• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SALVATORCentrála pro rovnoměrnou distribuci mírně zajímavých faktů
    Přišli jste na něco zajímavého? Z historie, vědy, popkultury, nebo bežného života? Podělte se o to. Pozor na faktoidy - ověřujte zdroje.



    Zajímavé, až interesantní kanály na YT:


    Směs - spíš technické obory
    Veritasium
    Kurzgesagt
    Vsauce
    Vsauce 2
    Vsauce 3
    Vsauce 4
    Tom Scott
    SmarterEveryDay
    Colin Furze
    Objectivity
    The Royal Institution
    Joe Scott


    Matematika
    Numberphile


    Fyzika
    Physics Girl
    Steve Mould
    Sixty Symbols


    Chemie
    Periodic Videos
    NileRed


    Astronomie
    Astrum
    PBS Space Time


    Příroda
    Nature Bites


    Lingvistika
    NativLang
    Langfocus


    Teorie hudby
    Adam Neely


    Historie
    Fall of Civilizations
    Mark Felton Productions
    Dejepis Inak
    History Time


    Potraviny
    Adam Ragusea
    Tasting history with Max Miller


    Film
    Film Courage


    Lingvistika/Mytologie/Etnologie/Kulturní antropologie
    Crecganford
    The Histocrat


    Jídlo/Debunking
    How To Cook That


    Nevím, neznám, nezařaditelné nebo zatím nezařazeno
    Branch Education
    ColdFusion
    Today I Found Out
    CGP Grey
    rozbalit záhlaví
    MEJLA77
    MEJLA77 --- ---
    NELLAS: já znám ještě závěr: když nepřijdou vaši k našim, nepůjdou už (nikdy) naši k vašim - a taky díky TRISSIE: za tuhle informaci a doplnění původu té moc pěkné říkanky :)
    NELLAS
    NELLAS --- ---
    TRISSIE: To ta básnička z dětství z té útlé knížečky dává hned jiný smysl!
    Poslali ma naši k vašim, aby prišli vaši k našim. Ak neprídu vaši k našim, potom prídu naši k vašim.
    ATUARFIK
    ATUARFIK --- ---
    TRISSIE: To je jiná káva než nudná fikce doručení!
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    ATUARFIK: v tom článku, co jsem linkovala, je ještě z dobové paměti zapsaný postup v jedné z vesnic, kde se zvyk držel:

    Mezi jednajícími postavami výstupů zaujímala centrální místo místní kovářka, která byla v celé záležitosti mluvčím a jakousi parlamentářskou, neboť měla ve vsi první slovo. Mívala také u sebe formu na rodeníka, kterých prý ve vesnici více nebývalo. Další postava, kurážný mládenec a silný chasník, který rodeníka nesl a musel se umět ubránit, byl "donešný". Několik mládenců a kmoter tvořilo jeho ochranu jako členové poselstva. Posel se ohlásil obvykle tímto monologem: "Osel donešný přináší rodeník donešný!" (podle zápisu Vančurova) nebo "Vůl donešný přináší rodeník donesný" (zápis Štěpánův). Šimon toto zahájení neuvádí. v případě kladného přijetí pokračuje posel takto: "Zdrávi vzkazují naši, aby byli zdrávi vaši a přišli se podívat k našim na toho broučka, malého kloučka. Vzkazují pro děda a babičku, aby se brzy dali u našich vynatrefjit". Tento text je u Vančury i Štěpána shodný. Šimon zaznamenal: "Poslali nás naši k vašim, aby přišli vaši k našim. Mnohokrát vás pěkně pozdravujou a tohle vám vzkazujou. Včera časně z rána přiletěla k nám vrána, poklubala matičku a ta čeká babičku. Aby s děckem nemeškali a u nich se vynatrefit dali. Máte moc hezký vnouče, přijďte se podívat na to klouče..." Nebo s jiným závěrem: "Přiletěl k nám čáp, byl to ňákej chlap. Dali jsme mu na okno máku, aby měl něco do zobáku." Pak se všichni posilnili kořalkou "aby byla silná máma i robě" a šli průvodem s muzikou přes celou ves do statku druhého rodiče a tam se ujednal křest, hody a "svarba". Podle Vančury a Štěpána říkala při tom kovářka: "Milý mladý tatínku, napřed má být oltář, potom teprv polštář a ne napřed polštář a potom teprv oltář. No, ale ať si, stalo se už, otcovství jste přiznal, všechno je tedy v pořádku, všichni jste zdrávi, teď chystejte křtiny a svatbu, a u oltáře se to všecko zase spraví a bude dobře."
    Když rodina mladého otce nechtěla svolit ke svatbě, očekávala "Donešnýho" s bičem v ruce a pometlem třebas namočeným v močůvce a bránila hlavně práh domu. I když byl donešný často bit, hleděl, aby se mu podařilo hodit figurku na práh domu. Přitom zvolal: "Tu máte rodeníka donešnýho" nebo podle Šimona: "Tak, tady máte rodnýho." Teď už otcovství, vyhlášené před celou vsí, nikdo postiženému mládenci nevzal. To byl nejdůležitější úkon v celém zvyku a právě tato centrální formulace silně připomíná "půhon". Mládenci nezbylo, než se k dítěti přiznat. Celý průvod se s veselou a za výskotu vracel zpět.


    očividně to byla dost záležitost natolik častá, že k tomu existovaly i tradiční průpovídky :-)
    ATUARFIK
    ATUARFIK --- ---
    PRAASHEK: Ono dřív ještě víc než dnes platilo, "dokud to dítě neuvidím živě a zdravě narozené, nemá cenu se bavit o nějakém mateřství". A tak někdy kolem pěti let ho třeba i pojmenovali...*

    *Ano, vím, tak tomu tak úplně není, křest a tak.
    ERRTU
    ERRTU --- ---
    ATUARFIK: v tomhle vidim obrovsky trolici potencial! ty novakovi jsou naky zbytecne spokojeny, furt se k sobe maj, barak jim kvete, mamo jebnem jim tam pernik at je prdel, ne? :)
    PRAASHEK
    PRAASHEK --- ---
    NELLAS: četl jsem. Ale pak si to v hlavě přetavil na těhuli.
    NELLAS
    NELLAS --- ---
    PRAASHEK: Taky je možnost číst před tím, než okomentuješ... "Narodilo-li se dítě neprovdané dívce"
    PRAASHEK
    PRAASHEK --- ---
    //další možnost je počkat devět měsíců a hodit tam oknem živé dítě
    PRAASHEK
    PRAASHEK --- ---
    ATUARFIK: anebo se zaradují, že mají postaráno o snídani na další dva týdny

    jinde by zas mohli bydlet v perníkové chaloupce a použít dítě jako střešní krytinu
    ATUARFIK
    ATUARFIK --- ---
    TRISSIE: Představuju si ta dramata. Sedí rodina u nedělní snídaně, matka pobízí poďobaného výrostka, ať si namaže další krajíc, že je ve vývinu, a najednou bác, oknem přiletí upečené nemluvně a už lítaj facky. :)
    NELLAS
    NELLAS --- ---
    (Převzato od Miroslava Bobka z jeho FB):

    ODHALENÉ TAJEMSTVÍ MOŘSKÉ PŘÍŠERY
    Příšery a podivná zvířata z dávných legend a starých bestiářů namnoze nejsou čirými výplody fantazie, ale mívají své reálné předobrazy. Jak se nyní ukázalo, platí to také o mořské příšeře označované v severských ságách a rukopisech jako hafgufa. Její tajemství se přitom podařilo rozluštit až díky nově získaným poznatkům.
    Hafgufu zevrubně popisuje Královo zrcadlo, didaktický text sepsaný ve 13. století pro norského krále Hákona Hákonarsona. Za zmínku přitom stojí, že se podařilo najít korelaci mezi 26 tvory popsanými v tomto spise a mořskými živočichy uznávanými moderní vědou. Nyní k nim díky badatelům Johnu McCarthymu, Erin Sebo a Matthewu Firthovi přibyl sedmadvacátý – hafgufa.
    V Králově zrcadle se o hafgufě píše jako o ohromné rybě, která vypadá spíše jako ostrov. Z celého popisu je pro nás nejdůležitější následující pasáž: „O povaze této ryby se říká, že když se jde nakrmit, vydá z hrdla velké říhání a s ním i velké množství potravy. Všechny druhy ryb v sousedství přispěchají v naději, že získají živiny a dobré jídlo. Příšera drží svou tlamu otevřenou a její velikost je jako šíře fjordu. Ryby si nemohou pomoct, než se tam začít těsnat ve velkých počtech. A když jsou její útroby a tlama plné, [hafgufa] zavře tlamu, čímž chytí a skryje v sobě všechnu kořist, která přišla hledat potravu.“
    Další pramen, sága Ǫrvar-Odds ze 14. století, uvádí, že otevřená tlama hafgufy je na hladině vody tak velká, že se zdá, jako by to byly dva kameny vyčnívající z moře, mezi nimiž může proplout loď.
    Hafgufa ale kupodivu nebyla známa jen Seveřanům v době středověku. Pod označením aspidochelon se objevuje i ve spisu Physiologus, jehož původní řecký text byl sestaven v Alexandrii mezi lety 150 až 200 našeho letopočtu. V něm se uvádí: „Když má hlad, otevře tlamu a vydechne určitý druh voňavého zápachu, a jakmile ho menší ryby ucítí, shromáždí se v jeho tlamě. Ale když se jeho ústa naplní různými rybičkami, náhle ústa zavře a spolkne je.“
    Střih z dávné minulosti do současnosti. V roce 2011 pozoroval tým výzkumníků u ostrova Vancouver pozoruhodné chování keporkaků. Ti se vztyčovali kolmo k hladině, přičemž jim rozevřené čelisti vyčnívaly nad vodu. V takto vzniklém „úkrytu“ se začali shromažďovat sledi, které pak keporkaci jednoduše zhltli. Účinnost jejich lovecké strategie přitom ještě zvyšovalo to, že určité množství potravy vyvrhovali, což z velké vzdálenosti vábilo nejen ryby, které se chtěly nakrmit, ale i mořské ptáky, před nimiž pak měly ryby tendenci se ukrývat… Tento způsob lovu byl vědci označen jak trap feeding (česky řekněme „lov do pasti“). Ale pozor: Téměř identické chování bylo zhruba ve stejné době popsáno z druhého konce zeměkoule, a to u plejtváků Brydeových, kteří tímto způsobem lovili ančovičky. V tomto případě se mu dostalo označení tread-water feeding, které obsahuje slovní spojení „šlapání vody“.
    Shoda chování keporkaků a plejtváků Brydeových s popisy hafgufy je do očí bijící. Odpovídá i zmínka o zápachu (nikoli však voňavém), který vzniká uvolňováním dimethylsulfidu z vyvrženého zooplanktonu a malých ryb. Jenže všimnout si této shody a vyargumentovat ji, to dokázala až trojice McCarthy, Sebo a Firth. Současně se však objevila jiná, velmi vzrušující otázka: Proč keporkaci a plejtváci Brydeovi takto lovili někdy před dvěma tisíci let i před tisíciletím – a pak stejnou strategii začali znovu používat až docela nedávno?
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    dneska jsem narazila na zajímavou lokální jihočeskou tradici rodeníku donešného.

    Narodilo-li se dítě neprovdané dívce, její rodina nechala upéct ve speciální formě těstovou figurku dítěte téměř v životní velikosti a tu prostřednictvím posla doručili - nebo se pokusili doručit - otci dítěte. Pokud muž figurku přijal, přiznal se tím k otcovství, pokud se přijetí bránil, bylo z toho mnoho mrzutostí (a spousta ostudy).

    Zvyk se zachoval ještě do začátku 20. století, ale pravděpodobně pochází z hlubokého středověku, kdy šlo o ekvivalent "půhonu" - prokazatelné doručení žaloby, za které zodpovídala ta strana, která se něčeho domáhala (tomu by odpovídalo i to, že podle tradic základem bylo ten kus pečiva jakkoli dostat dovnitř, i kdyby vhodit oknem).

    pro zájemce víc k dočtení třeba zde: https://na.nulk.cz/1972/1/Nr.html

    BBR
    BBR --- ---
    Ještě doplněk pro ty, kdož se nechtějí prohrabávat projekcí ČSÚ.
    Počet obyvatel ve věku 0-14, 15-64 a 65+ dle projekce ČSÚ z r. 2018, dle střední varianty. A nakonec očekávaný vývoj počtu obyvatel, varianty nízká, střední a vysoká.
    Zdroj: ČSÚ (2018): Projekce vývoje počtu obyvatel 2018-2100
    Projekce obyvatelstva České republiky - 2018 - 2100 | ČSÚ
    https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-2018-2100

    BBR
    BBR --- ---
    STARE_CASY: Zase přednáška. Dlouhá.
    Rozdíl v počtu zemřelých mužů ve věku vojenském mezi I. a II. svět. válkou je jistě dán účastí/neúčastí země ve válce, ale také výší ztrát na bojišti, které byly v obou válkách asi trochu jinak rozložené (má pocit, že jsem to někde čet, nevím, jak moc je to pravda).
    Dalšími vlivy války jsou: nejistá doba válečná, kdy si lidé rozmýšlejí mít děti právě kvůli životní nejistotě a většímu riziku, a dál, že muži jsou na frontě, takže ženy měly přece jen míň příležitostí mít děti s právoplatným manželem, a zřejmě i leckteré další vlivy. Po válce naopak často porodnost vzroste, ale některé z těch dětí, které by se byly narodily, kdyby válka nebyla, se již nenarodí. To, že mnoho mužů zahynulo, také asi trochu snižuje příležitost ženám v jejich generaci mít děti.
    Je ovšem třeba mít na paměti, že když se v době války, např. za 4 roky I. války nebo 6.-7. let II. války (v Česku počítám "dobu nejistoty" od Mnichova), mnoho dětí nenarodí, tak cca půlka nenarozených (ve skutečnosti o několik % míň) jsou ženy, které by byly bývaly mohly mít děti o cca 25 let později (o trochu míň, podle aktuálního rozložení plodnosti podle věku), ale protože se před 25 lety ty děti ženského pohlaví nenarodily, chybí mezi matkami o 25 let později. V době II. svět. války se sečetla nejistota války se sníženou porodností v I. světové válce. A v 50. letech se sečetla zvýšená poválečná porodnost s dočasně vzrostlým množstvím lidí narozených po I. světové válce (odložená plodnost do doby po válce), pak cca v polovině 60. let zase přišly důsledky slabých válečných generací a rodilo se méně dětí, bolševikovi chvíli trvalo, než mu došlo, že mu děti chybí (odborníci věděli s předstihem, bolševiku to však trvalo), nastartoval propopulační politiku, která se sečetla se silnými poválečnými generacemi (důsledky dočasně vzrostlé porodnosti po I. a II. svět. válce), a byly z toho Husákovy děti.
    S důchody to souvisí tak, že ještě v r. 1950 byla věková struktura v zásadě progresivní, tedy (podle Sulthanova obrázku níže) jakási pyramida s nejširší základnou a směrem vzhůru se zužující (sledujte tvar od r. 1950 směrem vzhůru), takže lidí v produktivním věku, i přes válečné zářezy, bylo stále hodně a díky stále velkému (a ještě zatím zvětšujícímu se) počtu lidí v mladém věku bylo starých RELATIVNĚ málo vůči zbytku populace, a proto lidi v produktivním věku mohli uplatit průběžné důchody. Upozorňuji, že 8 % lidí nad 65 let, který uvádíš je dán nejen zvýšenými úmrtími během Velké války, ale také (a já jen přes palec odhaduji, že možná víc) rostoucím počtem lidí vůbec a stále ještě (už ne dlouho) posilující, zvětšující se skupinou lidí v předproduktivním a produktivním věku.
    Další důsledky pro důchody: jakmile se jednou děti narodí, lze celkem přesně spočítat, kolik se jich dožije jakého věku, pokud nenastane nějaká katastrofa, jak byly války nebo španělská chřipka nebo něco podobného rozsahu. Čínskej virus, přestože excesivní úmrtí představovala v ČR něco přes 40 tis. lidí (tuším do jara 2022), vlastně nakonec žádnej velkej demografickej průšvih nebyl.
    Takže starejch bude dále přibývat a bude jich hodně, hodně. Podle projekce ČSÚ z r. 2018 (https://www.czso.cz/documents/10180/61566242/13013918u.pdf/6e70728f-c460-4a82-b096-3e73776d0950?version=1.2) bude v r. 2050 lidí starších 65 let v Česku cca 29 %. Dětí do 15 let (0-14) bude těsně pod 15%. Když odhadem připočítáme i mladé 15-19, kteří zpravidla nevydělávají (zatím, v současné společnosti), nebo nevydělávají ani tolik, kolik spotřebují a neplatí daně (sociální a koneckonců i zdravotní "pojištění" je jen zastírání dalších daní, omlouvám se, že opakuji zřejmé), vyjde nám, že jeden produktivní člověk bude vydělávat na jednoho neproduktivního. Nebo spíš na trochu víc než jednoho, protože mezi produktivními lidmi nebude 100% zaměstnanost, budou nezaměstnaní, invačlověci, ženy na mateřské, i kdyby velmi, velmi krátké, bezdomovci a další nevydělávající, a mnozí z nich i něco stojící. Vypadá to, že jeden vydělávající bude živit možná o dost víc než jednoho nevydělávajícího. V letech po r. 2050 se to bude jen horší, nejhorší situace bude kolem roku 2060.
    Jelikož porodnost v Česku je stále nízká a úhrnná plodnost se pohybuje hluboko pod hranicí reprodukce populace (1,43 dítěte na 1 ženu v r. 2011, 1,83 dítěte na 1 žen v r. 2021), která je 2,1 a nějaké drobné na 1 ženu, nezdá se, že by se základna mladých, kteří budou jednou produktivní a platit důchody (a leccos jiného) mohla v dohledné době zvětšit. Projekce ČSÚ do r. 2050, na kterou odkazuji výše, je regresivní: víceméně stále zmenšující se základna. I kdyby se plodnost zvýšila a porodnost příslušně vzrostla, těžko předpokládat, že by to bylo tak moc, aby se věková struktura změnila z regresivní na aspoň stagnující v nějaké relevantně vzdálené době.
    Čili, je-li někomu 40 a méně, bylo by bláhové, kdyby počítal s důchodem. Má cca 30 let na to, aby se zabezpečil na dobu, kdy už nebude moci vydělávat, nebo ne moc. A obávám se, že ani padesátníci na tom nebudou o moc líp, ani šedesátníci. Naděje na dožití šedesátníků v r. 2021 byla stále ještě 22,8 roku (před čínským virem v r. 2019 to bylo 24,2 roku). Takže v době, kdy šedesátníci začnou potřebovat sociální péči, zdravotní péči nebo aspoň občas pomoc, tj. po cca 75 či 80 roce věku, a bude jich nejmíň dvojnásobek proti současnému stavu, stát nebude mít ani na důchody, tím méně na služby pro sociálně či zdravotně potřebné. Pokud někdo přemýšlí o řešení na úrovni státu, neexistuje, nemůže existovat. Řeči o důchodové reformě jsou dneska už jen politika, nikoliv možnost či naděje řešení. Ta snad byla před 20 lety. Řešení je výhradně individuální. Ani ne rodinné, rodina nepomůže, protože produktivní budou tíženi daněmi tak, že na podporu starých moc nezbyde. Kdo může, měl by se začít starat o své stáří a vymýšlet zdroj příjmů, až mu bude 70 a víc. A začít TEĎ.
    Finish.

    STARE_CASY
    STARE_CASY --- ---
    SULTHAN: jo, v tom máš samozřejmě pravdu, přesto tam ten malý zub v produktivní populaci po válce byl a i těch pár desítek tisíc mrtvých mužů navíc byl znát. Rozhodně to nemělo zásadní vliv na podíl starší populace. Není tam ten zub jako po 1. světové válce. Ten je vyloženě děsivý.

    Jen jsem tím chtěl říct, že ten podíl populace 65+ kolem 8 % v roce 1947 je dostatečně vypovídající (nebo použitelná) i pro dřívější roky.
    KURE
    KURE --- ---
    SULTHAN: eh, my bad.
    SULTHAN
    SULTHAN --- ---
    KURE: Židé byli zabíjeni bez rozdílu věku a pohlaví. Prosím sledovat kontext diskuze.
    KURE
    KURE --- ---
    SULTHAN: no zas tak málo to nebylo. Obzvláště těch 270k Židů...

    Oběti nacistického Německa v Československu – Wikipedie
    https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Ob%C4%9Bti_nacistick%C3%A9ho_N%C4%9Bmecka_v_%C4%8Ceskoslovensku
    SULTHAN
    SULTHAN --- ---
    STARE_CASY: Muži u nás dost umírali během první světové války, ale v druhé světové válce jsme v podstatě nebojovali, takže není moc důvod k úbytku mužů ve vojenském věku.
    TOOMIX
    TOOMIX --- ---
    https://twitter.com/waitbutwhy/status/1636095952887881732?s=20
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam