PERSEEIDA: aha 200km. Skoda. Je velka pomoc, pokud je po poporodu k dispozici nekdo, kdo udela co je aktualne potreba (domacnost...), coz predem tezko resit.

TRISSIE: Vlastně jsem tu knížku nikdy nečetla, když se mi narodily děti, ještě nevyšla. Ale používala jsem ty její způsoby držení a manipulaci s děckem, naučila mě to lektorka plavání, bylo to užitečné. Jen jsem od ní četla brožuru o otužování a z toho jsem si vzala to, že dítě se má oblíkat přiměřeně a vydrží víc, než si myslíme.:) Takže Něžnou náruč raději ne.

YMLADRIS: Tady je lehký zádrhel, neteř bydlí 200km ode mě. Ale má tam moc šikovnou kamarádku s čerstvým miminem, tak snad najde radu i tam. Neteř je velmi pečlivá, praktická, výkonná, má život skvěle uspořádaný. (Vlastně si vůbec nejsme podobné.) Na hlídání mých malých dětí se vůbec nedala použít, když začly brečet, tak si vůbec nedokázala poradit a ten pláč ji hrozně rozčiloval. Neměla tu empatii. Ale je to už dost let a vlastní dítě je něco úplně jiného. Ten kurz šátkování by ji mohl pomoct - a díky za praktický návod.:)

LALUDMI: Takhle nějak jsem k rodičovství přistupovala já, není to žádná věda a problémy se řeší, až když nastanou. A dítě které má dostatek péče, spánku, mlíka, čerstvého vzduchu a zážitků je šťastné a prospívá dobře. :)

TORUVIEL: Díky, zkusím.

YMLADRIS: [ YMLADRIS @ Psychika a materstvi ]

YMLADRIS: jinak já dávám obšírný seznam, ale dostala jsem v Psychice značný pojeb, že to není možné vstřebat atd, asi holt jak kdo. až budu na PC kdyztak najdu

PERSEEIDA: pokud jste z velkého města, ať spíš omrkne kurz satkovani, i kdyby šátek nechtěla, mají věrohodné panenky a manipulaci ukážou. kiedronova je out

co se týče literatury: jaký je neteř typ? jak moc studijní, úzkostna, svobodomyslná, praktická, idealistická, ... ? takhle obecné těžko radit. pokud se ptá na miminko, ať si sežene kontakt na důvěryhodnou laktační (když by byl problém). karp - nejšťastnější miminko v okolí - spánek. jinak novorozeně nepotřebuje nic, jen matku která nemusí nic řešit. pokud se tě ptá i na výchovu, tam fakt těžko říct, za mne společně s chlapem přečíst naomi aldort a dohodnout se co je ok, co je přes čáru, jak to chtějí delat

PERSEEIDA: krome nezne naruce nejlip nic? a rict ji at hlavne necte kdejaky blbosti z internetu, a at hodne chodi ven s kymkoli kamkoli s ditetem i bez, cim vic tim lip?

Můžete mi prosím někdo poradit vhodnou literaturu pro nastávající rodiče? Moje drahá neteř otěhotněla a požádala mě, jestli bych jí pomohla v začátcích s miminkem (takže budu prateta!!!). Velmi mě to těší, beru ji jako svoji dceru, už nemá maminku. A teď nějak nevím kde začít, vychovávala jsem prudce intuitivně, přečetla co mi padlo pod ruku a vždycky si z toho vybrala co se mi hodilo. Průšvih je, že neteř vůbec nemá zkušenost s malými dětmi, je jedináček, její manžel taky, a když se narodily moje miminka, už bydlela jinde...
Asi jí koupím od Kiedroňové Něžnou náruč, aby se naučila bezlečně miminko držet, ale co dál?:)

DISIMA: resime to ted taky, synovi je necelych 2,5 roku. v pondeli rano doma vysklil hrackou sklo u dveri. byl u toho jeho tata, ja vedle v mistnosti. pro me je tohle hodne, ale opravdu hodne pres caru. rvala jsem na nej. tatova reakce neutralni, z myho pohledu uplne mimozni. syna jsem dala do nositka na zada (to ve vypjatych situacich delavam) a natvrdo nastoupila na otce, zda si fakt mysli, ze tohle je v normalu. po chvili vazne komunikace (uz bez revu) mi musel dat za pravdu, ze tohle ne a zacal synovi vysvetlovat, proc se tohle nedela.
citim, ze syn byva vztekly, protoze vi, ze tata je neduslednej a ve vztahu k nemu fakt mekkej. proto dela sceny nejvic v jeho pritomnosti, nekdy se tomu ale nevyhnu ani ja.
YMLADRIS: to je prave ten problem, ze vlastne nevim, co cekam, ze bude delat, aby se odventiloval...nabizela jsem mu moznost prastit do polstare, vysvetluju, ze muze hodit plysakem, protoze jim nikomu neublizi a plysak se nerozbije, ale s kovovym hracim mlynkem tohle neplati.

trochu pomaha pravidelne hrani mocenskych her. v tomhle je zas jeho otec uzasnej...

TORUVIEL: Díky za tip, to je přesne něco pro me :-)

DISIMA: Brala bych to jako fakt, syn má tuto energii agrese, tak jak s tím pracovat, jako to usměrnit, jaké směry mu nabídnout, kudy by mohl svou agresi vést. Jsou vývojová období v životě, kdy se více nebo méně zpracovává určité téma, tvůj syn teď např. zpracovává téma agrese. Je to velká síla, máme ji každý, teď jde o to jak a kudy je vést. Určitě bych ji nepotlačovala, spíš pomohla pochopit a uchopit, aby ji uměl využívat dobře. Pro kluky je tohle silnější téma (i když pro holky taky, ale mají to malinko jinak) a bohužel se často u nich agrese potlačuje, ale ona nezmizí, jen se nějak transformuje. Ale jak tě čtu dál, tak vidím, že způsoby synovi nabízíš, je otázka, co by mu vyhovovalo, teď mě nic nenapadá. Řešíš to s ním spíš ty, nebo i muž?

YMLADRIS: to je presne neco co se mu snazim ukazat, ze muze kricet, plakat, usila jsem mu vztekaci postar ( do ktereho jsem mu ukazalovala, ze muze kopat, busit, kricet), ale nemelo to uspech. Ale nejak ho to nezaujalo, proste kdyz ho neco rozcili nebo rozrusi (napriklad se necekane hlasite zasmeju a on nechape cemu) tak me nebo tatu bouchne/kopne. On je takovy hodne na tu rec, pomaha mu vsechno pojmenovat. Takze se ho snazim nasmerovat k tomu aby umel pojmenovat co se mu deje a tim se s tim lepe vyrovnat, tak aby me nepotreboval vzit kostkou do tvare

DISIMA: nemyslím to tak že dáváš vzor mlátit. ale ptám se, zda je u vás v pořádku ječet křičet bušit plakat zuřit. reaguju na sloveso "nezvládá emoce". děcko nemůže emoce zvládat, může je jen vylivat buď tak že to někoho dalšího poškozuje, nebo nepoškozuje. tj co čekáš že by měl dělat, když jeho frustrace přesáhne hranici

YMLADRIS: jsou dva a čtvrt. chápu tvou otázku, pořád přemýšlím jak ho v tomhle ovlivnujeme. Můj muž je typický klidas a ja jsem v tohle taková víc emotivní a ukacaná, říkám co cítím. Rozhodně se doma nemlátíme ani nijak nehádáme. Ale samozřejmě tohle bylo první co jsem řešíla a probírala to s lidmi v našem okolí

DISIMA: kolik mu je?
jak je u vás v rodině zvykem/vhodné emoce vylivat?

YMLADRIS: co tu píšeš se mi moc líbí. Je to něco, co aktuáně hodně řeším. Můj syn zapadá taky spíš do té druhé skupiny a taky bojuji hodně s jeho agresivitou.
Zatím jsem vypozorovala, že tohle jeho "mlácení" vychází z toho, že v sobě má nějaké emoce co ještě neumí zvládnout. Takže ano, snažím se mu vysvětlit proč by se to nemělo dělat, vždy to má nějaký nsledek, ale ted poslední dobou se snažím soustředit na ty jeho emoce. Můj syn je hodně komunikativní, analytický typ takže ne to jdu ted tak, že snažím mu pomoct pojmenovat to co se v něm ted odehrává a vyjadřít pochopení a mluvit o tom co se stalo i zpětně. Někdy to funguje lépe, někdy je to horší. Dnes mi například vrazil do obličeje s kostkou v ruce, to je pro mě už dost za hranicí a musím to dlouho vydýchavat a ještě ani o tom nejsem schopná moc mluvit, ale zítra se k tomu mám v planu vrátit