DLOUHÝ TEXT
STENNY: s odpuštěním, aniž bych byl velký znalec fantasy literatury, tohle ti dokážu rozporovat na různých příkladech.
1. My žijeme ve světě, kde považujeme existenci fyzikálních zákonů a (zejména) jejich univerzální platnost za danou. Ovšem co když fyzikální zákony
- neplatí
- nebo, lépe, platí pouze lokálně
- nebo ještě lépe, celá jejich vztažná soustava závisí na jakémsi "magickém poli", které živé organismy dovedou mimovolně kompenzovat (asi jako dokážeš udržet rovnováhu i v poryvech větru), ale mechanické přístroje už ne? A jen bytosti se zvláštním nadáním (ne nezbytně jen lidé) umí magickým polem manipulovat?
S touhle myšlenkou si pohrával Zelazny, zejména v Jackovi, pánu Stínů; její náznaky se dají najít i v Amberu (ve světech Řádu platí fyzikální zákony a magie nefunguje, ve světech Chaosu magie ohýbá fyzikální zákony natolik, že už de facto neplatí).
Nemožnost zkonstruovat složitější mechanický (natož elektronický) stroj sice nevylučuje možnost jeho čistě magické konstrukce např. skrze zotročení cizích myslí, ale tímto směrem inklinující mágy zpravidla brzy zlikviduje nějaký ten hrdina; a i kdyby uspěli, stěží lze předpokládat průmyslovou revoluci v pravém slova smyslu. I pomineme-li etiku, omezení představuje dostupnost zotročitelných myslí, náročnost údržby jejich těl a schopnost je magicky propojovat taky nebude mít každý.
2. Co když se "talent pro magii" a "talent pro mechaniku" vzájemně vylučují?
Opět, my žijeme ve světě, kde magie de facto neexistuje (resp. kde pro její existenci neexistují nevyvratitelné důkazy). Ale představ si člověka, pro kterého je od nejranějšího dětství přirozené ovlivňovat vše kolem sebe svou myslí. Třeba i mimovolně - něco jako v kvantové mechanice víme, že samo pozorování ovlivňuje výsledek pokusu. Jen v mnohem větších rozměrech. Jen si představ, že jsi nikdy nepoznal nic jiného, než že... když hodíš mincí, předem víš, jak to dopadne, třeba. Takový člověk by měl značnou nedůvěru ve vědu obecně a v mechaniku zvláště, a svět složený z takových lidí by přinejmenším nebyl schopen miniaturizace strojů - lze si asi představit velké stroje typu otevírání bran, hamrů, katrů a podobně, ale technologicky se dostaneš na úroveň pozdního středověku/raného novověku, a dál to nepůjde. Nebrání to samozřejmě zbudovat stroj nebo i fabriku, ale průmyslovou revoluci s tím neuděláš.
(Opět Zelazny, diptych Podvrženec/Divomág).
3. Co když je magie souhrnný název pro větší množství přírodních sil, ve světě nepravidelně rozmístěných?
U Roberta Asprina, v "mýtické" sérii hlavní hrdina Skeeve musí pro kouzlení najít "siločáru" vhodné "barvy" (odpovídající kouzlu, které chce provést) a síly (aby už dostačovala a ještě ho nepopálila). Siločáry jsou rozmístěné nepravidelně a jejich síla se mění, což znemožňuje postavit fabriku s využitím magie. Průmyslové revoluci to samozřejmě nebrání, ale magie s ní nebude mít co do činění.
4. Co když je "magie" jen název pro schopnost ovládat přírodní sílu/síly, jejichž personifikací je Bůh (ev. bohové)?
Ve velšské tradici existuje institut "zaklínače" - expeller, případně pellar - a odtud si ho půjčil CD Projekt Red do Zaklínače 3. Onen "pellar" je v podstatě "ježibaba-muž", člověk schopný si vhodnými rituály naklonit síly/božstva/whatever, aby dočasně pracovaly v jeho prospěch. I pokud tento proces nevyžaduje zvláštní nadání a je možné se mu naučit, pořád je náročný na čas, suroviny a řemeslné schopnosti - tedy nelze jednoduše zefektivnit a automatizovat, což brání jeho průmyslovému využití.
5. Co když je magie neobnovitelnou surovinou?
Zmínil jsi Žambocha. Ten v povídce Dole v dole (vyšla ve sbírce Kostky jsou vrženy) přináší ideu magie jako umění nakládání s manou - což je nerostná surovina (nebo se z nerostné suroviny získává, jsem líný si to jít ověřit). Situace je to analogická našemu světu: z many lze vyrobit kde co, ale lze ji i jen použít jako palivo, obdobně v našem světě funguje ropa. Představ si ale situaci, kdy by distribuce many byla silně lokalizovaná, třeba jen v jedné krajině. Ok, místní by měli velmi silnou surovinu a časem i know-how jak ji zpracovávat, ale pokud by to místo zároveň nebylo v poušti a/nebo pokud by ten zdroj nebyl nedokonalý (tj. pokud by neexistovaly i nevykouzlitelné věci), nic by dotyčné nenutilo obchodovat s ostatním světem a "průmyslová revoluce" by tak zůstala lokální záležitostí. Srovnej též s knihou Stříbrný šíp od Leonarda Medka (Drota a Krachra).
6. Co když se magický průmysl obchodně nevyplatí?
Skvěle vystavěný svět bohatý na magii je Vegaš v Žambochově Dlouhém sprintu. Magie je tam dostupná, ba všudypřítomná; ovšem nakládání s ní vyžaduje talent, vzdělání a pokud možno oboje. Lidi, kteří mají oboje, nemají důvod obchodovat s "technologií", protože je mnohem výhodnější prodávat pouze výrobky (magické krystaly, například). Lidi pouze talentovaní nemají vzdělání a nejsou schopní magii využívat efektivně. Lidé pouze vzdělaní nejsou schopní magii využívat vůbec.
7. Co když magie škodí zdraví?
Nejčistší iteraci tohoto přístupu předvedl (pokud je mi známo) Konstantin Šindelář, jehož čarodějové se s každým užitím magie vystavují většímu a většímu riziku rakoviny mozku (svět čaroděje Rainalda,
http://www.konstantins.info/psani_povidky.htm). Najde se ale i v mnoha jiných světech, nejslavnější je Pratchettova Zeměplocha - kde čarodějky a mágové sice mají možnost ovládat magii, ale právě kvůli značnému riziku s jejím užíváním spjatým se jí buď vyhýbají (čarodějky - a místo toho praktikují hlavologii), nebo ji užívají jen ve velmi malých množstvích (mágové).