A do třetice, konec té disertačky je taky kouzelnej:
Nemocnému bylo možné ulevit podáním léčivého nápoje, ale také zavěšením divotvorné substance, textového amuletu nebo provedením rituálu. Uvedené terapeutické možnosti byly často využívány souběžně, neboť v kontextu soudobých představ se jejich souběh nevylučoval, ba naopak garance výsledného efektu se tímto postupem posilovala.
Léčitel tedy během ošetřování krvácející rány recitoval zaříkávadla a s obvazy symbolicky pohyboval ve směru kříže, zatímco nemocný držel v ústech lidskou kost. Cestou k jinému případu zanesl do kostela amulet a položil jej na oltář. Pacientovi,
který se v křečích hroutil na zem, podal léčivý nápoj z přísad, které raději pečlivě tajil, příbuzným zopakoval jednotlivé kroky rituálního postupu a připomněl, do kterého stromu mají druhého dne před úsvitem zavrtat odstřižené vlasy. Než odešel, naškrábal na lístek několik svatých jmen a přivázal je nemocnému společně s pivoňkou kolem krku. Když přišel domu, zavěsil nad pecí bylinky proti božci, které ráno sesbíral, neboť byl svátek sv. Prokopa. Večer si otevřel svou lékařskou knihu a pod lék Mistra Galiena připsal zaručený postup, o němž mu vyprávěl projíždějící kupec. Před spaním se pomodlil, zkontroloval brotan připevněný k lůžku, pomazal si hruď sírou a přivázal k ní uříznutou kozí bradu. Zhasl svíci a v obavách před děsivou můrou po chvíli usnul.