Zdravím všechny. Moc mě zajímá Váš názor na následující: kamarádka jela na výlet se svým 10letým synem a 2 půjčenými dětmi - synovi kamarády - ve věku 10 a 5 let. Starší kluci přibouchli mladšímu prsty ve dveřích auta (poměrně silně a nikoli nešťastnou náhodou), kamarádka byla v šoku (vypadalo to, že přijde o prsty) a oba je zmlátila.
Ani v jednom z případů se nejedná o rodinu, kde by byly tělesné tresty uplatňovány jako výchovná metoda, ačkoli (imho) o kontaktní výchovu se také nejedná. Tuším, že můžete namítat, že chyba je v rodinném prostředí, když k takovému agresivnému činu ze strany dítěte dojde a nejsem schopna posoudit, zda to tak je, protože obě rodiny důvěrně neznám. Připusťme si ale, že se může i nám stát, že naše dítě bude v kontaktu s někým, kdo není z úplně harmonického prostředí a chování našeho dítěte ("negativně") ovlivní.

Nechci hodnotit reakci kamarádky. Zajímá mě, jak byste se v takové situaci zachovali Vy, aby to bylo ADEKVÁTNÍ A EFEKTIVNÍ...

YMLADRIS: Tak já sem rád, že nám vůbec děti hlídají (3 kousky). Jako vadí mi to dost, ale zase si nedokážu představit jít do většího sporu a třo právě kvůli tomu hlídání. Občas to vnímám jako vydírání :-) Babička nám pohlídá děti, ale nemáme jim kecat do toho jak to dělají :--))
MARKYSHA: Tak to je fajn. Imho jedna z těch důležitých věcí, které se dnes bohužel bagatelizují, popř.

KEIKIN: tak to si rozumíme, já obě děti taky nosila všude jak koťata.
YMLADRIS: já to beru, že u babičky je jiný režim, samozřejmě, co mi vadí, to jí řeknu, ale jinak mi to občasné porušení zvyklostí nevadí. U nás ale babička hlídá jednou za měsíc až za dva, kdyby hlídali pravidelně několikrát v týdnu, tak to beru zase jinak.

YMLADRIS: jak tomu zamezit ? To bych tam musel fyzicky být. Jediná možnost je nedávat děti babičkám - což je ale zase divné a někdy i nereálné.

STAROJDA: Odložení neznamená, že leží u tebe na zádech. Odložení znamená nechat prcka ať řve v postýlce v jiném pokoji, nebo v kočáru.

INUSHKA: Jenže partner ti může namítnout. " Ty mně vůbec nepodpoříš" nebo " Já se tady snažím a ty tu mou práci jen neguješ"

KEIKIN: Ale to je přece normální, tak svět funguje a je v pořádku, že se s tím setkává i dítě. Různí lidé si na různých místech stanovují různá pravidla a dítě se s tím prostě musí naučit zacházet.

TORUVIEL: Díky za názor, naši např. do malé cpou furt kokina ale my ne. Nebo jim pouští divné videa na jůtůbu. I když jim to tisíckrát řekneš, stejně si udělají svoje. Takže smířit se s tím, to je celkem univerzální rada :-)

LAURA: vím možná to zní zvláštně, ale podle mého to tak funguje. Poznáváme vesmír, složení planet, ale nemáme probádány základní lidské věci.

KEIKIN: Jo, řeší, dcera třeba nedávno řešila, že maminka dovolí pít vodu z vaničky při koupání, babička to zakazuje. No, tak babička si to zařídila podle svého názoru, maminka u toho nebyla a neřešila to. Babička se musí smířit s mnoha věcmi, co my děláme jinak, my se zase taky musíme smířit s mnoha věcmi, co babička dělá jinak. Ale nějak se dohodnem a hlavně z toho neděláme 3.světovou, berem to pokud možno s humorem, co jinýho s tim.

MARKYSHA: no já nemyslel přilepené doslova, myslel jsem do furt někam odkládat (do kočáru, do postýlky - to je nepřirozené. Se podívej na dokumenty o lidech co nežijí tady v západní společnosti. Vždy matka nebo někdo z rodiny chová/nosí svoje dítě - to je přirozené a očekávané. Pokud tomu tak není, je to imho pro správný vývoj špatné.

INUSHKA: Nebo maminka křičí na tatínka aŤ už okřikne ty děcka :-) Podle mně to dítě řeší a může z toho být zmatené. Někde něco může, někde něco zas ne.

KEIKIN: já si myslím, že to vůbec není o nějakým odkládání nebo neodkládání není, myslím, že pokud dítě není miminko není potřeba ho mít neustále přilepené na sobě, protože tím mu prokážu jen medvědí službu. Mělo by to "odkládní" i "neodkládání" být v rovnováze.