesu, či nikoli)
    Takže teď jsem se vyvodopádovál pro změnu já, uf .-)

    Tomaszi, asi bys mě na ulici netipnul, ale jestli máš chuť, můžeme na kus řeči do Voka.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam